Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Pes jako dítě 21. století. Mladá generace si místo potomků pořizuje čtyřnohé mazlíčky

Magazín

  7:00
PRAHA - Venčení za poplatek, „raw“ strava či bio pohanka. Dnešní dvacátníci a třicátníci dopřávají svým psům to nejlepší. Nahrazují si tím starost o dítě, které si naopak odpírají.

Pes v mnoha rodinách zaujímá roli dítěte. foto: Reuters

Není to tak dlouho, co médii proběhly zprávy o tom, že jistá americká firma se chystá prodávat náramek na psí ohon, který je schopen majiteli psa zasílat na mobil zprávy o tom, jakou náladu má jejich miláček. Na výrobu shromažďuje peníze v on-line sbírce, do níž za devatenáct dní přibylo už více než 42 tisíc dolarů z cílové částky 100 tisíc. Svým způsobem je to příznačný doklad toho, jak výrazně se v posledních letech proměňuje vztah člověka k jeho „nejlepšímu příteli“.

Rychle rostoucí skupinou pejskařů jsou totiž takzvaní millennials neboli generace Y. Mladí lidé narození mezi začátkem 80. let a počátkem nového tisíciletí, kteří vyrůstali na moderních technologiích a jsou méně než předchozí generace ochotní kopírovat styl života svých rodičů - ať se to týká čehokoli, včetně péče o psy. Jsou zvyklí vyhledávat si informace a chtít pro sebe jen to nejlepší. Proč by neměli to samé chtít i pro své mazlíčky?

Domácí mazlíčky pomáhají hledat informační technologie

Zatímco naši rodiče psa krmili zbytky od nedělního oběda, my na internetových fórech řešíme, jestli je pro něj lepší jídlo vařené, nebo syrové (říkat „žrádlo“ se už nenosí). Ano, i psi mohou být příznivci raw stravy... Říká se jí BARF, a kdo tuhle zkratku nezná, není moderní pejskař. Zkratka pochází z výrazu bones and raw food – kosti a syrová strava (jiné zdroje uvádějí biologically appropriate raw food čili biologicky vhodná syrová strava) a její podstatou je, že jsou psi krmeni syrovým masem a kostmi tak jako jejich předkové vlci.

Že největší pochoutkou jsou granule, si dnes myslí jen zpátečníci, kteří se sami ládují párky, v nichž se jaksi zapomnělo na maso. Skutečně uvědomělí majitelé psů sledují, z čeho je psí jídlo připravováno (probůh, jen žádný odpad z kafilerií a éčka!) a jaké má nutriční hodnoty. A zprávy o novinkách se díky sociálním sítím rychle rozkřiknou.

Dobře se vede i službě typické pro generaci Y, venčení psů, které si majitelé domlouvají přes internet podobně, jako si na dovolenou domlouvají pronájem bytů přes airbnb.

„Nápad založit stránku pro lidi, kteří chtějí venčit psy nebo být sami venčiteli, vznikl spontánně, když jsem neměla kam dát svoji fenku buldoka,“ líčí vznik své firmy Doginni.cz Romana Míková s tím, že do psího hotelu by psa nedala, protože tam by neměl individuální péči.

Můžete si vybrat svého venčitele

Firmu založila loni na podzim, za pár měsíců už měla v databázi 500 venčitelů, momentálně jich je 700 a venčí nejen v Praze, ale i v dalších městech. Vše funguje přes internet: majitel psa si na webu vybere venčitele, který mu je sympatický, a spojí se s ním. Pokud se dohodnou, venčitel dostane 75 procent částky, Doginni 25. Venčení stojí zhruba 100 korun na půl hodiny (a je tedy dvakrát dražší než například hlídání dětí v Praze přes rozšířenou službu hlídacích babiček), horní hranice není stanovena. Pokud hlídač například ovládá speciální metody výcviku, domluví se anglicky nebo nabízí jiné výhody, může si stanovit cenu výrazně vyšší.

„Denně hlídáme třicet až padesát pejsků a venčíme okolo dalších třiceti, měsíčně rosteme o zhruba třicet procent. Pomalu se blížíme k deseti tisícům hlídaných nocí,“ vysvětluje Míková, sama příslušnice nejmladší generace podnikatelů, pro něž je typická inspirace v zahraničí a schopnost tuto inspiraci rychle přenést do zdejších podmínek.

Studovala mezinárodní obchod ve Vídni a v Brně, pak pracovala dva roky v poradenské firmě Ernst & Young. Svoji firmu začala budovat ještě při zaměstnání, brzy ale zjistila, že potenciál její venčitelské platformy je tak velký, že se práce může bez výčitek vzdát. Prvními klienty byli cizinci, kteří podobné služby znají z domova, cestu si k ní ale rychle našli i Češi. A zdaleka ne jen z Prahy – „její“ venčitelé působí ve stu českých měst a obcí a v sezoně dovolených se až 80 procent hlídání odehrává mimo hlavní město, protože na venkově nejsou dostupné psí hotely.

Pes jako nádoba lidské lásky

Co na psech generaci dnešních dvacátníků a třicátníků fascinuje, že jsou ochotni podřídit jim svůj životní rytmus a vydávat na ně nemalé částky, když – v souvislosti s dětmi – jedním dechem tvrdí, že „se nechceme vázat“ a že nejdřív musí „stabilizovat svou finanční situaci”?

I když tvrdá data neexistují, hypotéza, že pes je jakýmsi dítětem 21. století, není zcela neopodstatněná. Zatímco dětí se po menším populačním boomu v letech 2004 až 2008 rodí rok od roku méně, psí populace je stabilní, nebo dokonce roste (jako například v Praze). A celých 54 procent pejskařů jsou mladí lidé mezi 18 a 25 lety. Co to o nás vypovídá?

„Pes je taková nádoba naší lásky. Tedy v ideálním případě, kdy si ho lidé pořizují, protože to cítí srdcem a potřebují někde tu svoji lásku angažovat,“ říká psí psycholog a veterinář Alexandr Skácel z Prahy, který svou poradnu provozuje už od poloviny 90. let a jeho ordinací už prošly tisíce psů. Jací jsou jejich majitelé? „Často buď nemůžou, nebo nechtějí mít děti. Touží po lásce, ale nejsou schopní milovat člověka. Se psem jim to jde líp,“ popisuje.

Jasný názor má na moderní pejskaření i biolog Stanislav Komárek, autor knihy Chlupatí bližní, která pojednává o vztahu člověka k domácím zvířatům. Milovníkům psů se ale asi moc líbit nebude: „Je to poslední fáze civilizace, po které už bude následovat jen vyhynutí. Protože druh, který nepečuje o vlastní mláďata, respektive je ani nechce, a místo toho si hýčká jiný druh, dopadne špatně.“

V magazínu dále najdete:

  • Exkluzivní rozhovor s Cherie Blairovou, úspěšnou právničkou a manželkou bývalého britského premiéra.
  • Všechno o Bondových ženách. Přinese nový příběh o agentovi 007 revoluci v pop kultuře?
Autor: