V budoucnu by na každé stanici měli být alespoň čtyři psi, kteří by doprovázeli denní hlídky a bránili pytlákům zabíjet vzácná zvířata kvůli prodeji rohů, napsal britský list The Guardian.
„Mají skvělý stopovací instinkt, to je v jejich genech. My je cvičíme, aby šli po určitém pachu. Tihle psi jsou naučení, aby sledovali lidi, stejně jako psi na hledání drog jdou po drogách,“ popsal podstatu výcviku jeden z instruktorů.
Biotechnologie pro nosorožce. Vědci chtějí zachránit ohrožený druh |
V terénu psi pytláky doženou snáz než lidé, protože jsou rychlejší. Při výcviku se učí prchajícího lovce kousnout a nepustit. „Nejprve to zkoušejí na ruku. Později je učíme kousat všude,“ uvedl další ze strážců, který se psy pracuje. Dobře vytrénovaní psi si prý bez problémů poradí i s ozbrojenými pytláky. Ochrana nosorožců je pro místní strážce životním posláním. „Oni jsou dědictví, které po sobě necháme, musíme se o ně postarat,“ říká jeden z nich jménem Makhubele. „Jsem připraven zemřít, aby tu nosorožci zůstali,“ tvrdí.
V poslední dekádě zemřelo podle listu The Guardian na celém světě více než 1000 strážců přírodních parků bojujících s pytláky.
Zabitým nosorožcům pytláci odřezávají rohy. Poptávka po nich je vysoká zejména v Asii, kde věří v jejich léčivou moc. Prášek z nosorožčích rohů se tam prodává dráž než zlato, diamanty nebo třeba kokain.
Podle listu The Guardian zabili pašeráci v Africe od roku 2008 přes 6000 nosorožců. Od roku 2009 počet zabitých zvířat každoročně rostl, teprve loni se ho poprvé podařilo snížit. I tak ale pytláci v roce 2015 zabili téměř 1400 zvířat.
Na rozdíl od poklesu v Jihoafrické republice okolní země jako je Namibie či Zimbabwe zaznamenaly prudký nárůst počtu upytlačených nosorožců.
V JAR žije téměř 80 procent celosvětové populace nosorožců. Zhruba 18 tisíc jedinců patří k druhu tuponosých neboli bílých a kolem 2000 k druhu dvourohých neboli černých nosorožců.
