Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

O čem sní muži a proč ne o dětech

Magazín

  11:42
PRAHA - Tradiční model muže a otce se dostal do těžké krize. Po pádu patriarchátu a vzniku společnosti blahobytu již nic nebrání mužům, aby se nechali ovládnout samčími pudy a rezignovali na úlohu otců. Existuje k tomuto vývoji nějaká alternativa?

Rodina foto: David PortLidové noviny

Tradiční model muže a otce se dostal do těžké krize. Po pádu patriarchátu a vzniku společnosti blahobytu již nic nebrání mužům, aby se nechali ovládnout samčími pudy a rezignovali na úlohu otců. Existuje k tomuto vývoji nějaká alternativa?

Ve zlatých časech patriarchátu nemuseli muži o své identitě příliš dumat. Jako pozůstatek ze vzdálených dob mužské dominance a sebejistoty zůstal v mnoha jazycích totožný výraz pro „muž“ a „člověk“. V dnešní době se kyvadlo vychýlilo na opačnou stranu: Je muž ještě vůbec člověk v kulturním slova smyslu?

Ženská emancipace a vývoj západní společnosti vedou v posledních desetiletích k tomu, že muži překotně opouštějí jednu pozici za druhou. „Mužská identita už není tím, čím bývala,“ píše francouzská historička Elisabeth Badinterová a dodává, že tradiční mužský model „pokulhává za vývojem žen a je zdrojem skutečného zmrzačení, jež si muži začínají uvědomovat.“ Slabost a nejistota mužů je dobře patrná z rostoucích negativních stereotypů, jež jsou jim přisuzovány. Eduard Bakalář, Olga Nytrová a Václav Strachota v knize O čem sní muži shromáždili doklady o tom, že muži jsou v „prosociálním chování“ (charita apod.) aktivnější než ženy, přesto v médiích hrají ponejvíce role nájemných vrahů, podvodníků, násilníků, únosců, vyděračů či pedofilů. Tyto negativní stereotypy pak významně ovlivňují například rozvodové pře: sociální pracovníci a soudy přisuzují mužům ve většině případů nepříznivé charakteristiky, zatímco ženám pouze pozitivní či neutrální.

Sedm minut denně
V dnešní rodině je otec čím dál méně přítomný. Roste počet dětí, které vychová pouze jeden rodič - v drtivě většině případů matka. I tam, kde manželské či partnerské svazky přetrvávají, existuje v péči o děti obrovská disproporce: podle jednoho amerického výzkumu z devadesátých let se otec věnoval svým dětem v průměru sedm minut denně. Italský psychoanalytik Luigi Zoja je jedním z těch, které tyto a podobné statistiky o vývoji rodiny přivedly k chmurným závěrům o její budoucnosti.

Zoja vychází z téměř samozřejmé teze, že otcovství je umělý konstrukt - produkt kulturního vývoje. Mezi nejbližšími příbuznými člověka - lidoopy - podobné chování neexistuje. K tomu, aby se muž stal otcem, nestačí dítě zplodit, ale musí se k němu přihlásit. Z hlediska předkulturních zákonů platí, že „matky si nemohou dovolit nebýt dobrými matkami, muži si naopak mohou dovolit nebýt otci vůbec“. Podle Zoji dosáhlo otcovství svého vrcholu v klasické antice, zejména ve starověkém Římě. Kořeny antického pojetí otcovství autor odkrývá brilantní analýzou Homérových eposů a Vergiliovy Aeneidy.

Katalyzátorem úpadku otcovství se stal vznik moderní společnosti. Zatímco v tradiční agrární společnosti byl otec svým dětem většinou nablízku a mohl jim předávat vlastní hodnoty a zkušenosti, od začátku průmyslové revoluce takovou možnost již většinou nemá.

Relativně samostatní a izolovaní zemědělci se proměnili v tovární dělníky, kteří tráví celé dny rutinní prací při obsluze strojů - mimo domov. Dítěti rázem není co a kdy předat, končí dědění živností z otců na syny. V přehuštěném prostředí průmyslových aglomerací mají navíc děti možnost svého otce srovnávat s mnoha dalšími muži, často k jeho neprospěchu.

Otec se tak stává nejen „neviditelný“, ale často také „nedůstojný“. Zoja v úvodu své knihy připomíná jednu z klíčových událostí raného dětství Sigmunda Freuda: ponížení jeho otce náhodným kolemjdoucím, traumatický zážitek, který syn v dospělém věku transformoval do svých psychoanalytických teorií.

Vývoj společnosti ve dvacátém století postavení otců dále zhoršoval. Vinou světových válek nepoznaly otce dvě generace dětí. „Neviditelný otec“ se také rozšířil do vyšších sociálních vrstev: zatímco dříve řídil majitel svou továrnu z nedaleké vily a měl na děti relativně dost volného času, dnešní topmanažeři pracují někdy déle než dělníci před uzákoněním prvních sociálních opatření. A jejich kanceláře se většinou nenacházejí poblíž bydliště. „Otec má pro své děti čím dál více peněz, ale čím dál méně času,“ píše Zoja a dodává: „Otec se stal raritou, luxusem. Své tradiční psychologické funkce naplňuje stále méně. Jeho materiální povinnosti přejímá matka, případně instituce.“

Současná konzumní společnost podle Zoji podporuje návrat mužů do období před vznikem civilizace: „Přechod k monogamii není úplný a definitivní; jeho základem je spíš rozhodnutí než přírodní vývoj, a to je největším problémem civilizace. Muži si zachovali původní zvířecí zběsilost promiskuitní, kvantitativní sexuality, kterou současný konzumismus ,kultivovaně' povzbuzuje.“ Podle autora tak „bez kulturních souřadnic otcovství regreduje psýché moderních mužů na úroveň zvířecího samce“. Žijeme ve světě, kde ubývá otců a roste „tlupa soupeřivých mužů“, jimž nečiní problém páchat „jeden z nejhroznějších zločinů naší doby“ -nestat se otci dětí, které zplodili.

Elisabeth Badinterová vychází ve své knize, která se ve Francii na počátku devadesátých let stala bestsellerem, z radikálnější teze než Luigi Zoja. Podle ní není „umělým“ konstruktem jen otcovství, ale již samo mužství. „Být mužem předpokládá práci, úsilí, jaké se od ženy, zdá se, nepožaduje. Jen ojediněle slyšíme ,Buď žena' jako napomenutí k pořádku, zatímco vůči kloučkovi, mladíkovi a dokonce i dospělému muži je ve většině společností taková výzva běžná.“ Tuto tezi nepotvrzuje pouze empirie, ale také moderní genetika. Autorka cituje genetika Alfreda Josta, podle nějž se „samec konstruuje proti primární feminitě embrya... Během vývoje představuje snaha stát se samcem boj v každém okamžiku“. Je-li gen Y na 23. páru chromozomů potlačen nebo trpí nedostatkem testosteronu, vyvíjí ze z plodu nikoli samec (XY), ale samička (XX).

Složité rituály
Boj o to stát se samcem, respektive mužem, nekončí ani porodem dítěte, svár mezi X a Y pokračuje. Tradiční patriarchální společnost si vybudovala složité rituály, jejichž cílem bylo v chlapcích na prahu dospělosti potlačit ženskou stránku osobnosti.

Badinterová podrobně popisuje tři druhy těchto rituálů: iniciační obřady, homosexuální pedagogiku a konfrontaci s vrstevníky. Smyslem iniciačních obřadů, dodnes praktikovaných některými přírodními národy, bylo přetrhat všechna pouta mezi mladíkem a jeho matkou.

Toho má dosáhnout někdy velmi drastické a řadu dní či týdnů trvající fyzické a psychické mučení. Jakkoliv se nám může zdát barbarské, v některých západních společnostech ještě před sto lety existovaly instituce užívající podobné postupy. Autorka uvádí příklad britských public boarding schools, v nichž fungovala velmi tvrdá a institucionalizovaná šikana.

Cílem „homosexuální pedagogiky“, praktikované například v antickém Řecku a Římě, nebylo, jak by se z pojmu zdálo, vychovat z chlapců homosexuály, ale za pomoci homosexuálních praktik přesměrovat jejich příchylnost k matce na svobodné mladíky. Po období, kdy chlapci obcovali se svými staršími druhy, se vraceli zpět ke své heterosexuální orientaci.

Vrstevníci získali svou důležitost pro iniciaci mužů teprve v pozdní patriarchální společnosti, kdy se otec začal již pomalu vytrácet z rodiny. „Mladíci postrádající chlapský vzor v otci se sdružují pod korouhví někoho jiného, o něco vyspělejšího, o něco silnějšího či o něco protřelejšího, jakéhosi staršího bratra, leadera, kterého obdivují, napodobují a uznávají jako autoritu.“

Zmrzačený muž
Patriarchální systém zplodil podle Badinterové „zmrzačeného muže“, neschopného smířit v sobě X a Y zděděné po rodičích. Když patriarchát padl, došlo ke křečovitému rozštěpení mužské identity na dvě, které stojí vzájemně v protikladu. „Tvrdý muž“, machista v sobě amputoval vše ženské; „muž měkkota“ naopak odvrhl veškerou virilitu.

Tvrdý muž je „posedlý soutěžením, upíná se na intelektuální a sexuální výkonnost, citově je zakrnělý, samolibý, sebejistý, agresivní..., neschopný angažovat se pro jiné lidi“. Jistě patří do oné rostoucí „tlupy soupeřivých mužů“, o nichž píše Luigi Zoja. Muž měkkota je muž bez řádu. „Jeho myšlení je neuspořádané, je mu zatěžko stanovit si cíl, rozhodovat se, identifikovat vlastní potřeby.“ Do této kategorie často spadají muži, kteří vyrůstali jen s matkou. Jiní odvrhli svou mužskou identitu pod náporem radikálního feminismu, který ztotožňuje mužství s jeho patologickými aspekty.

Jsou tvrdý muž a muž měkkota jedinými alternativami současné krize mužství? Podle Badinterové naštěstí nikoli. Autorka tvrdí, že během současné „velké otcovské revoluce“, která započala v 70. letech a potrvá ještě několik generací, vznikne „usmířený muž“. Muž, který v sobě dokáže smířit mužský a ženský základ své osobnosti. To však bude vyžadovat „radikální změnu myšlení a dalekosáhlou transformaci podmínek soukromého i profesionálního života“.

Zatímco pro patriarchálního muže byl charakteristický nezájem o malé děti, „usmířený muž“, který se dnes rodí, má zájem o své potomky již od narození. „Má-li se otec o dítě dobře starat, musí v sobě - stejně jako matka - zmobilizovat veškeré prvotní ženství.“

Avantgarda mezi „usmířenými otci“ se většinou rekrutuje z mužů s vyšším vzděláním a nadprůměrnými příjmy, kteří mívají svobodné povolání, a tedy i větší časovou flexibilitu. Jejich vlastní otec, kterého hodnotí jako odměřeného a chladného, je pro ně negativním vzorem.

Podmínkou také je, že žijí s ženami, které mají profesionální ambice a nechtějí se stát matkami na celý úvazek. Právě povzbuzení žen hraje podle Badinterové jednu z klíčových úloh: mnohé ženy dneška totiž stále v duchu patriarchálního rozdělení rolí chápou svou mateřskou péči jako privilegium a zdroj moci, o které se nechtějí s nikým dělit.

Ženy tají dech
Koncept Elisabeth Badinterové na rozdíl od chmurné vize Luigiho Zoji otevírá pozitivní společenskou alternativu. Muži dnes podle ní „stojí před úkolem znovu vynalézt otce a s tím související virilitu. Ženy tyto mutanty s něhou sledují a tají dech...“ Zda tato obtížná transformace vyjde vítězně ze zápolení s nenáročným přitakáním dávným živočišným pudům, to se dozvědí zřejmě až naši pravnuci.

 

Autoři:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!