Obezitu zatím léky nespraví, říká odborník

LN Dědičnost významnější roli nehraje?
Jen nepatrný zlomek obézních je „obětí“ genů. Vliv genů na hmotnost jedince se odhaduje na 40 až 60 procent. Zbytek je dán způsobem života a stravováním. Obezitu totiž ovlivňují desítky až stovky genů, z nichž každý má jen malý vliv, mohou se ovšem kombinovat. I kdybychom působení některého z těchto genů mohli ovlivnit, ovlivnilo by to hmotnost o méně než jeden kilogram.

LN Jaká je tedy převažující příčina obezity?
Devadesát pět procent případů je důsledkem nepoměru mezi přijatou energií, hlavně tuků a cukrů, a spotřebou energie. Mezi hubenými a obézními lidmi nacházíme velké rozdíly ve stravě a fyzické aktivitě, ale zjevně existují i rozdíly v „hospodaření energií“. Všichni máme zakódované způsoby, jak s energií šetřit a jak si ji ukládat „na horší časy“, zdaleka ne u všech se tyto schopnosti naplno uplatňují. U některých lidí je celoživotní sklon k nadváze po určitou dobu zastřen sportem, u jiných dojde ke ztloustnutí neočekávaně až kolem padesátého roku i později.

LN Co říkáte na populární dělení obézních na „jablka“ a „hrušky“?
To je trefné označení. Už v polovině 20. století bylo rozpoznáno, že lidé s ukládáním tuku v oblasti břicha častěji onemocní chorobami, jako je cukrovka, ale i vyšší krevní tlak, a že mají dříve projevy aterosklerózy, tedy infarkt, mozkovou příhodu. Tyto nemoci tehdy nebyly tak časté jako dnes. V osmdesátých letech zejména švédské studie potvrdily, že vznik těchto nemocí souvisí s ukládáním tuku zejména do jater a slinivky, ne do vrstev pod kůží. Současně se ukázalo, že nejlepším a nejjednodušším způsobem, jak toto riziko zjistit, je změřit obvod břicha. Záhy byly stanoveny hranice mírného a vysokého rizika pro muže a ženy a tyto poznatky zásadním způsobem přispěly k všeobecnému přijetí konceptu metabolického syndromu.

LN Co to je?
Metabolický syndrom označuje zvýšené riziko onemocnění srdce a cév. Lidé s metabolickým syndromem více a dříve umírají na infarkty, jsou častěji invalidní v důsledku mozkové příhody či srdečního selhání. Problém je, že metabolický syndrom je definován přítomností tří z pěti faktorů, takových kombinací je celkem 16 a jen některé z nich představují skutečné zdravotní ohrožení.

LN Již léta se mluví o způsobech, jak snadno zhubnout. Kterým věřit?
Většinu z těchto „zázraků“ by měl odhalit jako nesmyslné téměř každý. Ale čímdál častěji jsou propagovány s odkazy na odborné studie a laik si těžko dovodí, že uváděná jména jsou smyšlená a žádné takové publikace nelze najít. Všichni hledáme co nejsnazší řešení, a protože hubnout je obtížné, pacient se nechá svést i k metodám, kterým ani moc nevěří.

LN Existují nějaké účinné medicínské metody hubnutí?
Pacienti nemohou spoléhat na medikamenty – vČesku v tuto chvíli takové léky prostě nejsou. Základem je snížit příjem energie především správným výběrem potravin a pokud to jen trochu jde, tak zvýšit fyzickou aktivitu. Svaly jsou nejdůležitějším protihráčem přemnožených tukových buněk. Lékař by měl doporučovat jen takové postupy, pro jejichž účinnost máme vědecké důkazy. Těmto požadavkům vyhovuje léčivý přípravek orlistat, omezující vstřebávání tuků, a některé novější léky používané například v léčbě diabetu, které ale v Evropské unii na rozdíl od USA ještě nejsou schváleny k léčbě obezity. Pak tu jsou pro závažně obézní chirurgické výkony, které mají za cíl pomoci zhubnout tím, že usnadní dlouhodobé omezování stravy. Ale dokážou i odstranit nebo zmírnit komplikace, zejména diabetes. Je tedy v zájmu pacienta neodkládat rozhodnutí o výkonu.

LN Tlustí lidé existovali odjakživa, přesto je obezita považována za civilizační chorobu...
Již Hippokrates věděl, že „tloušťka není jen chorobou sama o sobě, ale i poslem dalších nemocí“. V jeho době představovala obezita vážný problém pro pár jedinců. Pro většinu lidstva byl realitou nedostatek potravy. Navíc fyzická námaha byla součástí života i pro většinu bohatých. Teprve průmyslová a vědeckotechnická revoluce umožnily takřka neomezenou nabídku energeticky bohatých potravin současně s omezením fyzické práce. To je důvod, proč v současnosti v mnoha zemích nejen Evropy a severní Ameriky má více než polovina dospělé populace vyšší hmotnost, než je zdravé.