Hlavonožci okolí přizpůsobí nejen barvu ale i strukturu povrchu kůže. Z hladkého světlého oblázku, ze kterého jakoby nedopatřením vyrůstá osm chapadel, se v mžiku stane drsný pestře skvrnitý výčnělek korálového útesu.
Fotograf přírodyMichael Fokt zasvětil studiu a fotografii zvířat téměř celý svůj profesionální život. Na pražské Karlově univerzitě vystudoval Přírodovědeckou fakultu – obor zoologie. Je známý svými fotografiemi zvířat a makrofotografiemi, za které získal první cenu v soutěži Czech Press Photo. Více na www.natureinpicture.com  |
Za barevná kouzla mohou pigmentové buňky v kůži těchto tvorů. Jejich zrna s barvivy se neustále přesouvají do výběžků po jejich obvodu nebo shlukují kolem jádra, aby celková barva vynikla nebo naopak „zmizela“, vysvětluje fotograf přírody.
Barvy jako jazyk
Změny zbarvení dokonce tvoří jakýsi jazyk, kterým si jednotliví živočichové sdělují překvapivé množství věcí. Některé z odstínů či vzorů na těle znamenají strach, jiné vztek či bojovnost a další zase ochotu k milostným hrátkám. Občas při tvorbě barevného šatu pomůže i fyzika. Modrá barva na těle mnoha tvorů – nebo také v lidských očích – vzniká stejným způsobem jako modř na obloze. Tedy rozptylem světla drobnými částicemi v průsvitném prostředí.
FOTOGALERIE |
Prapodivní příbuzní mořských koníčků jménem řasovníci rozedraní vypadají jako celý trs mořských řas unášený proudem. Africké kudlanky imitující uschlé listy včetně takových detailů, jako jsou okraje okousané od býložravého hmyzu, se vydaly trochu jinou cestou. Dosáhly v ní sice také dokonalosti, zároveň se však v jistém smyslu staly vězni svého prostředí. Mistrný převlek nedokážou odložit a musejí se tedy zdržovat tam, kde působí přirozeně. Listí na holé skále zkrátka působí jako pěst na oko.
V přestrojení za ptačí výkal
Pavouk s příhodným názvem běžník trusový nebo jeho příbuzný běžník foka musejí mít doslova hroší kůži: po světě se procházejí v přestrojení za ptačí výkal. V přírodě však účel světí prostředky a trus ptáků požírá opravdu málokdo.
