Housle amerického dirigenta Lorina Maazela jsou z dílny dalšího z věhlasných houslařů Giovanniho Battisty Guadagniniho. Vyrobil je v roce 1783 a teď byly dány do aukce specializované prodejní síně Tarisio, která působí v New Yorku a Londýně. Získané peníze budou využity na pomoc mladým hudebníkům, kteří se představí na festivalu ve virginském Castletonu. Maazel ho založil v roce 2009.
"Poprvé jsem na ty housle od Guadagniniho hrál, když mi bylo patnáct, a od té doby byly mým nejbližším společníkem," řekl Maazel. Pouhým kliknutím myši se tento vzácný nástroj stane majetkem bohatého kupce, který pravděpodobně zůstane anonymní.
ČTĚTE TAKÉ: |
O jak vysoké sumy se v případě takto vzácných nástrojů jedná, svědčí případ Lady Blunt, slavných Stradivariho houslí z roku 1721. Japonská hudební nadace je prodala 20. června u Tarisia za rekordních 15,9 milionu dolarů (300 milionů korun). Výtěžek byl věnován obětem zemětřesení a cunami, jež postily v březnu severovýchod Japonska. Ani v tom případě nebylo jméno kupce zveřejněno.
"Zjistit, kdo ty nástroje kupuje, je těžké. Kupci, bohatí sponzoři i milionáři chtějí zůstat většinou anonymní," říká pařížský houslař Bernard Salin.
Jedním z posledních hudebníků, kteří si mohli koupit drahé housle sami, byl ruský virtuóz Maxim Vengerov. Nástroj Stradivari si koupil v roce 1998.
Hudebníci si nástroje půjčují od sponzorů
Většina špičkových hudebníků dnes musí hrát na nástrojích zapůjčených od sponzorů. Renaud Capuçon například hraje na housle od Guarneriho del Gesu, které patřily americkému virtuózovi Isaakovi Sternovi a které nyní půjčuje Banque Suisse. Laurent Korcia zase hraje na housle Stradivari z roku 1719 zapůjčené výrobcem luxusního zboží LVMH. Stále ale jsou hudebníci, kteří chtějí mít vlastní nástroje, byť méně slavné. Patří k nim třeba Američanka Hilary Hahnová.
"Sponzoři sázejí na to, že hráč, jemuž nástroj půjčují, je slavný a že cenu houslí ještě zhodnotí. Investovat do houslí, na něž hrávali Isaac Stern nebo Yehudi Menuhin, je výhodné," vysvětluje Salin. Nejlepší housle jsou totiž takové, na něž se hrálo špičkově.
Sponzoři nástroje půjčují na omezenou dobu a na obnovitelné smlouvy. Sólisté, kteří je používají, musejí nástroj každé dva tři roky představit odhadní komisi.
Salin vysvětluje, že pravidla hry určují sponzoři a nadace. Kritizoval poměry ve Francii, kde prý sólisté velkých orchestrů musejí o kvalitní nástroje bojovat.
Dodnes je v provozu asi 600 houslí z tisíce špičkových nástrojů vyrobených v cremonských dílnách Antonia Stradivariho (1644-1737) a Giuseppa Guarneriho (1698-1744) zvaného též del Gesu. Nejkrásnější z nich vznikly v takzvaném Stradivariho zlatém období, v letech 1720 až 1725.
Proč jsou "stradivárky" výjimečné, zůstává nadále tajemstvím
Obdivuhodný zvuk Stradivariho nástrojů a jejich dokonalé proporce daly vzniknout mnoha spekulacím o tom, v čem spočívá jejich tajemství. Vědci analyzovali výrobní postup a zajímali se zejména o druh laku, který Stradivari používal. Dospěli však k závěru, že využíval stejné ingredience jako jeho současníci.
Z 200 nástrojů vyrobených nejslavnějším z rodu Guarneriů se dodnes používá 90. Pro ně je ve srovnání se Stradivariho nástroji typický silnější a temnější zvuk hlubších tónin.
Ve Stradivariho houslařské tradici pokračoval rod Guadagniniů. Giovanni Battista je považován za jednoho z nejlepších houslařů a nástroj, který patřil Maazelovi, vyrobil tři roky před smrtí.
