1. června 2015 5:00 Lidovky.cz > Relax > Móda

Móda může být 'pomalá'. Kvalitní
kousek místo deseti triček za stovku

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Boty na podpatku - ilustrační foto | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Boty na podpatku - ilustrační foto | foto: Shutterstock
O pomalém hnutí se doposud mluvilo hlavně v souvislosti s jídlem, do Česka ale pozvolna přichází vlna takzvané slow fashion neboli pomalé módy, jejímž mottem je, že člověk může být oblečen ekologicky a eticky a přitom vypadat dobře. Jenže tahle móda je možná pomalá až příliš, tedy hlavně její cesta k zákazníkům.

Tričko z řetězce za dvě stovky. Levné, slušivé, trendy. Párkrát se v něm blýsknout ve společnosti, hodit ho do popelnice a běžet pro nové. Tento způsob nakupování se celosvětově těší stále větší oblibě. Za pár korun jsme moderní, neokoukaní. Slovy čísel: před dvaceti lety si průměrná Britka ročně pořídila devatenáct kousků oblečení, nyní si jich z obchodů odnáší dvakrát tolik.

V Americe zase spočítali, že si lidé pořizují nejméně jeden kus oděvu každý týden, Čechům těsně po revoluci stačilo ročně čtyřicet kousků oblečení, o čtvrtstoletí později jich už potřebují osmašedesát. A v šatníku Češky dnes napočítáme průměrně 31 svršků, devatery kalhoty, sedmery šaty, sedm kabelek, troje tenisky a čtvery boty na podpatku.

Bambus a rozum

Na časy, kdy ženy dokázaly několikrát přešít jeden oděv – například šaty na sukni a vestičku a pak ještě ze sukně vytvořit kalhoty pro dítě, už dnes vzpomínají jen ti dříve narození. Mladší generace nic takového neřeší. Proč také, když jsou hadříky za pakatel. O tom, že by v módním sektoru nemuselo být něco v pořádku, většina zákazníků nepřemýšlí.

Letos letí barvy. Čím více tím lépe


Teprve před dvěma lety se někteří lidé probudili. To když v troskách textilní továrny v Bangladéši zahynulo přes tisíc lidí. Tehdy se víc začalo mluvit o tom, za jakých podmínek asijské továrny produkují zboží určené pro velké „západní“ módní řetězce (dětská práce, směšné mzdy, devastace životního prostředí). Reakce na nešťastnou událost na sebe nenechala dlouho čekat – aktivisté i část veřejnosti po celém světě se na protest proti masové nadvýrobě velkých nadnárodních řetězců začali oblékat „pomalu“.

„Slow fashion je móda citlivá k životnímu prostředí a k lidskému kapitálu,“ vysvětluje koncept bývalá advokátka Eva Urbanová, která jako jedna z prvních v republice založila obchod s udržitelnou módou. Ve svém butiku NILA na pražských Vinohradech prodává oblečení, šperky a bytové doplňky. Vše je vyrobené z přírodních materiálů, v rodinných podnicích, šperky tvořili ručně světoví umělci. Vystavené kousky dokládají, že oblékat se udržitelným způsobem jde od hlavy až k patě, a i když tričko může být z bio bavlny, kalhoty z bambusu a ponožky z konopí, není řeč o žádné módě pro „hipíky“. Bio oblečení vypadá jako každé jiné, nebo dokonce ještě lépe. Často totiž jde o unikátní designovou práci špičkových návrhářů.

Pomalé odívání ale neznamená, že každý nový kousek musí být zrovna z bambusu. Jde to mnohem jednodušeji. „V porovnání s mým přítelem mám na oblečení jen jednu malou skříň,“ pronáší Kristýna Javůrková slova, která by od módní návrhářky nikdo moc nečekal. „Šatník si sestavuji s rozmyslem. Koupím kvalitní boty, pořádný kabát a nosím je do zničení. Oblečení pak nikdy nevyhodím, přešiji ho anebo zrecykluji,“ vypráví Javůrková. Její přístup je příkladem, jak slow fashion může vypadat v praxi.

„Zpomalené“ hnutí nabádá zákazníky, aby o oblečení, které nosí, více přemýšleli a kritériem pro jeho koupi nebyla jen nízká cena. Právě ta je pro velké řetězce esem v rukávu. „Jenže není správné, aby oblečení bylo levné. Nejdříve je potřeba získat materiál, z něj oděvy vyrobit, přepravit je přes půlku zeměkoule, a ještě z toho musí mít zisk obchod a značka. Zdravý rozum mi říká, že takové tričko nemůže stát dvě stovky,“ poukazuje na problém Urbanová. „A pokud tolik stojí, je jasné, že za to někdo tvrdě zaplatil,“ tvrdí a řeč není o penězích. „Módní průmysl je jeden z nejšpinavějších na světě,“ říká o sektoru, který se na první pohled vyznačuje krásou a noblesou Kamila Boudová, koordinátorka projektu Fashion Revolution Day. 

Takzvaný Den módní revoluce si lidé připomínají 24. dubna, v den výročí bangladéšské tragédie. Aby upozornili na to, že v sektoru módních řetězců něco není v pořádku, oblékají si svršky naruby. „Masová nadvýroba je moderní otroctví, kdy lidé za práci nedostanou zaplaceno, pracují do vyčerpání a žijí v naprosté chudobě,“ popisuje Boudová podmínky v textilkách zemí třetího světa, kde oděvy vznikají.

Vládnou lhůty a cena

Vina je přičítána především velkým řetězcům. „Zadavatel tlačí na cenu a výrobní lhůtu a hrozí, že přejde ke konkurenci, pokud by dodavatel na podmínky nepřistoupil. Země jako Bangladéš či Kambodža jsou na výrobě textilu existenčně závislé, továrny udělají všechno, aby vyhověly,“ vysvětluje Petr Mareš z neziskové organizace Na Zemi. Čím nižší je výrobní cena, tím nižší může být i ta prodejní. Výrobci oděvu z té prodejní však nevidí ani procento.

Lhůty jsou také velmi podstatné. Dřív bylo nutné čekat čtvrt roku, než se modely dostaly z přehlídkových mol do prodeje, dnes se termíny počítají na dny. Průkopnicí této takzvané fast fashion byla v osmdesátých letech minulého století italská firma Benetton a španělská Zara, která nyní dokáže dodat do obchodů nový kus během dvou až tří týdnů. Systémza pár desetiletí dokonale propracovala. Sleduje prodeje v centrální databázi, díky aktuálním datům může pružně reagovat na poptávku. Pokud se mezi zákazníky objeví zájem o něco nečekaného – o barvu, střih, materiál –, dokáže první žádané novinky takřka okamžitě dodat na pulty. Jen o něco pomalejší je řetězec H&M, který „šije“v Turecku a cesta šatstva do obchodu u něj trvá zhruba šest až osm týdnů.¨

Móda, ilustrační foto

Paradoxně se už i nadnárodní módní řetězce snaží svézt na pomalé vlně a představily své ekologické kolekce. ŠvédskéH&Mpřišlo například s džínami Conscious Denim, které se chlubily tím, že jsou z více než padesáti procent vyrobeny z organického materiálu. Na první pohled velký krok kupředu je ale přijímán spíše skepticky. „Vidíme v tom především marketingový tah. Eko produkty jsou dnes v módě, lidé si rádi koupí kousek s visačkou „organic cotton“ (bio bavlna), protože budou mít při nákupu čistší svědomí,“ říká Petr Mareš a dodává, že zákazníci se již nepídí po tom, kolik organického materiálu ve výrobku skutečně je. 

„Žádné viditelné důkazy, že by se řetězce snažily současný systém změnit, jsme nezaznamenali. Produkce se neustále zvyšuje, přibývá nových kolekcí a cena se snižuje. Tak v čem spočívá ten jejich udržitelný způsob?“ ptá se Mareš. Jen za první čtvrtletí letošního roku stoupl zisk H&M o více než třetinu na 10,6 miliardy korun. „Mělo by se prodávat méně za více peněz,“ nabízí řešení Mareš a zdůrazňuje, že potřeba je změnit od základu celý systém. „Změnu nemůže podstoupit jen jedna firma, to by byla konkurenčně znevýhodněná, musely by do toho jít všechny. Jenže nemají zájem podniknout v tomto směru nějaké zásadní kroky, módní průmysl je velký byznys.“ 

Džíny z Tuzexu a zpátečníci

Majitelka obchodu s udržitelnou módou Eva Urbanová tvrdí, že řetězce samy od sebe první krok neudělají. „Tlak musí přijít odspodu, bez zájmu zákazníků nebudou mít firmy důvod něco měnit,“ věří Urbanová. Jenže třeba s tuzemskými klienty to není jednoduché. „Šla jsem do toho s velkým nadšením, pak ale přišla pěkná deziluze,“ popisuje své začátky s bio módou návrhářka Javůrková, která k výrobě oděvů používá přírodní materiály nebo ze starého vyřazeného oblečení tvoří nové kousky. 

K bio bavlně se dostala před třemi lety, kdy byly organické materiály ve světě české módy málo známé. „Jedna zákaznice to označila za zpátečnický postup,“ popisuje reakce na svou první bio kolekci Reset. „Starší generace, která si dříve mohla dopřát jedny džíny z Tuzexu, si nyní užívá hojnosti. Jedny mladé dívky mi zase vyčetly, že je oblečení příliš drahé, a koukaly s otevřenou pusou, když zjistily, že jsem tričko vlastníma rukama opravdu ušila a nevypadlo odněkud ze stroje,“ přibližuje zkušenosti se zákazníky. Všimla si, že lidé velmi často nemají ponětí, jak jejich oblečení vzniká.

Největší problém udržitelného odívání ale spočívá v tom, že brojí proti tomu, na čem dnešní módní průmysl stojí. V nablýskaném světě módy se trendy mění mrknutím oka, a co bylo „in“ ještě před měsícem, je dnes „out“. „Móda vždycky byla, je a bude povrchní odvětví,“ posteskla si Javůrková. Boudová, která momentálně žije v Mekce módy, v Paříži, to může jen potvrdit. „Slow fashion si mezi Pařížany ještě nenašla své místo. Mají vysoké estetické cítění a přírodní materiály jim do módního světa zatím příliš nesedí,“ říká Boudová.

Mnozí obchodníci překvapivě sázejí na muže. „Ženy rády nakupují a touží po stále nových, neokoukaných věcech. Muže ale nákupy většinou nebaví, a když vyrazí do obchodu, koupí, co zrovna potřebují, a hledají kvalitu, aby jimvěc dlouho vydržela,“ všímá si rozdílu v nákupním chování mezi oběma pohlavími Urbanová.

Zastánců slow fashion mezi návrháři i zákazníky v tuzemsku přibývá, prozatím se ale stále jedná o menšinovou záležitost, která oslovuje určitou část populace. „Našimi nejčastějšími klienty jsou vzdělaní lidé nad pětadvacet let, kteří už si srovnali názory na svět a oblečením, které nosí, vyjadřují určitý postoj a podporují správné věci,“ popisuje Urbanová, jak vypadá typický zákazník jejího butiku. „Mají slušný příjem a zastávají názor, že nejsou tak bohatí, aby nakupovali levné věci,“ dodává a poukazuje na to, že na počátku sice lidé zaplatí více, ve výsledku ale ušetří. Koupí si totiž kvalitní a originální kousek, který vydrží léta.

Džíny - ilustrační foto.

Lidé, kteří na pomalou vlnu naskočili, tak nečiní pouze v oblékání. Móda je jen jednou součástí životního stylu, který zastávají. Jejich postoj k životu se projevuje i v tom, co jedí, jak cestují nebo vychovávají své děti. „Pomalé hnutí začalo nejprve ve stravování, jako odmítavá reakce na fast food. Dnes je zdravé a bio jídlo trendy. Doufáme, že podobně se to bude dít i v případě módy,“ říká Mareš. „Máme ale před sebou ještě dlouhou cestu. Móda nemá na život spotřebitele tak přímý dopad jako jídlo, proto bude trvat asi nějakou dobu, než se to k lidem dostane,“ odhaduje. Podle něho se v současnosti udržitelný způsob oblékání týká ani ne dvou procent české populace, aby se ale změny projevily v masové spotřebě, byla by zapotřebí alespoň desetina.

Zastánci udržitelné módy jsou přesvědčeni, že oblékat se eticky může úplně každý. „Neříkám, aby všichni nosili jen bio oblečení. Zásadní je změna myšlení. Přemýšlet o tom, jak a co nakupujeme, a uvědomit si, že i když něco děláme celý život jedním způsobem, můžeme to změnit,“ věří Javůrková.

Před dvaceti lety si průměrná Britka ročně pořídila devatenáct kousků oblečení, nyní jich „potřebuje“ dvakrát tolik. Čechům těsně po revoluci stačilo ročně v průměru čtyřicet kousků oblečení, dnes už jich musí mít šedesát osm. Udržitelný způsob oblékání se v současnosti týká necelých dvou procent české populace. Aby se změny projevily v masové spotřebě, byla by jich třeba alespoň jedna desetina.

Marie Vejvodová, redaktorka LN
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz