LN Občas se maminky pozastavují nad tím, jestli je zapotřebí tak často očkovat děti, když většina závažných infekčních chorob byla už vymýcena. Co si o takových názorech myslíte?
Usínat předčasně na vavřínech bývá dost nebezpečné. Snadno zapomínáme na to, že ještě v první polovině 20. století byla u nás vysoká úmrtnost na infekční onemocnění. K jejímu poklesu došlo až v 50. a 60. letech, kdy se začalo s očkováním. Někdy se také zdá, že určité nemoci patří už minulosti, ale přesto jsme například zažili návrat cholery a břišního tyfu. O celosvětovém vymýcení určitého onemocnění se dá tedy hovořit teprve tehdy, když se nikde na světě nevyskytuje ani jeden případ. Do té doby je nezbytné očkování.
LN Rodičům někdy také vadí, že u nás máme některá očkování povinná. Je to opravdu nutné?
Mezi odmítači očkování se s tímto názorem poměrně často setkávám. V zemích, kde mají nepovinnou vakcinaci, bývá ale dost vysoké povědomí o její důležitosti. Jinak řečeno rodiče nechávají své děti očkovat i tehdy, když nemusí. Navíc ani v zahraničí neexistuje absolutní svoboda. Pokud chcete například poslat své dítě studovat do Spojených států, pak musí být očkované proti meningokokům a černému kašli, jinak ho prostě na školu nepřijmou.
LN Co se může stát, když rodiče přesto nenechají dítě očkovat?
Takové dítě může nejen samo onemocnět, ale kromě toho také ohrožuje své okolí. Největší riziko hrozí jedincům, kteří mají z nějakého důvodu oslabenou imunitu. Ať už to jsou novorozenci, jejichž imunitní systém je dosud nezralý, nebo onkologicky nemocné děti. Druhou nejohroženější skupinou jsou pak senioři, u nichž bývá imunitní systém často oslabený věkem.
LN Někdy mají rodiče obavy z toho, zda jsou vakcíny bezpečné. Jak se jejich bezpečnost ověřuje?
Studie zaměřené na očkování probíhají velice dlouho, řádově léta, a bývají daleko složitější než u běžných léků. Ověřují se navíc přímo u věkové skupiny dětí, pro kterou je daná vakcína určena. Sleduje se nejen to, nakolik dochází k poklesu onemocnění v očkované skupině v porovnání s neočkovanou, ale i to, jestli se po aplikaci vakcíny neobjevují nežádoucí reakce.
LN Hodně se diskutuje o hexavakcíně, která obsahuje očkovací látky proti šesti nemocem. Mnozí se ptají, zda by pro dětský organismus nebylo šetrnější očkování rozložit...
Lidé, kteří takhle mluví, asi nevědí, že dnešní očkovací látky jsou velmi šetrné. Počet antigenů (látek vyvolávajících specifickou imunitní reakci – pozn. red.) se například oproti 60. letům minulého století snížil ze zhruba 3000 na 60. Naší snahou je očkovat tuto šestikombinaci co nejdříve především proto, abychom co nejlépe ochránili nejmladší děti s ještě nezralým imunitním systémem. Od jedné maminky jsem ale slyšela také názor, že její dítě nepotřebuje očkování proti žloutence typu B, protože ona ho před touto nemocí ochrání.
LN Je to podle vás možné?
Není. Obzvlášť v dnešní době, kdy rodiče i s velmi malými dětmi cestují do oblastí, kde nebývá výskyt této nemoci tak raritní jako u nás. Ale ani doma nejsou v naprostém bezpečí – stačí, když se v nestřeženém okamžiku škrábnou třeba na pískovišti o jehlu, kterou tam odhodil narkoman. Pokud dojde k nákaze žloutenkou typu B v prvním roce života, je riziko úmrtí dítěte na rakovinu jater až 90 procent.
LN Jak často se pediatři ve své praxi s odmítači očkování vlastně setkávají?
Podle posledních průzkumů naštěstí stále asi 80 procent rodičů hodnotí očkování jako rozhodně nebo převážně prospěšné. Já sama se s odmítači ve své praxi setkávám jen zřídkakdy, ale celkově jich přibývá. Pokud by proočkovanost v budoucnosti poklesla, musíme počítat s tím, že se snadno může objevit znovu i nemoc, kterou jsme už považovali za vymýcenou.
LN V poslední době se začalo takto hovořit o návratu černého kašle. Hrozí podobné riziko i u dalších nemocí?
Reálné riziko hrozí například u pneumokokových nákaz, u nichž nám v posledních letech poněkud poklesla proočkovanost. Epidemiologickým problémem Evropy jsou pak dnes spalničky, kde neexistuje jednotný očkovací systém, a proto se tato problematika řeší teď na nadnárodní úrovni. Znepokojuje nás však třeba i to, že se v Sýrii nedávno vyskytla obrna, kterou už v evropských zemích neznáme. Tím, jak se svět přiblížil, musíme počítat s možností nákazy i u nás.
LN Hrozí u nás rodičům, kteří odmítnou nechat své dítě očkovat, nějaký postih?
V první řadě by měl lékař s těmito rodiči takovou věc prodiskutovat a zodpovědět jejich dotazy. Pokud přesto na svém stanovisku trvají, měl by je, nejlépe za přítomnosti svědka, nechat podepsat formulář, že si očkování nepřejí. Pokud se tato situace opakuje častěji, mohou rodiče v rámci přestupkového řízení dostat i pokutu, ale to je opravdu až krajní řešení.
