'Přímý přenos' srpnové noci ’68

Pořad jeho autoři nazývají „přímým přenosem z minulosti“, protože diváci budou znovu prožívat hodinu po hodině dramatické okamžiky, které nadlouho změnily politické a společenské klima v tehdejším Československu. Srpnová noc vzniká v tvůrčí dílně šéfdramaturgyně ČT Aleny Müllerové a šéfproducenta Dana Růžičky. Režisérem pořadu je Marek Straka, režisérkou současných dotáček Adéla Sirotková. Moderátory noci budou Nora Fridrichová a Michal Prokop. Paralelně s vysíláním bude možno sledovat i internetové on-line zpravodajství - od prvního letadla, které přistálo v Ruzyni 20. srpna ve 21.30.

Na vlastní kůži, či z učebnic?
Scenáristce Iloně Koudelkové v ono osudné léto bylo jedenáct let: „Vnímám minulost jako dobu před a po invazi - a vidím to tak, že nám ukradli dvacet let života, ale zároveň obdivuji, co se dělo například v kultuře předtím, během 60. let. Dodnes z toho čerpáme. A právě proto jsme chtěli přenést atmosféru 60. let plasticky, prostřednictvím archivních materiálů, ale také výpovědí lidí, které jsme oslovili a natočili dnes. Dáme slovo i těm, kteří se ozvou přímo do studia. Chceme ukázat, jak lidé vnímají smysl a význam osmašedesátého roku - jestli se na pražské jaro dívají jen jako na spor dvou mocenských skupin, nebo zda, tak jako třeba já, oceňují tehdejší obrovské občanské vzepětí, které patří k okamžikům, jež národ formují a jaké si pamatuje.“

Autorka si však uvědomuje značné rozpětí divácké obce: „Čtyřicet let je dlouhá doba, musíme myslet už na několik generací. Na ty, kteří ten okamžik šoku zažili na vlastní kůži a kterým se ze dne na den proměnil život, i na ty, kteří ho znají jen z učebnic nebo o srpnu 1968 třeba ani ještě neslyšeli. Proto jsme zvolili přístup, který by mohl všechny diváky sjednotit: proud dobových pořadů a také písniček, které tehdy všichni poslouchali a z nichž některé se vysílají dodnes, přerušovaný naléhavým zpravodajstvím té noci a samozřejmě i vzpomínkami pamětníků.“

„Základní nápad byl udělat rekonstrukci oné noci, využít k tomu archivy nejen televizní,“ říká šéfdramaturgyně Alena Müllerová. „S Národním muzeem, které chystá k srpnu velkou výstavu, jsme uveřejnili inzerát s výzvou, aby se lidé přihlásili se svými vzpomínkami a komentáři, aby nám říkali svoje příběhy, poslali fotografie nebo jiné připomínky těch událostí. Sešlo se mnoho zajímavých materiálů, kolegové paralelně hledali v našem archivu, ale také v dobových filmových týdenících, z Ústavu pro studium totalitních režimů jsme dostali zvukové záznamy rozhlasové nebo i televizní, které byly bez obrazu...“

Záběry z celého Česka
Výzva přinesla své plody: „Důležité je, že se neozvali jen z Prahy nebo Liberce, odkud jsou pochopitelně ty nejproslulejší reportáže, ale také třeba z Plzně, Kroměříže, Ústí, Ostravy, takže se podařilo získat obraz toho, co se dělo v celé republice. Režisér Ivan Stehlík vše zpracovával do dokumentárních koláží a k tomu připojil i jakési časové zpravodajství - třeba přesný pohyb různých činitelů, nebo v kolik hodin šel sovětský velvyslanec za americkým prezidentem upozornit ho, co se stane... Což může být zajímavé doplnění i pro ty, kdo se o dění v srpnu ’68 zajímají hlouběji. Já sama jsem si uvědomila, že je plno nevyjasněných detailů, které když se připomenou, zapadnou do celkové mozaiky dění.“

Po celou noc budou ve studiu nebo u telefonu připraveni komentovat příspěvky historici různých generací. Pohled na tehdejší události mladých a starších je pochopitelně velmi rozdílný, proto jsou připraveny i besedy se studenty... Pořad začne ve 20 hodin večer emotivní koláží a skončí v 5.59 ráno, naváže na něj i tematické Dobré ráno.

I když je celých deset hodin věnováno událostem oné konkrétní noci, ve vyprávění lidí se pochopitelně objeví i to, co po invazi následovalo... Mladá režisérka dotáček Adéla Sirotková osmašedesátý rok nezažila, a o to víc ji, jak přiznává, neobyčejně živé reakce pamětníků zasáhly: „Pro mě bylo hrozně zajímavé, co říkali normální lidé. Ukázalo se, že i po čtyřiceti letech to pro ně je pořád zážitek zcela aktuální, jako byste ťala do živé rány, schovávají si všechny připomínky srpna. Nikdy vlastně nedostali příležitost někomu to říct. Třeba pán z venkova, který schovával ruského dezertéra. Vypráví, jak ho někdo udal, dezertéra našli, odvedli, kdo ví, co se s ním pak stalo. Já se ho ptala, co bylo horší, jestli to, že přišli Rusové, nebo to, že ho udali Češi. Samozřejmě to druhé.“

Generál by zasáhl znova
Adéla Sirotková natáčela také anketu, která měla ukázat, co současníci vědí o srpnu ’68. „Povědomí mladé generace je zoufalé, mě samotnou to překvapilo, a setkala jsem se i s názorem, kdy mi jeden pán řekl: Kéž by to přišlo znovu. Proč? ptala jsem se nevěřícně. A on odpověděl, že co se tady dneska děje, je hrozný. Ale to bylo na vesnici, hodně se liší, co říkají lidé ve městě a co na venkově.“

Mezi hlasy těch, kteří dodnes nezapomněli své rozhořčení, je například paní Gorbaněvská, byla jednou z těch statečných ruských občanů, kteří šli protestovat proti okupaci Československa na Rudé náměstí,“ připomíná Ilona Koudelková. „Ale máme natočenou také výpověď generála Kosenka, to byl velitel divize, která měla na povel Prahu, hlídala velvyslanectví, mosty a jiná strategická místa, a ten mluví i dnes jako Brežněv. Vůbec ho to nepřešlo. Také jeho názor pustíme s vysvětlením historika. Máme natočené i vojáky - Poláci se omlouvají, říkají, že nemohli nic dělat, byli tady neradi, Rusové spíš tvrdí, že plnili rozkaz.“

Záběry na vojáky potvrzují, jak byli vyděšení, nepočítali, že vjedou do ulic a budou obklopeni civilisty, kteří jim lezli na tanky, snaží se uniknout dovnitř svých obrněných vozů a tanků... Ani to nebude v pásmu Srpnová noc chybět.

Na pořadu se výrazně podílí i šéfproducent Daniel Růžička, jehož specialitou je nalézání skrytých pokladů v archivech. „Jistě se najdou mezi našimi činiteli ti, kteří i dnes trvají na svém, že tehdy se dobře stalo, že chtěli zachránit situaci, zabránit kontrarevoluci u nás a tak dále. Takoví lidé mezi voliči komunistů stále jsou.“