Jak Rogers vysvětluje dále, cílem týmu je dostat výsledky jejich práce do co nejširší praxe. Tým z illinoiského města UrbanaChampaign (francouzský výraz v názvu nesouvisí s vínem, označuje otevřenou rovinu) přitom přišel s technologií slibující řadu nových možností.
Učinil pružnou součástku dnes běžně používanou při digitálním záznamu obrazu. Díky tomu by měla elektronika velmi blízké budoucnosti být schopná napodobit některé velmi užitečné vlastnosti živočišných očí a dodat na pružnosti i jiným elektronickým zařízením. Dnešní fotoaparáty a jiná technika využívají čoček, které soustředí dopadající světlo na rovnou plochu světelných detektorů nebo filmu.
Při tom vznikají v obraze zkreslení, která se sice dají napravit dalšími čočkami, ale zvyšují cenu a složitost zařízení. Naproti tomu oko lidí a jiných živočichů si vystačí s jedinou čočkou. Zkreslení obrazu se vyhne díky tomu, že čočka světlo soustřeďuje na prohnutou zadní stěnu oční bulvy. Výzkumníci samozřejmě o přednostech tohoto typu oka vědí a mnozí se nápodobou kulového oka zabývali. Ale zatím se nepodařilo překonat překážku, kterou kladou vlastnosti používaných materiálů. Například křemíkové fotoreceptory se velmi snadno lámou.
Rogers se svými kolegy se kolem tohoto problému elegantně protáhl. Klasickými výrobními metodami vytvořil řadu drobných fotodiod, tedy diod, jejichž odpor se mění s intenzitou dopadajícího světla. Ty pak vědci spojili do jakési šachovnice velmi tenkými vodiči a vše uzavřeli do plastového obalu.
Šachovnici pak Rogers a spol. vtiskli na povrch koule z pružného plastu. Zatímco křehké křemíkové fotodiody zůstaly neporušené, zdeformovány byly jenom pružné chromové a zlaté vodiče, jejichž fungování to nenarušilo. Pak už přišly jenom „kosmetické“ úpravy: fotoreceptivní šachovnice i s jejich plastovým podkladem vědci přilepili na skleněnou kouli, na jejímž druhém konci je jediná čočka. Výsledek nápadně připomíná lidské oko.
Šachovnice z elektrod
Prototyp zařízení představený v Nature pracuje se sítí 16 krát 16 diod, tedy 256 pixelů, ale podle Rogerse rozšíření měřítka nepředstavuje větší technický problém.
Prvním, kdo podle Rogerse nové technologie využije v praxi, bude patrně armáda, která tak získá menší a lehčí senzory použitelné například na průzkumných robotech.
Použití není omezeno ale jenom na snímání obrazu. Rogersův tým už také sestrojil pokusnou „šachovnici“ z elektrod, která by se výhledově dala vkládat do mozku epileptikům. Měla by varovat před blížícím se záchvatem. Podle Rogerse nepředstavuje technologie pružných křemíkových vrstev tak revoluční postup, aby se jí nedokázaly přizpůsobit současné závody na výrobu součástek z tohoto polovodiče.
