13. listopadu 2011 7:00 Lidovky.cz > Relax > Zdraví

Obličeje si lidé cení víc než
rukou, říká plastický chirurg

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Plastický chirurg Bohdan Pomahač. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Plastický chirurg Bohdan Pomahač. | foto: Lidovky.cz
Jeden pacient se mě devět dní po transplantaci obličeje zeptal, kde je v Bostonu dobrá japonská restaurace, protože chtěl vzít svou přítelkyni na večeři, to si myslím, že je úžasné,“ říká český plastický chirurg Bohdan Pomahač, který v americké nemocnici už několika lidem pomohl získat novou tvář.

LN Odjel jste do Spojených států hned po absolutoriu lékařské fakulty a pracoval jste tam až 17 hodin denně. K jakým výkonům jste se během prvních let dostal?
První dva roky jsem strávil v laboratoři, kde jsem operoval pouze zvířata. I když práce byla náročná, netrvala většinou déle než 12 hodin denně. Tvrdá zkouška přišla až po zahájení takzvané rezidentury, kdy jsem začal pracovat na chirurgii. Systém postgraduálního vzdělávání je velice nekompromisní, ale během doby a vzrůstající odpovědnosti za pacienty se lékař naučí celou škálu úkonů. Během prvního roku jsou to většinou jednodušší procedury – žlučníky, slepá střeva... Postupně složitost zákroků roste až třeba po resekci několika laloků rakoviny jater, což byla moje největší operace ve třetím roce rezidentury. Když jsem se namátkou díval na konci třetího roku všeobecné chirurgie na množství úkonů, které jsem provedl jen v cévní chirurgii, stačilo by to tehdy v Čechách na druhou atestaci. Vzhledem k tomu, že rezident pracuje 80 až 120 hodin týdně, tak se toho dá dost stihnout.

LN Zpočátku jste pracoval zadarmo, nechtěl jste se někdy vrátit do Česka?
Měl jsem 3000 dolarů, které byly těžce našetřené a odpracované. Byl jsem odhodlaný zůstat buď dokud nepřijdu na mizinu, nebo nenajdu práci v oboru a budu se posouvat kupředu.

Lékař, kterého zná celý svět

Bohdan Pomahač se narodil v roce 1971 v Ostravě. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Za studií absolvoval stáž na Harvard Medical School v Bostonu. V roce 1996 odešel do USA, od roku 2001 působí v bostonské nemocnici Brigham and Women’s Hospital. Od roku 2004 zde vede oddělení plastické, úrazové a popáleninové chirurgie. Žije s manželkou Hanou, oční lékařkou, a dvěma dětmi.

LN Po celém světě jste známý díky unikátním transplantacím obličeje. Jak jste se k těmto operacím dostal?
Obličej a vůbec rekonstrukční estetické operace mě vždycky fascinovaly. Nastartovalo mě, když v roce 2005 Francouzi udělali první částečnou transplantaci obličeje. Začal jsem připravovat celkový program, abychom mohli rekonstrukce dělat i tady u nás v nemocnici.

LN Jaké parametry musí splňovat darovaný obličej? Předpokládám, že kromě stejné krevní skupiny musí mít také stejný věk a pohlaví?
Ano, máte pravdu. Kromě toho, že musí splnit všechny požadavky, které jsou potřeba například pro transplantaci ledviny, musí být totožné i pohlaví. K tomu se snažíme co nejvíce přiblížit barvě kůže a věku příjemce.

LN Jako mladík jste byl nadšeným a úspěšným šachistou. Kolik kroků dopředu přemýšlíte při operaci?
O co nejvíce kroků a v co nejrůznějších kombinacích. Jsem přesvědčen, že šachy mi pomohly strategicky myslet a předvídat, i když je naopak možné, že jsem ty schopnosti stejně měl, a proto mě šachy přitahovaly. V každém případě se musí u složitých a mnohdy ne zcela předvídatelných operací sestavit žebříček priorit a flexibilně udělat všechny kroky tak, aby do sebe nakonec vše zapadlo. Právě flexibilita a schopnost přemýšlet "za pochodu" je to, co moc lidí nemá.

LN Je při operaci prostor na improvizaci, nebo je celý zákrok dopředu detailně naplánovaný?
Improvizace je bohužel nutná i při sebelepší přípravě. Nic není nikdy úplně přesně podle plánu, což přidá na stresu, ale i na vzrušení. A v konečném efektu také ke spokojenosti z práce.

LN V jednom rozhovoru jste řekl, že nejdůležitější je spojit cévy a tepny. Kolik jich na obličeji je a jaký mají průměr?
Nejdůležitějších kroků je celá řada, ale asi dva jsou nejvíce klíčové. První je odebrání tváře dárci, kde je prostor pro chyby, které by mohly způsobit, že by se obličej nedal použít. Druhá část je samotné připojení tepen a žil, aby mohl v podstatě mrtvý obličej opět "obživnout". Snažíme se najít co největší cévy, abychom snížili riziko selhání, takže na jedné straně je průměr tepny zhruba pět až šest milimetrů, zatímco na druhé straně kolem dvou až tří milimetrů. Žíly jsou zhruba obdobného průměru. Nervy jsou mnohem menší, i když jejich napojení není tak stresující, protože se nemůžou ucpat a obličej neodumře. Jak dobře jsme nervy spojili, se projeví až při návratu jejich funkce, tedy zhruba za tři až šest měsíců i déle.

LN Čeho se po operaci nejvíce obáváte?
Často dostávám otázku, kdy po operaci bouchneme šampaňské na oslavu. Odpovídám, že v podstatě nikdy. Během operace se obáváme zmíněných dvou kritických kroků. Ihned po zákroku je nejvyšší riziko trombózy – ucpání – napojených cév. V následujících dnech pak hrozí infekce, odhojení tkáně... Období nejistoty trvá dva až tři týdny, někdy méně, někdy déle, a naše nejistota postupně klesá s přibývajícími dny. Asi největší radost mám, když pacient přijde po třech šesti měsících na kontrolu a poprvé se usměje a vše vypadá dobře.

LN V Evropě jeden pacient, kterému transplantovali ruce, po čase požádal, aby mu ruce odejmuli, protože si na ně nemůže zvyknout. Nehrozí podobné problémy při transplantaci obličeje?
Myslím, že rozhodně ne. Obličej je přece jenom důležitější než ruka, dokonce v průzkumech veřejnosti jej lidé přiřadili hned za srdce, plíce, játra, ale před ledvinu a slinivku. Zmíněného pacienta, kterého uvádíte, navíc motivovalo, kolik mu za jeho příběh budou média ochotna zaplatit. Doufám, že už jsme za tímto obdobím vývoje naší specializace.

LN O čem vaši pacienti poté, co dostali nový obličej, nejvíce mluví a přemýšlejí?
Pokud jde všechno dobře, ptají se nejčastěji, kdy už můžou jít domů. Jeden pacient si hned po operaci ohmatal obličej a později mi řekl, že jediné, co ho napadlo, bylo: "To snad není vůbec možné! To je zázrak!"

Úspěchy Bohdana Pomahače

  • Duben 2009: Jeho tým provedl částečnou transplantaci tváře pacientovi Jamesi Makimu, jenž utrpěl těžký úraz při pádu do kolejí pod napětím.

  • Květen 2011: První úplná transplantace tváře v USA, pacientem byl Dallas Wiens, jehož tvář a zrak zničil elektrický proud.

  • Květen 2011: Úplnou transplantaci tváře podstoupil voják Mitch Hunter, zraněný v roce 2001 při autonehodě.

  • Červen 2011: Transplantace obličeje Charly Nashové, kterou před časem oslepil a znetvořil šimpanz její kamarádky.

LN Vypravují vám, jak na jejich novou tvář reagují přátelé, okolí?
Dostávám mnohdy SMS se spontánními zprávami. Jeden pacient se mě zeptal devět dní po transplantaci obličeje, kde je v Bostonu dobrá japonská restaurace, protože chtěl vzít svou přítelkyni na večeři. Myslím, že to je něco naprosto úžasného.

LN Jak se pacienti vyrovnávají s tím, že někteří kvůli úrazu svůj nový obličej nikdy neuvidí?
Vy svůj obličej během dne většinou taky nevidíte. Důležité je, že můžou dýchat nosem, hýbat rty, artikulovat nebo jíst a taky být schopni vyjádřit emoce. Vypadat jako člověk je ale také důležitá funkce obličeje.

LN Jak za šest let od první transplantace části obličeje pokročily operační postupy? Co se za těch šest let změnilo?
Myslím, že píšeme nové stránky v historii medicíny. Dokázal jsem operace zjednodušit, takže jsme schopni odebrat obličej od dárce za poloviční dobu než zpočátku. Také se posunula technika přišití, vidíme, co jsme předtím neudělali úplně perfektně. Je to obecně nesmírně vzrušující, protože je málo operací, kdy cítíte, že každá další je o 25 procent lepší.

Američan Dallas Wiens, který jako první osoba v USA podstoupil úplnou transplantaci obličeje

LN Je transplantace obličeje chirurgickým Mount Everestem, nebo existují ještě větší výzvy?
Nikdy jsem na to nepohlížel tak, že bychom si chtěli dokázat, že jsme schopni tento typ transplantace udělat. V momentě, kdy jsem promyslel postup, byl jsem si téměř jistý, že to udělat jde. Výzvou je, jak posunout kupředu lékařské možnosti, jak vrátit a vylepšit lidem život. A tahle výzva je trvalá.

LN Vědí vaši kolegové nebo ostatní Američané, jaký význam má vaše jméno Pomahač?
Sem tam jim to prozradím.

LN Poznávají vás lidé na ulici? Stal jste se známým člověkem, jak se s popularitou vyrovnáváte?
Moje dcerka se mě nedávno ptala, jestli jsem slavný. Odpověděl jsem jí: lidé, kteří se o podobné věci zajímají, mě asi znají po celém světě. Ale jsem si jistý, že většina lidí na ulici nemá ponětí, kdo jsem.

LN Jak stoupla prestiž vašeho pracoviště – Brigham and Women’s Hospital – po vaší první operaci? Hlásí se k vám více lidí?
Brigham byla slavná nemocnice dávno před mými úspěchy. Dokonce vyšlo několik knih pojednávajících o historii chirurgie v Brigham od jejího založení a počátcích neurochirurgie jako oboru přes první operace srdečních chlopní, první transplantace lidského orgánu... Přesto ale prestiž pravděpodobně díky našim úspěchům pomohla BWH posunout se z 13. na 8. místo mezi nejlepšími nemocnicemi v USA. A určitě jsem se stal více populární. Přichází například nabídky k zajímavým výzkumným spolupracím. Bohužel existuje i závist, ta nezná hranice.

Transplantace obličeje ve světě

  • 2005 - první (částečná transplantace), Francie

  • 2010 - první úplná transplantace, Španělsko

  • 2011 - první úplná transplantace v USA

LN Kdyby přišla nabídka, přijel byste transplantovat obličej do České republiky?
To je poměrně komplexní problém. Většinou není tolik času, aby chirurg mohl přicestovat, zatímco dárce je ještě udržován na přístrojích. Nejsem si jistý, že by to časově vyšlo, ale přemýšlel bych o tom.

LN Řadu úspěchů už máte za sebou, ale co dál? Jaké máte profesionální cíle? To, jako správný šachista, máte už určitě dopředu rozmyšlené.
Nebyl bych správný šachista, kdybych dopředu prozrazoval další tahy. Ty si s dovolením nechám pro sebe.

LN Je technicky možné transplantovat celé tělo? To znamená připojit hlavu k dárcovskému tělu? Třeba přerušenou míchu bude za čas možné opravit kmenovými buňkami.
Možná jednou. Už jsem se naučil nikdy neříkat nikdy. Je důležité si uvědomit, že nervové buňky sídlí v mozku a míše. Jejich regeneraci jsme ještě nedokázali obnovit. Napojením periferních částí nervů (což děláme u transplantací obličejů i rukou) umožňujeme nervům dorůstat. Dokud nezjistíme, jak zregenerovat mozek a míchu, je transplantace celého těla zatím science fiction.

LN Jak už bylo řečeno, v medicíně jste celebritou, a nejen v ní. Poskytl jste už bezpočet rozhovorů. Existuje nějaká otázka, kterou jste nikdy nedostal?
Kupodivu ano, a to, co mám na světě nejraději a co je pro mě nejdůležitější. Odpověď by byla "moje rodina". Střežím ji jako oko v hlavě.

  • 3Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.