Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Mniši se nebrání termoprádlu, kutna prý vyžaduje cvik

Magazín

  14:00
PRAHA - Dva až tři hábity vycházející ze vzorů z 19. století, černé polobotky a zimní boty, a také několik kusů běžného pánského spodního prádla a ponožek obsahují šatní skříně a prádelníky členů českých řeholních řádů. Sami své oblečení označují za značně nepohodlné, jehož používání vyžaduje určitý cvik, ale obtížím s jeho nošením přisuzují i hluboký duchovní význam.
Mnich - ilustrační foto.

Mnich - ilustrační foto.

Individuální zvláštnosti se u mnichů netrpí, i když se prý nebrání ani vymoženostem moderní doby včetně funkčního termoprádla.

Bílý hábit, černý plášť s kapucí, opasek s růžencem a škapulíř, tedy pruh látky splývající přes hruď a záda jako zástěra, tvoří poznávací znamení členů Řádu bratří kazatelů (dominikánů). I když původ tohoto oděvu sahá do doby jeho zakladatele svatého Dominika působícího ve 13. století, prošlo i toto zdánlivě zubu času odolávající oblečení od středověku výrazným vývojem. V baroku se řeholní roucho vyznačovalo velkými rukávy a širokými kapucemi. Jeho současná podoba vznikla v 19. století ve Francii, kdy se zdejší kláštery vzpamatovávaly ze zásahů Francouzské revoluce, řekl dominikán Romuald Štěpán Rob.

Inspirace tradicí
Černý hábit zase určuje vzhled členů Hospitálského řádu sv. Jana z Boha (milosrdných bratří), kteří se zaměřují na pomoc nemocným. Církevní společenství inspirované odkazem portugalského světce ze 16. století tolik netrvá na jednotě v oblékání svých řádových bratří působících po celém světě. "Každá provincie si řeší konkrétní podobu hábitu sama," uvedl Martin Macek, představený řádu pro Čechy a Moravu. V tropických zemích proto nosí lehčí a tenčí hábity přizpůsobené horkému klimatu, jinde dávají přednost kutnám bílé barvy a tradiční černé si oblékají jen na bohoslužby a svátky a v některých zemích dokonce hábity vůbec nepoužívají. Dnešní vzhled oděvu opět inspirovala tradice předminulého století.

Spodní prádlo z vlny
Zlom v odívání řeholníků přinesl v šedesátých letech minulého století Druhý vatikánský koncil. V rámci snahy katolické církve přizpůsobit se moderní době došlo i na odívání mnichů, kteří do té doby museli nosit oblečení výhradně z vlny, a to včetně spodního prádla. Do církevní "módy" tak mohly nově proniknout i jiné materiály, příjemnější na nošení; samotného střihu a tedy vnější podoby mužských kuten se však koncil na rozdíl od oblečení ženských řádů nedotknul.

"Vlna měla i svoje výhody: v zimě hábity hřály a v létě trochu chladily, ale byl v tom současně i pocit kajícnosti," vysvětlil Rob. Na první pohled nepohodlné oblečení má totiž pro mnichy i teologický význam - jeho smyslem prý je připomínat, že jdou cestou Ježíše Krista. Pro Macka je navíc i symbolem, který je chrání před venkovními tlaky, nebezpečím a pokušením.

Kutny nemají letní a zimní verzi
Nošení několik kilogramů těžkého roucha tedy rozhodně není procházka růžovou zahradou. "Člověk si na to popravdě řečeno musí zvyknout, naučit se v tom chodit a dokonce i jíst," poznamenal Rob. Po vstupu do kláštera ho prý z této nezvyklé zátěže bolelo celé tělo, především ramena, a také se mu hábit podařilo hned při prvním obědě znečistit. Při jídle proto milosrdní bratři používají dokonce speciální ubrousky. Kutny samotné nemají žádnou "letní" nebo "zimní" verzi, jak je obvyklé třeba u vojenských nebo policejních uniforem. Mniši proto v zimě dávají přednost novým, méně sepraným, a tedy "tlustším" kusům a v horkém létě se oblékají do sepranějších, tenčích rouch. Jejich nošení v horkém létě však přesto označují v nadneseném smyslu za určitý druh "pokání". "Stát v létě v hábitu dvě hodiny na mši na sluníčku může vést k nepříjemnému úpalu. Úplně z nás lije pot," poznamenal Macek.

Do Druhého vatikánského koncilu muselo být spodní prádlo mnichů výhradně bílé a utkané z vlny. To se však změnilo. "V současnosti chodíme jako všichni normální chlapi v bavlněných slipech, tričku a v bílé košili," vysvětluje Rob. Na nohou nosí černé polobotky, v zimě se mohou obout i do teplejších pohorek a v mrazivém počasí se prý neodříkají ani moderních materiálů, jako je teplé termoprádlo. Nakupují ho třeba v prodejnách se sportovními potřebami, objasňuje dominikán, podle nějž se toto funkční prádlo hodí skvěle především do studených prostor středověkých kostelů.

Milosrdní bratři si své hábity v zimě mohou zakrýt i obyčejnou bundou, kabátem nebo pelerínou.

Vydrží celá desetiletí
Od zbytku populace se mniši neodlišují ani oblečením na noc, které tvoří běžná pyžama. Stejně jako v případě spodního prádla je prý vše ponecháno na jejich individuální volbě. "Každý si může koupit takové prádlo, které mu nejvíc vyhovuje," shrnul Macek.

Kutny jsou ručně šité z vlny s umělou příměsí, jejich cena se pohybuje kolem 10 000 korun a mnichům někdy vydrží i celá desetiletí. Na hábitech se však nesmí provádět žádné zásahy, a pokusy o nějakou formu jejich "individualizace" jsou tedy v zásadě vyloučeny.

I mniši své tradiční oblečení někdy na veřejnosti vymění za modernější, a to například při sportu. "Když jedeme lyžovat, tak nás nikdo od ostatních lidí určitě nerozezná," říká dominikán Rob. V nemocnicích a léčebnách působící milosrdní bratři dokonce své hábity nosí během dne jen k modlitbám a dalším zvláštním příležitostem. Pacientům pomáhají většinou v "civilním" oblečení, protože tmavé hábity neodpovídají zdravotním předpisům. Bez nich vycházejí podle potřeby běžně i mimo zdi kláštera a nemocnic, podotknul Macek.

Mnišské sutany prý nicméně stále vyvolávají na ulicích českých měst u kolemjdoucích velkou pozornost, a občas dokonce i velmi agresivní reakce.

"Odpovídám těm, kteří mají námitky, že všichni máme svobodu. Někdo nosí náušnice, někdo má přebarvené vlasy a já nosím hábit," prohlásil Rob.

Autor: