23. listopadu 2015 7:00 Lidovky.cz > Relax > Zajímavosti

Deník matky Veroniky Jonášové: Kvůli sloupku o očkování vyhrožovali mým dětem

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 8Diskuse
Novinářka a autorka knihy Deník matky Veronika Jonášová se synem Kryštofem. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Novinářka a autorka knihy Deník matky Veronika Jonášová se synem Kryštofem. | foto: Archiv Veroniky Jonášové
PRAHA Novinářka Veronika Jonášová před nedávnem vydala knihu Deník matky, která obsahuje její sloupky o všem, co je spojeno s příchodem potomka. V rozhovoru pro server Lidovky.cz mluví například o připravovaném dokumentu, své sluníčkářské nálepce a o tom, že některým čtenářům musela pohrozit policií.

LN: Proč jste se rozhodla Deník matky vydat?

Vydání deníku mě napadlo už před lety. Na myšlenku mne přivedli čtenáři. Mnozí mi psali, že se jim to hezky čte a zda bych nechtěla vydat knížku. Dát jen dohromady texty, které jsem psala pro Lidovky, se mi ale zdálo málo. Nakonec jsem dostala nápad propojit své deníky s komentáři psycholožky, což se líbilo i v nakladatelství.

LN: Jak v praxi taková kombinace vypadá?

Psycholožka do knihy vepsala rady pro rodiče a doplnila vývojové tabulky dětí a další informace tak, aby kniha mohla sloužit jako originální příručka o mateřství. Vnímala jsem v tomto směru díru na trhu, příručky mi často přišly nudné nebo odtržené od reality. Chtěla jsem napsat něco, co opravdu matky prožívají a jak to funguje ve skutečnosti.

LN: Čím se vaše kniha liší od těch, které již na trhu jsou?

V mnoha textech i knihách pro maminky mi chyběla popsaná odvrácená stránka věci. Je normální, že rodiče jsou občas unavení a pochybují o sobě. Maminky mají běžně třeba poporodní splíny, jen se o tom moc nepíše. Mateřství není jen nekonečný festival radosti, kde „létají motýlci nad smějícími se miminky a blikají srdíčka“, jak tvrdí s nadsázkou má kamarádka.

LN: Tomu odpovídá i obálka knihy.

Ano, v knize se nevyhýbám ani odvráceným stránkám mateřství. Snažila jsem se být upřímná. Vše doplnila ilustrátorka, která odvedla špičkovou práci a vytvořila sérií nádherných vtipných obrázků, kterými dokonce přesvědčila lidi z nakladatelství, že knihu vydali barevnou.

Kniha Veroniky Jonášové mluví o rodičovství i z druhé, ne tak hezké strany. (Nakladatelství Motto)

Kniha Veroniky Jonášové mluví o rodičovství i z druhé, ne tak hezké strany. (Nakladatelství Motto)

LN: Jaké reakce kniha sklidila? Co bylo nejlépe či nejhůře přijato?

Reakce se ke mně dostávají postupně, zatím jsou většinou pozitivní. Lidem se moc líbí právě obrázky, které pro mě dělala už zmíněná skvělá ilustrátorka, která sama úspěšně působí v Paříži. Je to taky máma a má velký smysl pro humor a podobný pohled na věc jako já. Moc dobře jsme si padly do noty.

LN: V září jste se po více než třech letech vrátili z Německa do Prahy. Jaký byl pro vás návrat?

Když jsme se do Berlína přestěhovali, nebylo to pro nás jednoduché. Náš Kryštof neuměl slovo německy a já jsem na tom nebyla o moc líp. Jsem frankofil a pořád mě to táhlo do Francie, nikdy jsem netoužila žít v Německu a nechápala jsem, co pořád všichni na Berlínu vidí. Můj manžel mi tehdy ale řekl, že se mi jednou nebude chtít domů a že to obrečím. Měl pravdu. Teď mne dojímají dokonce i německé písničky pro děti, když si je pouštíme! Kryštof sice odjezd taky oplakal, ale líbí se mu ve škole a v Praze si zvykl rychle.

LN: Co vám tu chybí?

Pro mě je návrat těžký. V Berlíně jsem se už cítila jako doma, naučila jsem se jazyk a našla si tam hodně přátel. Berlín je ideální místo k životu (nejen) pro rodinu s dětmi a v mnoha ohledech je tam lepší životní standard. Mnoho věcí mi tady v Česku chybí. Měli jsme taky štěstí na skvělé lidi, obecně na Němce nedám dopustit. Na Berlín nikdy nezapomenu a jsem moc ráda za tu šanci tam žít a vychovávat děti.

Ilustrace Heleny Černé reflektuje například kojení na veřejnosti.

Ilustrace Heleny Černé reflektuje například kojení na veřejnosti.

LN: Zakotvili jste v Česku napevno?

V Berlíně jsme mohli ještě rok zůstat, ale vrátili jsme se kvůli synově škole. Bylo to hodně těžké rozhodnutí, zůstali bychom rádi. Chtěli jsme však, aby syn první třídu odchodil v rodném jazyce a zafixoval si češtinu. Berlín je uzavřená kapitola. Ale můj manžel pracuje jako zahraniční reportér pro Českou televizi a je možné, že zase někam vyjedeme na další štaci. Pokud přijde nabídka, jsem rozhodnutá ho podpořit. Ale budeme se v danou chvíli rozhodovat samozřejmě s ohledem na děti a na naši aktuální situaci.

LN: Setkáváte se s negativními reakcemi na vaše sloupky?

Samozřejmě, že negativní reakce znám dobře a sílí rok od roku obecně u článků, nejen u mých. Je to pochopitelně i tím, že stále víc lidí má na internet přístup. A hlavně mateřství je plné kontroverzních témat.

LN: Jaké téma způsobilo největší povyk?

Jednoznačně to o (ne)očkování. Tehdy jsem popsala situaci v Berlíně, kde se rozmohla vlna spalniček, na které jedno malé dítě i zemřelo. V té době jsem měla čerstvě miminko, pro které by nákaza mohla být i smrtelná. Riziko bylo tak velké, že lékaři matkám s kojenci zakázali chodit ven. Nemohla jsem ani na nákup, ani do metra. Nemohla jsem dítě chránit očkováním, protože tak malé děti se proti spalničkám neočkují.

LN: Změnili tehdy rodiče názor na očkování?

Ordinace byly narvané k prasknutí lidmi, co se rozhodli nechat narychlo děti očkovat, zničehonic jim údajné vedlejší účinky nevadili. Nikomu bych nikdy nepřála zažít ten strach o dítě, kterým jsem si tehdy prošla já. A do toho jsem viděla, že se v Česku řeší svoboda očkování a všichni argumentují tím, jak to v Německu skvěle funguje! Tak jsem sepsala svou zkušenost. A pak už jsem se nestačila divit.

LN: Čemu konkrétně?

Ohlas byl obrovský. Četli to i lidé, kteří děti nemají. Drtivá většina, mezi nimi i kapacity třeba z řad lékařů a vědců, mi děkovala za text. Ale dostala jsem taky šílené reakce od odpůrců očkování, někteří mi píší dodnes. Mnozí mě stalkovali, vyhrožovali mi dokonce, že ublíží mým dětem.

LN: Jak jste se tomu postavila?

Některým jsem musela i pohrozit policií. Je to děsivé, co jsou vám jako matce malého miminka, odpůrci očkování schopni napsat - samozřejmě většinou anonymně. Jsem ale ráda, že jsem text zveřejnila.

LN: Čím si vysvětlujete odpor k očkování?

Chápu, že každý chce pro děti to nejlepší a někteří rodiče považují za tu nejhorší věc nechat děti naočkovat. I já se bojím vedlejších účinků, ale pořád očkování s manželem vnímáme jako velký posun v medicíně a jako ochranu našich dětí. Na druhou stranu je dobré vést diskusi o tom, co kdy a jak očkovat.

Ilustrace knihy trefně reagují na zkušenosti mnohých matek.

Ilustrace knihy trefně reagují na zkušenosti mnohých matek.

LN: Liší se váš pohled na uprchlíky od toho, který zaujímá velká část české společnosti?

Uvědomuju si zcela reálně rizika a složitost problému a chápu strach lidí. I já se bojím terorismu a radikálního islámu. A je jasné, že mezi uprchlíky k nám neproudí jen samí mírumilovní a přizpůsobiví lidé. To, co se stalo teď v Paříži, je obrovská tragédie. Ale na druhou stranu, nesmíme se nechat strhnout k obecné nenávisti a ke generalizaci. Právě na to v Česku narážím už od svého návratu z Německa a je to pro mě největší kulturní šok.

LN: Můžete uvést příklad?

Projevy jako „že by se všichni radši měli utopit“ nejsou ojedinělé reakce a to je nehorázné. Můj manžel v Berlíně s uprchlíky běžně natáčel, jejich příběhy jsme spolu probírali. Byli to často lidé, kteří právě před teroristy utíkají. Třeba matky, kterým islamisti vyvraždili děti, několikrát znásilněné zbídačené ženy, zoufalí chudáci, kteří utíkají z války. A prostě se chtějí jen zachránit.

Ani okolí novopečených matek není někdy ušetřeno.

Ani okolí novopečených matek není někdy ušetřeno.

LN: Ovlivnil pobyt v Německu váš názor na tento problém?

Berlín je hodně barevné město a my jsme hodně imigrantů znali osobně a měli mezi nimi přátele. Byli to normální lidé, přátelští a milí, kteří pracují a nedělají problémy. Syn chodil do školky, kde bylo 16 národností. Proto mi vadí takové ty generalizující názory, že všichni cizinci jsou špatní a vadí mi uplatňování principu kolektivní viny. Je to ideální podhoubí pro extremistické politiky, kteří tady začínají získávat body a podporu veřejnosti. To vnímám v Česku jako velkou hrozbu.

LN: Setkala jste se vy sama v Berlíně s nějakým projevem terorismu?

V jedné berlínské mešitě, shodou okolností, jen pár set metrů od našeho bydliště, policie zatkla buňku islamistů, kteří mobilizovali radikály pro boj v Sýrii a Iráku. Rozměry současné uprchlické vlny jsou takové, že problémy nejrůznějšího druhu se dostaví zcela zákonitě. Ale nebudu přeci kvůli tomu nenávidět všechny uprchlíky. I když kvůli tomu budu automaticky čelit označení „sluníčkář“ - jak jsem si všimla, nyní je to oblíbený výraz pro všechny, kteří nechtějí, aby se potápěly čluny s dětmi.

LN: Na jaká témata si brousíte zuby teď, po návratu do Česka?

Nyní se chci věnovat hlavně pokračování dokumentu, který točím už čtvrtý rok ve spolupráci s Jarmilou Štukovou. Přejíždět na natáčení z Berlína bylo dost náročné. V létě jsem na film dostala grant od Fondu kinematografie, takže mám nakopnutí k další práci.

LN: O čem dokument bude?

Tématem jsou příběhy matek, které prožily část života ve vězení na oddělení pro matky s dětmi. Naše postavy jsou už na svobodě a nás čeká poslední rok natáčení.

LN: A co se týče psaní?

Veškerou energii věnuju dvěma knihám o Berlínu, které plánujeme dokončit, než nastoupím zpět do práce po mateřské. Je to moc hezká kreativní práce, která mě baví. Taky bych ještě ráda napsala poslední Deníky matky.

LN: S dětmi to vše stíháte?

Přednost samozřejmě mají moje nejdůležitější „projekty“: mé dvě děti. Ty teď vyžadují obě hodně času, je to „práce“ na plný úvazek. Chci si užít dobu, kdy jsou malé. Dělám jim pořád deníčky a zápisky a snažím se zachytit tyhle okamžiky. Zaznamenávám třeba synovy „hlášky“. Vím totiž, že to hodně rychle utíká. O synovi Kryštofovi jsem si sem na Lidovky začala psát, když měl 3 měsíce a teď je ve škole. Moje dcera už není miminko, v prosinci oslaví rok. Čas letí hodně rychle, je mi to skoro líto.

  • 8Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.