Miniaturní dřevěné domečky, které se objevily počátkem tisíciletí ve Spojených státech po řádění uragánu Katrina a s hypoteční krizí, kdy bylo třeba lidem zajistit urychleně ubytování, okouzlily již tisíce Američanů. Koncepce zaujala také ekology a pozvolna se rozvíjí ve Francii, kde najdeme více než třicítku těchto alternativních příbytků.
„Můj domek tvoří jeden pokoj,“ říká Marielle, která se usídlila na zahradě přítele v Bretani. Tato sedmdesátnice připouští, že byla nucena se přestěhovat do minidomečku, ale raduje se, že tak nepotřebuje mnoho věcí, uspoří peníze a přitom žije ekologicky.
„Je to minimalizované, ale funguje to,“ ujišťuje tesař Bruno Thiery, spoluzakladatel společnosti La tiny house, která je ve Francii v této sféře průkopnicí. Od založení v loňském roce vyšlo z dílny v Poilley nedaleko Mont Saint-Michel na severozápadě země 23 minidomečků o rozměrech od 18 do 25 metrů čtverečních v ceně od 675 tisíc do jednoho milionu korun. Firma má objednávky až do dubna příštího roku.
Jsou prostornější než obytný přívěs a trvanlivější než maringotka. Miniaturní domečky, které váží maximálně 3,5 tuny, aby mohly být taženy, jsou koncipovány jako skutečný dům s dřevěnou konstrukcí a silnou izolací zajišťující vnitřní komfort, vysvětluje Bruno Thiery.
„Abyste se stali majiteli, nemusíte se zadlužit na dalších 20 nebo 30 let,“ zdůrazňuje mladá designérka Laëtitia Dupéová, která opustila svůj pařížský ateliér a sama si navrhla svou minirezidenci pojmenovanou Baluchon v Château-Thébaud u Nantes na západě Francie. „Je to ekonomické řešení, protože spotřebuji jen velmi málo energie, a velmi ekologické, protože potřebuji jen málo věcí,“ vysvětluje.
Taková dobrovolná skromnost vyvolává pocit úlevy, tvrdí osmadvacetiletý tesař Stéphane Boléat, který si v Landeau v Bretani na západě země postavil bioklimatický ty-rodo, což bretonsky znamená domek na kolečkách. Zde žije se svou družkou.
„Když se zbavíte všech nadbytečných věcí, dá vám to svobodu. Za nic bych se už nestěhoval do klasického bytu,“ prohlašuje mladý muž, který stejně jako Laëtitia Dupéová založil firmu na výrobu tiny houses.
Podle těch, kdo minidomečky staví, je jejich využití mnohostranné. Kromě toho, že jsou pro někoho hlavní rezidencí, mohou sloužit jako pojízdné prodejny, chaty či nouzové ubytování. „Reagují na potřebu změnit životní styl a způsob spotřeby a dávají možnost stěhovat se za prací,“ soudí Stéphane Boléat.
Minidomečky však oslovují jen velmi omezenou část obyvatelstva, soudí sociolog Guy Tapie. Ve společnosti se jinak spíše šíří tendence charakterizovaná bydlením ve větším prostoru. Před dvaceti lety měly v průměru individuální domky 100 metrů čtverečních, zatímco dnes to je už 115 až 120 metrů čtverečních.
