Počátky lidské řeči byly zřejmě tiché. Naši dávní zvířecí předci se nejdříve dorozumívali posunky a gesty. Tvrdí to antropologové Amy Pollicková a Frans de Waal z Yerkesova národního centra pro výzkum primátů v americké Atlantě. Vycházejí ze sledování komunikace mezi jednatřiceti šimpanzi učenlivými a třinácti šimpanzi bonobo. Jejich výsledky přinesl vědecký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences. Pollicková a de Waal zjistili, že šimpanzí posunky a gesta jsou mnohem složitější, než se zdálo. Jejich význam záleží na situaci, v jaké je lidoop použije. Šimpanzí řeč posunků a gest se díky tomu ukazuje jako mnohem pružnější než komunikace hlasem.
Vědci při pozorovávání šimpanzů a bonobů z atlantské kolonie zaznamenávali jakýkoli pokus o komunikaci. Zjistili, že se šimpanzi dorozumívají jednatřiceti různými gesty a posunky a osmnácti výrazy tváře nebo hlasovými projevy. Ruce a paže přicházely ke slovu mnohem častěji. Šimpanzi učenliví vzájemně komunikovali hlasem nebo výrazem tváře jen v pětině případů. Bonobové dokonce jen ve 14 procentech případů.
Hlasové a mimické způsoby komunikace mají přesně určený význam. V ohrožení vydávají šimpanzi typický varovný křik a když mají zájem o potravu, dají to najevo našpulenými ústy.
Jedno gesto – víc významů
Řeč rukou a paží je mnohem flexibilnější. Různý význam gest a posunků je patrný nejen mezi šimpanzi učenlivými a bonoby, ale dokonce i mezi různými skupinami lidoopů náležejících k jednomu druhu. Jejich posunky se liší významem jako dvě různé lidské řeči. Otevřená ruka natažená k druhému šimpanzovi dlaní nahoru může znamenat prosbu o potravu. Stejné gesto ale použije šimpanz, když chce od jiného šimpanze, aby jej podpořil. Otevřenou rukou žádá šimpanz po rvačce druhého účastníka střetu o usmíření.
Především bonobové jsou v posunkové řeči skutečnými přeborníky. Mnohem častěji také provázejí posunky a gesta hlasovým projevem nebo grimasou. Takovému kombinovanému poselství připisují jeho adresáti mnohem větší váhu než samotným posunkům, zvukům či změnám ve výrazu tváře.
Vydávání zvuků je i u lidoopů řízeno evolučně starými oblastmi mozku a bývá výsledkem spontánní reakce. Při posuncích a gestech zaměstnávají šimpanzi centra v kůře čelních mozkových laloků.
Tento způsob komunikace je o poznání komplikovanější a často se odehrává na úrovni symbolů. Člověk by k jejich pochopení potřeboval tlumočníka. Například póza podobná protahování, kdy šimpanz stojí na zadních s pažemi zdviženými nad hlavu a s rukama zaklesnutýma do sebe prsty, znamená v posunkové řeči bonobů výzvu k páření.
Šimpanzi používají k posunkům a gestům přednostně pravou ruku. To znamená, že při komunikaci posunkovou řečí zaměstnávají hlavně levou mozkovou hemisféru, kde se nacházejí i lidská řečová centra. Pollicková a de Waal z toho vyvozují, že na počátku lidské řeči stála gesta a posunky podobné těm šimpanzím, a nikoli hlasové projevy. Zdá se, že si naši předci dlouho povídali především posunkovou řečí, a teprve když si tím dostatečně vycvičili řečové centrum, začali je využívat i pro zvukovou komunikaci.
| Šimpanzi umějí při hře předstírat |
| Lidská řeč je plná symbolů. Předpoklady pro jejich vytváření a chápání se projevují už v raném dětství, kdy děti zvládají hru „na jako“. Jejím nejvyšším projevem jsou hry, při nichž děti zacházejí s neživými předměty, jako kdyby byly živé. Dvouleté dítě například mluví s panenkou, i když chápe, že ho loutka neslyší, nebo jí dává „jako“ najíst. Šimpanzi dokážou chápat i abstraktní pojmy, například tvar obrazců nebo jejich barvu. Zvládají dokonce i abstraktní hry „na jako“. Mistrem v této disciplíně se stala čtyřletá šimpanzí samička Panpanzee. Předstírala například, že čistí srst šimpanzí loutce, i když si jasně uvědomovala, že hračka není živá. Dokonce jí ze srsti vybírala pomyslné lupy a dávala je loutce „jako“ sníst. Šimpanzice imaginární pochoutku nabízela i své ošetřovatelce. Když ošetřovatelka část daru přijala a část vrátila Panpanzee, předstírala šimpanzice, že vrácené lupy s chutí konzumuje. Schopnost předstírat se objevuje u mladých šimpanzů zcela spontánně a lidoopi se v ní postupem času stále zdokonalují. |
