Nesnáze druhé mízy. Má cenu začínat znovu od nuly?

Každé druhé manželství se u nás rozvádí. Nejeden muž ve věku mezi čtyřiceti a padesáti lety odchází od rodiny kvůli nové, často výrazně mladší partnerce. Jakmile vyprchá nadšení ze změny a nastanou všední starosti, neodbytně se vtírá otázka: Stojí vážně za to začínat zase znovu od nuly?

V roce 2014 byla průměrná délka rozváděného manželství necelých patnáct let, víc než polovina párů měla nezletilé děti. Každý rok tedy končí deset až patnáct tisíc mužů rozvodové řízení s vyměřeným výživným. Mnoho z nich míří k nové, výrazně mladší partnerce.

Povětšinou jsou to zralí pánové ve věku mezi čtyřiceti a padesáti lety, které dostihla krize středního věku a kteří podlehli představě, že díky mladé ženě doženou vše, co zameškali. Jinak řečeno: že si budou moci užívat stejně jako v pětadvaceti, jen s tím rozdílem, že na to budou mít víc peněz. Výzkumy ukázaly, že krize středního věku dolehne na každého třetího muže. Startovacím momentem bývají kulaté narozeniny, úmrtí v okruhu přátel či příbuzných, nemoci.

Druhá žena, druhá hypotéka

Únik do nového vztahu zpočátku zpravidla vypadá takřka idylicky: muž je jako znovuzrozený. Srší energií, omládne. Když nová partnerka podlehne tikotu biologických hodin a začne se dožadovat založení rodiny, on se těší, že znovu prožije dětství svého potomka.

„Muži si většinou myslí, že po rozvodu mohou udělat tlustou čáru a začít nanovo. Což je určitě zdravý postoj,“ říká Martin Jára, ředitel Ligy otevřených mužů. Současně ale dodává: „Jenže od vlastní historie se tak lehce oddělit nelze. I když jsou účty vyplývající z rozvodu srovnány, zůstávají závazky vztahové, zejména ty vůči dětem.

A také finanční v podobě výživného.“ K tomu se přidávají potřeby nové rodiny. Z krásné pohádky o novém začátku a životním restartu se časem stává šílená honba za dostatečným příjmem. „Zvenku to vypadá, že je všechno skvělé, ale jen málokdo si dokáže představit, co je to za stres,“ postěžuje si Michal, kterému už padesátka dávno minula, skráně mu šedivějí a před sebou tlačí dětský kočárek. „Teď třeba budeme muset řešit bydlení; až malý povyroste, do naší garsonky se nevejdeme.“

Po rozvodu dost často zůstává ve společném bytě bývalá manželka s dětmi. Novopečený tatínek obvykle řeší nové bydlení novou hypotékou. Může se však dostat do pěkné patálie. Zvlášť když ten první byt měli se ženou také na hypotéku. Jak upozorňuje Jan Kruntorád, předseda představenstva Gepard Finance, a. s., lidé podléhají omylu, že když se vypořádají mezi sebou, banka to automaticky akceptuje. Manželka si ponechá byt, převezme hypotéku, kterou se zaváže splácet. Manželovi doplatí rozdíl v ceně. Vše se domluví, stvrdí u soudu a muž jako by byl zproštěn úvěrového závazku.

„To je ale nesmysl,“ říká Jan Kruntorád. Banka by jej musela nejdřív z úvěru vyvázat. A to udělá pouze tehdy, pokud žena dokáže, že zvládne úvěr splácet sama. Jestliže to nebude schopna doložit, banka to neudělá. Čili ve vztahu k bance nemá domluvené vypořádání žádnou váhu, byť bylo potvrzeno soudem. Dvě hypotéky lidé samozřejmě mít mohou, ale musejí prokázat, že jsou schopni je splácet.

Ztráta stability

Hodně záleží na tom, jak se muži po rozvodu daří v zaměstnání. Nezřídka ho stres spojený s rozvodem a poblouznění novou láskou zasáhnou natolik, že to ohrozí i jeho pozici ve firmě. Podle Martina Járy rozvod podstatně ovlivňuje psychické dispozice, a i když si toho muži nejsou vždy plně vědomi, často je to dostihne právě v pracovním životě. „Ztráta vnitřní stability, starosti, poruchy nálad a spánku, a zejména kolísavá koncentrace se sčítají a ve výsledku snižují výkonnost.

Šéf může mít pro tyto změny pár týdnů pochopení, ale v zájmu prosperity pak může přikročit k razantním opatřením včetně výpovědi,“ varuje psycholog Martin Jára. Při hledání nového místa však už rodinná situace obvykle zaměstnavatele nezajímá. „Dnes je bohužel téměř polovina lidí před padesátkou rozvedená, takže rodinné poměry nejsou diskvalifikačním kritériem a ani je personalisté ve výběrových řízeních nijak nezkoumají,“ potvrzuje Jiří Halbrštát, odborník na pracovní trh ze společnosti Manpower Group.

Více práce, méně na kontě

Statistiky o tom, kolik muži po rozvodu vydělávají, neexistují. Ukázalo se ale, že motivovanější nosit domů větší výplatu jsou padesátníci s novou, mladou ženou, kteří navíc živí ještě první rodinu. V konečném důsledku však může i větší pracovní nasazení skončit hubenějším kontem. Nároky dospívajících dětí z prvního manželství stoupají, batole z druhého svazku sice tak velké potřeby nemá, ale v rozpočtu chybí příjem manželky na rodičovské dovolené.

„Jenže tím to nekončí,“ přitakává Michal. „Musíš myslet taky na to, že se možná ani nedožiješ maturity toho druhého děcka – a co si potom tvoje žena sama počne? Takže koukáš ještě něco ušetřit, aby byla nějaká rezerva do budoucna,“ dodává. A není to právě jednoduché. Stačí se na rodinný rozpočet podívat očima odborníka na finance.
„Jestli se dá vyjít s průměrným příjmem, výživným, novou rodinou a ještě hypotékou? Určitě je to možné,“ říká Jan Kruntorád, ale bleskurychle počítá, co to znamená v reálné situaci. Muž má dvaadvacet tisíc měsíčně čistého, platí tři tisíce na dítě, zbývá mu devatenáct tisíc; má novou rodinu, ženu na mateřské, ta bere rodičovskou sedm tisíc, takže čistý příjem je dvacet šest tisíc.

Z pohledu banky se s tím dá dosáhnout celkem slušné hypotéky: reálně zhruba 1,7 milionu korun. Splátka bude kolem sedmi tisíc, takže na provoz domácnosti zbude devatenáct tisíc. Z toho se určitě žít dá, ale nebude to samozřejmě nic moc.

Restart života i kariéry

Mnozí muži nakonec začnou přemýšlet, zda měli vůbec zapotřebí začínat nový život se vším všudy. K rozhodnutí uspořádat si jej jinak je obvykle dovede souhra mnoha faktorů, zejména však partnerský i pracovní stereotyp. „Procházejí krizí středního věku a často dospějí k závěru, že nutně potřebují restart,“ říká Jiří Halbrštát. Výzkumy ukázaly, že zmíněná krize nastává kolem sedmačtyřicítky.

Pomíjí někdy po pětapadesátém roce. Halbrštát dodává, že se často setkává s padesátníky, manažery na vysokých postech, kteří – otráveni prací ve velkých korporacích – zakládají svůj vlastní byznys. Obchodní a finanční ředitelé začnou pokukovat po pozicích generálních ředitelů. Je tu i menší část mužů, kterým už se honba za pracovními úspěchy zajídá a kariéra už pro ně přestává být důležitá. Otázka je, zda tento postoj skousne i jejich nová partnerka.

Jenže málokdo chce po rozvodu zůstat sám. Často přetrvávají nezhojené rány z předchozího vztahu, a jak říká Martin Jára, partneři se navzájem zranili, a tak mají tendenci na sebe reagovat přecitlivěle až alergicky, někdy i agresivně. Pod povrchem „provozních“ záležitostí teče podzemní řeka emocí. Není divu, že muž hledá na všechna zranění rychlou náplast. Podle Martina Járy ale nová rodina není zadarmo; muž se musí připravit na omezení vlastních potřeb nebo hledání přivýdělku. „Jestli mi to stálo za to? Někdy to pořádně dře,“ přiznává Michal, ale současně se rozplývá nad fotkami malého syna v mobilu.

Záchranář rodičovských emocí

Jenže i tady se může skrývat problém. Muž totiž někdy nedokáže najít vhodný způsob komunikace s dětmi z prvního svazku a upne se výhradně na nového potomka. A děti to svým tatínkům příliš neulehčují. Na své nevlastní sourozence nejsou zrovna zvědavé, a pokud jim dospělí situaci vhodně nevysvětlí, mohou se vztahy pěkně zadrhnout.

„Existují tátové, kteří udělají tlustou čáru a se svou bývalou partnerkou, stejně jako s dětmi z prvního manželství vůbec nekomunikují,“ říká Michaela Michalcová z Informačního střediska Mikuláš, které se zabývá situací rodin, jež procházejí rozvodem. „Známe konkrétní případy, kdy se muž rozvedl a nečekaně přerušil kontakt i s dětmi, které už v té době byly dospělé a žily svůj vlastní život. Až do rozvodu byly jejich vzájemné vztahy naprosto v pořádku.

V takových případech není rozhodující věk dětí, tento přístup je často velmi bolestivý a zasáhne do fungování celé, byť již nekompletní rodiny nebo života jejích členů,“ dodává Michalcová. Podle ní ale vždy záleží víc na osobnosti konkrétního muže než na tom, jestli si pořídí druhou rodinu, či nikoliv: „Je spousta otců, kteří se o své děti starají naprosto vzorně bez ohledu na to, jestli se podruhé ožení, nebo zůstanou svobodní.“

Aby se vztah „prvních a druhých dětí“ podařilo vybudovat, je úkol hlavně pro dospělé. Psycholožka Zuzana Čepelíková říká: „Děti nemají vstupovat do role záchranáře emocí vlastního rodiče. Rodiče by ze sebe neměli dělat někoho jiného, ale rozlišovat, co patří do dospělého světa a co dětem. Důležité je, aby děti mohly cítit, že mají stále stejné místo v srdci a mysli svých rodičů. Když situaci našemu potomkovi jasně a srozumitelně vysvětlíme, pochopí ji a unese.“ Pokud se rodičům daří zvládnout rozvod s co největším klidem a noblesou, bez očerňování a obviňování bývalého partnera, děti nastalou situaci vnímají daleko lépe a dokážou fungovat i v tatínkově nové rodině.

Přestože začátek znovu od nuly bývá doprovázen řadou těžkostí, často zhoršením životní úrovně, nutností omezit své zájmy a větší pracovní zátěží, někteří muži, kteří to zkusili, nelitují. Patří mezi ně také Michal: „V rozpočtu je sice občas pořádný průvan, ale i když to zní asi dost otřepaně, cítím se docela šťastný. Nechci být sám a čekat jen na pár hodin o víkendu s dětmi z prvního manželství.“

Takhle to ale nemusí dopadnout vždycky. Další kolo partnerských neshod může roztočit nejen nedostatek peněz, ale i nároky mladé ženy a její názor na společné aktivity. Manžel v pokročilejším věku už nemusí jejímu tempu po nějaké době stačit.

Ať už byl důvod rozvodu prvního manželství jakýkoliv, může skončit v troskách i nový vztah. Podle statistiků u 11 procent rozvedených dvojic šlo o oboustranně opakovaný rozvod, 17 procent případů připadlo na kombinace, kdy se rozváděl opakovaně jeden z partnerů. Najdou se i tací, kteří by se nakonec třeba i rádi vrátili k první ženě, ale může se jim stát, že najdou vrátka zavřená oběma směry.