V 50. letech s ním zametli – musel jít dělat do dolů a užil si své, ale v 60. letech ho rehabilitovali. Jezdili jsme na lyže, na ryby, na plovárnu. Od rána do večera jsem byl na hřišti, chodil jsem do hudebky, doma jsme hráli šachy, člověče, nezlob se atd.
Rozdělení rolí tehdy ještě neexistovalo. To je moderní termín. Maminka vařila, ale zas třeba neryla zahradu a neskládala uhlí. To je přece spravedlivé, ne? A teď se z toho dělá taková věda. Když jsem se oženil, i já jsem občas vařil. Třeba když byla manželka pryč... Ale považuju to za ztrátu času. No uznejte, já to budu klohnit dvě hodiny, kdybych si počítal hodinu za padesát Kč, tak za to mám guláš v hospodě bez práce.
Otcovskou dovolenou si dovedu představit od tří let dítěte dál, když se s těmi dětmi dá něco dělat, kdy je můžu zasvětit do chlapského světa. Ale takové to utírání zadnic a vstávání k dětem, na to my muži nejsme vybavení.
Mluvčí šovinistůJosef Hausmann (56) je autorem knih Základy mužského šovinismu, Nahota feminismu a Mužský šovinismus pro pokročilé |
Manželka na mě pořád hartusila, abych si už konečně našel pořádnou práci. Tehdy jsem byl ještě hloupý, tak jsem ji poslechl a začal jsem učit jazyky. V tom jsem se plácal pár let, ze zoufalství jsem učil i na obchodní akademii. Nepáral jsem se s nimi a bral je u huby, ale všichni uměli. Jenže pak jsem se dostal do konfliktu s ředitelkou a vyhodili mě, přestože celé rodičovské sdružení stálo za mnou a chtěli, abych tam zůstal.
Jak vznikly Základy mužského šovinismu. Tak si představte, že přivezu auto z opravny, vydělám na tu opravu nátěrem střech, protože kde by na to stačila výplata, a žena mi vynadá, že jsem se v předsíni nepřezul. Místo aby mě oslavovala jako boha! Když jsem to vyprávěl klukům ze své lezecké party, tak to mělo ohromný ohlas – týjo, to se mně děje taky, volali. Tak jsem si řekl, že to je jev obecný, a začal si ty zážitky z rodiny psát.
Já jsem se nerozvedl s manželkou, ale s celým tím živočišným druhem. Vy ženy totiž jiné být nemůžete. To je genetická výbava z dob, kdy ty, které nebyly hamižné a hubaté, nepřežily. Od nás je tedy nefér se na vás za to zlobit.
Vyznávám vodácké heslo "ideální žena se vteřinu po ejakulaci změní v basu piv a partu kamarádů". Žiju obklopen kamarády, v partě, takže po té osobnostní stránce ženy opravdu moc netoužím. Já jsem osobnostmi přesycen. Samozřejmě jsem měl i krásné vztahy, kdy jsem po té ejakulaci nechtěl utíkat, ale pak, když máte rodinu, už nic jiného nezbývá. Muž se už nemůže vázat, a kdyby pak zůstal a tu ženu dál hladil, tak by si to musel vyčítat. Vždyť by to byl podvod!
Žena je jako jedovatý had. Samozřejmě že když to není vztah duševní, ale jen fyzický, tak tam něco chybí. Ale ta zavázanost, která se s duševním vztahem pojí, je tak strašně ošidná, že se vlastně nevyplatí. Jedovatý had je pěkné zvíře, ale kdo na to má mít nervy!
Mám dvě dcery a jsem tomu rád. Na syna bych nestačil. S těmi holkami jsem na skalách nemusel lézt tak těžké cesty. Kdybych měl kluka, tak bych to musel brzy zabalit, byl by snadno lepší než já.
Ženy by se neměly vykašlat na vzdělání: vzdělaná žena si pak tu domácnost líp užije. Může si číst Schillera v originále a může se svými dětmi koukat na anglický program a počítat s nimi matematickou olympiádu. Takže jsem dcery vedl k tomu, aby byly vzdělané a zároveň dobré ve sportu. Ano, četly i moje knížky. Co by na to říkaly? Ony v tom vyrostly, znají mě, vědí, že nejsem zlý člověk ani úchyl.
Parťákem svých dcer. Říkávám, že nejlepší, co na mých dcerách může potenciální zájemce najít, jsem já. Když jsou pro něj holky na běžkách pomalé, může jet se mnou. Jenže holky se dostaly do obrácené role. Ony umí jezdit na kajaku, hrát volejbal – a ti mladí kluci to neumí!
Muži měknou a ženy tvrdnou. Je to tím, že padesát procent dětí vyrůstá jen s matkou. Tak kde se ti kluci mají naučit jezdit na kole, rybařit, lézt po skalách? A pak taky feministické zákony obrovsky oslabují roli otce v rodině. Muž je před zákonem slabší. Žena má spoustu důvodů se rozvést – s vysokou pravděpodobností dostane do péče děti, a ještě vysoudí majetek. Proto taky 80 procent žádostí o rozvod podávají ženy.
Jestli je na ženách vůbec něco dobrého? Těžká otázka... Já bych řekl, že my muži nemůžeme žít bez úsměvu a duševního pohlazení ženy. Bez pochvaly. Chceme slyšet: Hergot, ty jsi pašák! Pro to se pachtíme životem a neustále o to bojujeme. A vy ženy tím pohříchu šetříte.
Feministky mi pořád vyčítají, že ženu vidím jen jako sexuální objekt. Je to naopak. Když se muže zeptáte, kdybys mohl být s tamtou ženou hodinu a mohl sis vybrat ze dvou variant: buď se ukojíš ty, nebo uspokojíš ji – co si vybereš? Devadesát pět procent chlapů si vybere ženinu rozkoš, to uznání v podobě ženského orgasmu je pro nás ta pravá odměna a cíl. Taky když se pak třeba sejdeme v hospodě a hodnotíme průběh nějaké té "akce", tak se nemluví o tom, kolikrát jsme vyvrcholili my, ale ta žena! Vždyť my jsme vlastně altruisti!
Feministky vidí bojovou linii mezi muži a ženami. Ono je to ale jinak: to my muži bojujeme mezi sebou o ženy a naopak. S ženami jako třídním nepřítelem nikdo nebojuje – i když by to feministky potřebovaly k ospravedlnění své kauzy.
Já muže dělím na "sedláky" a "dobyvatele". Ti první jsou spokojení tam, kde jsou, a nic dalšího nehledají. Druzí jsou věční lovci a svůdci. Nešťastná pravda je, že ženy si většinou berou sedláky, kteří je ovšem začnou nudit, a tak je posléze opustí s nějakým dobyvatelem, na nějž si po čase opět začnou stěžovat, jaký je to chlípník.
