Černá skříňka, která však vůbec není černá, ale většinou jasně oranžová, aby ji bylo možné co nejsnáze najít.
Dodnes není jasné, proč se jí tak říká. Ta první podobná dnešním přístrojům byla oválná a červená, proto jí také přezdívali červené vejce. Vymyslel ji australský chemik David Warren poté, co byl přizván k vyšetřování série nehod prvních dopravních tryskáčů v letech 1953 a 1954, kdy odborníci – bez údajů z kokpitu – jen těžce odhadovali, zda je příčinou neštěstí špatné počasí, lidské selhání, nebo mechanická porucha.
„Pořád jsem si říkal: Kdybychom tak mohli znovu zachytit těch posledních pár sekund,“ cituje list New York Times z jeho rozhovoru v roce 1985. „Ušetřili bychom si celé to dohadování a nejistotu.“
Jen zalít vodou a louhovat. Jak vznikl čajový sáček? |
A tak roku 1954 takové zařízení vymyslel a popsal ve zprávě „Přístroj na pomoc vyšetřování leteckých neštěstí“. O tři roky později dokončil prototyp stroje zaznamenávajícího letové údaje a roku 1958 k němu přidal ještě zařízení na zaznamenávání konverzace pilotů v kokpitu.
Nejdříve se jeho červené vejce instalovalo hlavně do britských letadel, ale postupně se rozšířilo po světě. S dalšími patenty přišli technici ve Spojených státech, jejichž přístroje fungovaly na podobných principech a sloužily ke stejnému účelu, ale ani ony nebyly černé.
Jedno z možných, nikoli však jistých vysvětlení nabízí předchůdce moderní černé skříňky. Před tím, než se údaje o letu zaznamenávaly na dnešní paměťové disky nebo dřívější kovové pásky či cívky, navrhl letecký technik François Hussenot zařízení zachycující pomocí systému zrcátek údaje na fotografický film. A ten musel být pochopitelně v temné krabici.
Buď jak buď, v budoucnu už žádná černá, oranžová ani oválná skříňka zřejmě nebude potřeba. Uvažuje se o tom, že údaje by se nezaznamenávaly přímo v letadle, ale během letu by se posílaly přes satelity. Odborníci by tak měli jasnější představu, co se mohlo přihodit, ještě dříve, než by k havarovanému letadlu dorazily záchranné týmy.
