Nerušený výhled na moře a dokonalé soukromí je zajištěno. A větru do plachet tolik, kolik je libo, píše se v inzerátu.
Sealand však není vysněné útočiště, jak by se mohlo podle ceny zdát. Na první pohled ošklivá zrezivělá plošina ze druhé světové války stojí na dvou betonových pilotech 11 kilometrů od britského pobřeží.
Dostupná je pouze helikoptérou nebo na člunu. Na její ploše 550 metrů čtverečních přesto už čtyřicet let žije rodina Batesových. Tito jediní obyvatelé i vlastníci železobetonového státečku se jej nyní rozhodli prodat. Doufají, že investoři se jen pohrnou, aby získali „tak úžasné místo a především daňový ráj“.
Bydlení je tu sice trochu neútulné – obytné budovy jsou dlouhé a nízké, ocelovými stěnami bez ustání vibruje zvuk generátorů – nedostatek šarmu a nepříznivé klima však Sealand dohání svou barvitou historií. Jak napsal britský deník The Times, nechybí v ní ani nájezdy útočníků nebo únos.
Bouřlivá věž
Za druhé světové války vybudovali Britové v Severním moři nedaleko od pobřeží malou pevnůstku Roughs Tower (Bouřlivá věž). Ta byla součástí systému podobných pevností, které sloužily k ostřelování nepřátelských bombardérů mířících k Londýnu.
Po válce jako jedna z mála unikla likvidaci, a protože stála sedm mil od břehu, stala se volným územím. Výsostné vody Británie totiž podle tehdejších zákonů zasahovaly jen tři míle od břehu. Toho v roce 1967 využil penzionovaný britský major Paddy Roy Bates, který pevnost obsadil a usadil se v ní se svou rodinou.
Na Roughs Tower vyhlásil nezávislý stát – knížectví Sealand a sám sobě udělil knížecí titul.
O rok později se britské námořnictvo pokusilo Batese ze základny vystěhovat. Samozvaný vládce Sealandu byl zatčen a jako britský občan postaven před soud v hrabství Essex.
Soudce ale rozhodl, že Sealand leží mimo teritoriální vody Velké Británie, případ proto nespadá do britské jurisdikce, a potvrdil tak nezávislost Sealandu. Sedm let po rozsudku vznikla Ústava Sealandu, hymna a vlajka, stříbrné a zlaté „sealandské dolary“. Král Roy také začal vydávat pasy lidem, kteří „prosazovali zájmy Sealandu“.
V roce 1978 napadla Sealand skupinka německých a nizozemských dobrodruhů. Unesli Batesova syna Michaela a násilím se zmocnili „státu“. Roy však rychle Sealand dobyl zpět, útočníky zajal a prohlásil je za válečné zajatce. Propuštěni byli až po příjezdu německého diplomata na Sealand.
Nový smysl existence dal tomuto ministátu příchod internetu. V roce 1999 byl na Sealand z Londýny dotažen optický kabel a firma HavenCo uzavřela s vládou smlouvu o serverhostingu – nabízí umístění serverů na Sealand, kde pro jejich působení vydala vláda jen tři omezení. Zakázáno je rozesílání spamu, nabourávání se do cizích zařízení a rozšiřování dětské pornografie.
