Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Na byt a stravu v Bartolomějské

Česko

  18:25
Spisovatelé byli v letech 1948-1968 důležitou součástí společnosti. To některým z nich přineslo nemalé výhody, jiným - mezi nimi Janu Zahradníčkovi - velké útrapy.

Pronásledovaný básník Jan Zahradníček foto: ČTK

Vatmosféře, kterou nastolila po roce 1948 vládnoucí strana, bylo možno pouhým přiřazením zapovězeného pojmu - trockista, slánština atd. - k určitému autorovi či literárnímu proudu očernit či odstranit kohokoliv.

Antonín Jelínek k tomu v článku Falešný dualismus v Literárních novinách v roce 1967 napsal: „Jednou Halas, jindy Holan, jednou Radok, jindy Krejča, jednou Sommer, jindy Klusák, jednou Mukařovský, jindy Kosík, jednou Grossman, jindy Linhartová, jednou poezie všedního dne, jindy konkrétní poezie, jednou soukromá témata prózy, jindy její pornografismus, jednou negativismus, jindy neutrálnost, jednou Kolář nebo jiný ano, jindy Kolář nebo jiný ne, a tak to jde panoptikální zákonitostí vpřed.“

Oblouk, jaký opsalo vnímání a nakládání s literaturou i s jejími autory během let 1948-1968, má barvu duhy - jeho pestrostí se ale lze těžko kochat. Pro mnoho spisovatelů tato léta znamenala totéž co (pro jiné) válka. Nelidskost, nekulturnost a dogmatičnost těchto let lze výstižně ilustrovat na trudném poválečném osudu básníka Jana Zahradníčka (1905-1960).

Nepozorovaně se rozkládat
Tento - velmi zjednodušeně řečeno - křesťansky orientovaný básník debutoval v roce 1930 sbírkou Pokušení smrti, následovaly další knihy, přičemž svazek Korouhve vyšel v roce 1940, poté rovněž o čtyři roky později. Ač na této knize válečná cenzura vykonala své, mohla být publikována. Jan Zahradníček, žijící tehdy v Uhřínově u Velkého Meziříčí, se podílel na ukrývání rodinných příslušníků generála Ludvíka Svobody. Po válce se básník oženil a přestěhoval se do Brna. Jenže situace se nezlepšovala, naopak.

V úvodu poemy Znamení moci, kterou dokončil v roce 1951, píše: „Bylo k zalknutí// Nikoli naráz/ nikoli všichni najednou/ ale nenápadně a tu a tam/ tak jak zněl příkaz dne/ nepozorovaně se rozkládat/ poslední zbytky minulosti se vytrácely.“ Krátce poté, v červnu 1951, byl zatčen a odsouzen na třináct let v procesu s dalšími křesťansky orientovanými či ruralistickými autory za údajnou protistátní činnost. Ještě před procesem napsala Marie Zahradníčková, tehdy již matka tří malých dětí, dopis Gottwaldově manželce, kterým se pak zabýval ústřední výbor Svazu spisovatelů.

Snaha Marie Zahradníčkové
Tak vznikl dopis adresovaný ministru národní bezpečnosti Karolu Bacílkovi: „I když se světovým názorem Jana Zahradníčka nesouhlasíme - právě pro tento ideový rozpor nestal se členem Svazu čs. spisovatelů - jsme si vědomi jeho nadání a talentu a zejména je nám zřejmo, že snad právě jeho nemoc a celá tělesná konstituce to byla, která ho uvrhla do bludných názorů. (S jeho tělesnou vadou - je hrbatý - souvisí celkový tělesný stav a náklonnost k tuberkulose.)“

Snaha Marie Zahradníčkové, která byla z Brna znovu nuceně vystěhována do Uhřínova, o propuštění jejího nemocného manžela z vězení nebyla úspěšná. V roce 1956 mu byl pouze trest snížen ze třinácti na devět let. V tomtéž roce, na začátku září, se Jan Zahradníček na svobodu přece jen dostal - ovšem jen krátkodobě a v důsledku rodinné tragédie. Jeho manželka a děti se otrávily houbami - dcery Zdislava a Klára zemřely, a tak bylo Janu Zahradníčkovi umožněno se zúčastnit pohřbu, přičemž mu, jak pak psala v další žádosti jeho manželka, „bylo výslovně slíbeno, že se již do trestu nevrátí“.

V tomto dopisu z 19. května 1957 adresovaném Krajské prokuratuře v Olomouci Marie Zahradníčková dále píše: „ zdravotní stav manžela po rodinné tragedii byl takový, že nemohl dojíti ani 5 minut od autobusu na vlak; trest znovu nastoupil a disciplinovaně se podrobil rozkazu krajské prokuratury s vypětím posledních sil. Prosím, aby tyto mimořádně lidsky těžké okolnosti byly při posuzování jeho chování po návratu vzaty v úvahu, a to tím spíše, že se nám má začátkem června narodit dítě.“ Žádosti Marie Zahradníčkové úspěšné nebyly, a tak se Jan Zahradníček dostal na svobodu až v květnu 1960. Vězněn byl postupně v Praze na Pankráci, v Brně, Leopoldově a Mírově. Nedlouho po propuštění zemřel. Vydání svých dalších knih už se tedy nedožil.

Krátký nápřah k normálnosti
První z nich vyšla v roce 1966 - šlo o nové vydání sbírky Jeřáby (1933) v Československém spisovateli. V roce 1969 pak ještě stihla vyjít kniha Čtyři léta, obsahující verše vzniklé během věznění. Znamení moci bylo publikováno v roce 1968 na pokračování v časopise Student, následné knižní vydání bylo zničeno. Pouze ve stadiu úvah zůstala taktéž kniha obsahující obě sbírky veršů z vězení - Čtyři léta a také Dům Strach. Ten nakonec vyšel až v roce 1981 v torontském nakladatelství manželů Škvoreckých SixtyEight Publishers.

„Na byt a na stravu jsem v ulici Bartolomějské./ Včera vánoce, dnes březen a jarní svátky zde slavím./ Však drsný křik racků nedělá jaro v cele mé,/ kam skrze mříž padá navečer od Vltavy,“ napsal Jan Zahradníček v básni Zvon z této sbírky, a tak není divu, že počínající normalizace ji smetla ze stolu. A Znamení moci? To knižně vyšlo až v roce 1990.

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...