Vosa nalezená v jantaru z období křídy v Sant Just dostala jméno Galloromma turolensis a s dalším exemplářem objeveným v Álavě rovněž na severu Španělska byla přiřazena do nové rodiny vos nazvané Alavarommatidae na počest této baskické oblasti.
Kus jantaru, jehož stáří paleontologové určili na 110 milionů let, se objevil v blízkosti jedné z místních silnic. A uchoval celkem 12 dosud neznámých druhů hmyzu, přičemž vosička poskytla vědcům informací nejvíc, sdělil paleontolog z barcelonské univerzity Jaime Ortega.
NOVÝ VOSÍ RODMiniaturní vosy jsou pouhým okem takřka nezachytitelné, měří sotva půl milimetru. Do dnešních časů je zakonzervovala ztuhlá pryskyřice prýštící z prehistorických stromů. |
Galloramma má křídla, ale na rozdíl od dalších jedinců její skupiny na konci nemá chloupky dlouhé, ale velice krátké. "To je velmi zajímavé, protože jde o rod stojící mezi ostatními dvěma již známými a má rysy, kterými vlastně obě skupiny spojuje," zdůraznil Ortega.
Vzhledem k tomu, že vědci mají k dispozici pouze dva exempláře této vosy (z Álavy a zen Sant Justu), není možné určit ani přibližně, jak dlouho tento hmyz poletoval po planetě, nežli vyhynul. Každopádně jsou ale příbuzné s dnešními vosami, které jsou jako druh velmi důležité pro životní prostředí.
Mimo jiné ničí vajíčka jiných druhů hmyzu, jež mohou škodit na hospodářských rostlinách. "Mohou být proto využity v biologickém zemědělství k likvidaci pohrom," upozornil badatel.
Zachovalé fosilie
Před dvaceti miliony let v období miocénu byla celá oblast jezerem o rozměrech tři krát patnáct kilometrů, proto zde byly výjimečné podmínky pro fosilizaci živočichů. "Když (jezero) zmizelo, zůstaly sedimenty s fosiliemi, jež klesly ke dnu. Jezero bylo velmi hluboké, voda do něj vtékala, ale nemohla odtékat. A jelikož ve spodní části bylo málo kyslíku, fosilizace rostlin i živočichů byla vynikající," vysvětlil paleontolog Federico Gorriz.
Dobré podmínky pro kamenění v Teruelu dokládají i fosilie měkkých tkání, které se zachovávají jen velmi zřídka, upozornil deník.
