Ta v Německu zastřešuje činnost více než osmdesáti vědeckých ústavů, v nichž působí osmnáct nositelů Nobelovy ceny. Profesor Stratmann přijel do Česka na oslavy 125. výročí Akademie věd. Středeční LN s ním přinášejí rozhovor o budoucnosti vědy i Evropy.
LN: Je to skoro rok, co jste prezidentem Max-Plancku. Jaké zatím máte zkušenosti?
Předně musím říci, že jsem velkým „fanouškem“ Max-Plancku. Na jednom z jeho ústavů v Düsseldorfu jsem udělal doktorát a dlouho jsem tam i pracoval. Společnost Maxe Plancka je vedoucí evropskou vědeckou silou, jak ukazují nejen světové rankingy. Jsme hrdi na to, že máme ve svých řadách osmnáct držitelů Nobelovy ceny. A je pro nás důležité, abychom byli přitažliví jak pro zavedené vědce, tak i pro velmi talentované mladé výzkumníky.
LN: Pod MPG patří asi osmdesát ústavů, které se věnují tématům od částicové fyziky po lingvistiku. Je těžké je všechny řídit, spravovat? Nebo – jak to funguje?
Naše ústavy mají značnou míru nezávislosti. Jsou sice součástí společnosti, ale jsou vlastně nezávislými institucemi. Ředitelé jednotlivých institutů se rozhodují svobodně, jakou vědu budou konkrétně dělat. Pojetí vědy ve Společnosti Maxe Plancka je přitom zvláštní: našim ředitelům dáváme velkou vědeckou svobodu a vybavujeme je zdroji, s nimiž mohou volně nakládat, mohou na ně dlouhodobě spoléhat. Čas od času se pak zhodnotí, zda vědecké výsledky drží krok s mezinárodní konkurencí. Proto ústavy procházejí i evaluací.
LN: Proč je Max-Planck tak respektovaný a tak efektivní v top publikacích?
Jak jsem řekl, naše společnost je jiná, než v případě jiných organizací. Především je založena na důvěře. A je to možné jen proto, že své vedoucí, stěžejní vědce vybíráme pomocí přísných kritérií. Hledáme nejlepší vědce na celém světě, to je hlavní úkol. Naši ředitelé by měli patřit mezi pět procent nejlepších vědců ve svém oboru...
Pokud je vyberete, je to založeno na excelenci a můžete jim důvěřovat i v tom, že zdroje využijí k té nejlepší vědecké činnosti. Svoboda, kterou dáváme, se pak odrazí ve vynikající publikační činnosti. Další věcí je, že ústavy jsou autonomní. Jejich ředitelé si sami vytvoří struktury, jež potřebují. Tak třeba fyzikální ústav je organizován zcela jinak než například ústav práva a je přizpůsoben přesně tomu, co se daným vědcům v oboru hodí.
LN: Následující otázku asi dostáváte často, ale přece: proč je základní výzkum, onen blue-sky research, tak důležitý? Proč se mu máme věnovat a podporovat jej?
Ano, ptají se mne na to lidé často. Mnoho lidí totiž věří, že pro společnost je výhodnější aplikovaný výzkum. Jenže průlom ve vědě nemůžete předvídat. Vzniká díky zvědavostí poháněnému, výsledkům otevřenému základnímu výzkumu. Poznatek musí předcházet aplikaci. Teprve když něco pochopíme, můžeme vyvíjet aplikaci.
Dám vám příklad: fyzika pevných látek. Ta se velmi vyvinula – jako základní výzkum – ve třicátých letech. Byly zkoumány materiály, polovodiče... Dlouho nikdo ani nemohl uvažovat o nějakých mikropočítačích nebo o softwaru, jaký máme dnes: Google, Facebook a tak dále. Základní příspěvek ke všemu, co dnes tak milujeme, je založen právě na základním výzkumu, který běžel po celá léta, po celé dekády! Co tím chci říci: pokud uvažujete výhradně jen o aplikacích, omezíte se pouze na již existující vědění. To ale nestačí.
Celý rozhovor čtěte ve středečních Lidových novinách.
