Mrtvoly mají nedotčené nehty, zuby, genitálie a ochlupení. Neprodyšně
uzavřené vápencové hroby na městském hřbitově v Guanajuatu je ochránily
před mikroorganismy a červy, způsobujícími rozklad těl.
"Mumie nás staví tváří v tvář smrti," řekl ředitel místního muzea mumií Felipe Macías u příležitosti zahájení putovní výstavy čtyřiadvaceti mumifikovaných těl v severomexickém Monterrey.
|
Je to jako by nám říkali, abychom žili naplno, dříve než je budeme
Rozsáhlejší expozice asi 60 mumií bude v lednu zpřístupněna v metropoli
Mexiku a organizátoři doufají, že se jim podaří vyhovět také zájmu několika
zahraničních muzeí a vystavit je v roce 2010 v Chicagu, Los Angeles, New
Yorku a nakonec i v Evropě.
Morbidně zachované detaily mumifikovaných Mexičanů, kteří zemřeli přirozenou smrtí nebo na nemoci jako neštovice či cholera, fascinují
návštěvníky. Jedna padesátiletá žena zemřela těhotná a pod kávově zbarvenou, tenoučkou kůží podobnou papíru je vidět osmiměsíční plod. Jiná mumie má v břiše velký nádor. Nejmenší mumií je šestiměsíční děcko.
"Je to jako by nám říkali, abychom žili naplno, dříve než je budeme
následovat," uvedl Macías. Mumie byly objeveny náhodou koncem 19. století, kdy hrobníci otevřeli hroby, v nichž byly uloženy mrtvoly, jejichž rodiny přestaly platit poplatky za pozemky, na nichž hroby leží.
Během let bylo vykopáno více těl a ta pak po desetiletí stála opřena o stěny katakomb guanajuatoského hřbitova Santa Paula, kde je nemotorní turisté poškodili svíčkami, ulámali jim prsty a zavinili, že k nim pronikli hlodavci a hmyz.
Výsledkem zvýšeného zájmu bylo otevření muzea v 70. letech minulého století. Mumie v něm ležely na sametových polštářích, ale kvůli nedostatku prostor kurátoři od roku 2005 rozesílali skupinky mumií po celém Mexiku.
"Přemístění a zabezpečení mumií je přepečlivý proces. Kapička potu člověka, který s nimi manipuluje, může vinou bakterie odstartovat proces rozkladu," vysvětlil Macías.
Expozici vidělo půl milionu návštěvníků
Od roku 2005 zhlédlo husí kůži nahánějící expozice na půl milionu návštěvníků. A tak vznikl plán vystavovat mumie i v zahraničí. Proč má Guanajuato takové perfektní podmínky k mumifikaci, je záhadou. Podle expertů to je patrně díky kombinaci mírných teplot a suchého klimatu, která umožňuje, aby těla uložená v hrobkách vyschla dříve, než se začnou rozkládat.
Těla pohřebená v Guanajuatu stále ještě tu a tam mumifikují. Koncem roku 2005 přibyly do kolekce dvě děti, které zemřely v roce 1984. Jedno z nich, pětiletý klouček, který byl vykopán v roce 1989, je oblečený do vybledlého bílého rubáše a jeho tvářička vypadá jako maska bez očí.
Podle Macíase může přirozená mumifikace nastat během pěti let po pohřbu, ale často zapracují vlhkost a mikroorganismy. "Není to kontrolovaný proces," říká.
Výstava mumií zdůrazňuje fascinaci smrtelností, která se datuje do dob starých Aztéků a Mayů. Ti považovali smrt za čest a úlevu od strastí života. Mexičané každoročně na počátku listopadu slaví Den mrtvých. Houfně chodí na hřbitovy a na náhrobní kameny kladou měsíčky a oblíbená jídla zesnulých.
