Kolonie rypošů, které se skrývají pod jihoafrickou půdou nesou podivně smíšené rysy pekla a ráje. Jde o přísně hierarchickou společnost, ve které se rozmnožuje pouze královna a velká část jejích obyvatel stráví celý život jenom prací. Zároveň ale příroda těmto zvířat dopřála příroda překvapivou dlouhověkost a odolnost proti nádorovým onemocněním.
Při pátrání po vysvětlení rypoších záhad vědci zjistili, že buňky těchto zvířatech nedokáží pěstovat v laboratoři. Jakmile dosáhne jejich hustota v kultivačním roztoku určité - relativně velmi malé - hustoty, buňky se přestávají dělit.
Nejde o ojedinělý mechanismus (nazývá pojmenovaný kontaktní inhibice). Podobně se chovají i buňky lidské, ale lidské nádorové buňky dokáží tuto bariéru překonat. U rypoše naopak překvapila "tvrdohlavost", s jakou se buňky brání dalšímu množení.
Proč tomu tak je, vysvětlila skupina z univerzity v Rochesteru v americkém státě New York. U lidských buněk zajišťuje pojistku proti přílišnému bujení jediný gen s názvem p27. Rypoši ale mají pojistku navíc: gen p16, který má podobnou funkci jako p27.
Odborníci se nyní chtějí zabývat otázkou, zda by se tato druhá linie obrany proti rakovině nedala aktivovat i v lidských buňkách. Samozřejmě přitom budou ještě dlouho budou pracovat jen s buňkami pěstovanými v laboratoři a zatím není vůbec jasné, s jakou se potáží.
O své práci přednášeli odborníci z Rochesteru minulý týden na setkání v Cambridge.
