Čeští studenti zkoušejí štěstí na různých zahraničních školách. Na nejprestižnější americké univerzity si ale troufne jen málokterý. A dost možná zbytečně se připraví o zajímavou šanci, myslí si Jiří Jelínek, student druhého ročníku "bakaláře" na Harvardově univerzitě.
ČTĚTE VÍCE Z AKADEMIE |
Do Ameriky mu pomohly zčásti i šťastné náhody. Jednu zažil už na Gymnáziu Jana Keplera v Praze, které mělo partnerské vztahy s prestižní britskou školou. A každoročně posílalo nejlepší ze svých studentů do Anglie "na zkušenou".
"Podařilo se mi získat stipendium na tři měsíce - a to byla úžasná zkušenost nejen kvůli angličtině," vzpomíná Jiří. Poznal totiž úplně jinou komunitu lidí. Mimo jiné si také všiml, že někteří z jeho britských spolužáků míří na Oxford, Cambridge nebo na Harvard. Tehdy začal přemýšlet, že by to také zkusil.
Hledal pomoc
Prostřednictvím internetu zjistil, že se studiem v Americe, které ho nejvíc lákalo, mu u nás nejlépe pomůže Fulbrightova komise. Dodnes si chválí, že právě tam získal nejen skvělý informační servis, ale i praktické rady. "Dozvěděl jsem se třeba, že se nemám soustředit jen na jednu školu, s pomocí poradce jsem vybíral ty nejvhodnější," vzpomíná Jirka.
Nakonec si rok před maturitou podal přihlášky na dvanáct různých škol. Podle jeho slov to nebylo nijak mnoho, leckdo z jeho známých jich rozeslal ještě víc. Výběr měl o to těžší, že nemohl počítat s finanční pomocí rodiny. Jiří Jelínek totiž žije jenom s maminkou a má ještě tři bratry. Bylo pro něj náročné sehnat peníze i na pouhé testy a nezbytné poplatky. Asi deset tisíc si musel vypůjčit u příbuzných.
Chtěl školné
Jiří Jelínek věděl, že na méně prestižních univerzitách by měl určitě větší šanci, ale zase by mu chyběly peníze na školné. "Stoprocentní stipendium totiž zahraničním studentům nabízejí jen ty nejprestižnější americké školy - ovšem pouze pokud příjmy jejich rodičů nedosahují určité výše," popisuje Jiří, "napřed se rozhodnou, jestli vás chtějí, a teprve pak zjišťují vaši finanční situaci."
STUDIUM V USAS přípravou začněte aspoň rok a půl před plánovaným odjezdem. Využijte tzv. předorientačních programů, jež některé zahraniční univerzity před zahájením studia nabízejí. Na Harvardu založil Jiří Jelínek s dalším studentem Harvard Czech and Slovak Society, další informace o studiu Jiří poskytne na e-mailu studujvusa@gmail.com |
Během bakalářského studia měl jako všichni ostatní společný základ, studenti se na jednotlivé obory specializují až v magistru. Stipendium zahrnovalo nejen školné, ale i stravování a ubytování. Na chození do kina nebo do restaurací neměl Jiří moc peněz ani doma, a tak mu to v Americe nijak nechybělo.
"Jenže nějaké kapesné se přece jen hodí a také si potřebujete našetřit peníze na letenku nebo na učebnice," říká Jiří Jelínek. Práci na deset až dvanáct hodin týdně si naštěstí sehnal přímo na univerzitě, kde pomáhal zpracovávat materiály pro zrakově postižené studenty.
Jiřího ovšem nezajímají pouze placené brigády. O letních prázdninách se například vypravil jako dobrovolník učit děti do základní školy v Ghaně. Ocenil tam, že jeden z jeho harvardských spolužáků pochází právě z téhle země. Když měl během svého učitelování potíže s ubytováním, pomohl mu právě on.
Nad odlišným etnikem nebo náboženstvím se podle Jiřího na Harvardu nikdo nepozastavuje. S diskriminací se nesetkala ani jeho přítelkyně Marjorie, jejíž rodiče pocházejí z Haiti. "Různorodost lidí na Harvardu je mi moc sympatická," pochvaluje si Jirka. "Každý z nich má svůj příběh a mě baví je poznávat." Existují ovšem určitá tabu, kterým je lépe se vyhnout -neslušné je třeba mluvit o penězích nebo o výsledcích zkoušek.
Kdo si ovšem harvardského studenta představuje jako klasického knihomola, nejspíš by byl překvapený. "Nabízí se spousta mimoškolních činností od indického tance až po nejrůznější sporty," popisuje Jirka. "A slovo ,balance‘ patří k těm často skloňovaným." Díky spoustě lákadel má se správným vybalancováním svého rozvrhu občas i on problémy. Obzvlášť když vedle brigádničení ještě šéfuje skupince dobrovolníků, kteří pracují v pečovatelském domě, a vede studijní skupinu, jež se věnuje lidským právům.
A jak vypadají Jiřího budoucí plány? Možná by chtěl v Americe ještě pár let studovat a později se zaměřit na sociální práci či na práci v diplomacii nebo v mezinárodních nevládních organizacích. "Určitě to ovšem nemusí být zrovna v Americe, ale třeba v Praze, Paříži nebo Bělehradu," říká Jiří Jelínek s tím, že nepatří k lidem, kteří obdivují vše americké a nadávají na domácí poměry. Nejvíc bude záležet na tom, kde mu nabídnou opravdu zajímavou práci.
