Okolnosti pět tisíc let staré vraždy, jejíž obětí se stal Ötzi, vycházejí na povrch až osmnáct let po nálezu ledem konzervovaného těla. Pečlivé vyšetření mumie vědcům umožnilo najít další zranění a poprvé určit, v jakém pořadí k nim docházelo.
K nálezu těla pravěkého muže, zřejmě pastevce, došlo na italskorakouských hranicích poblíž údolí Ötz v roce 1991. Brzy bylo jasné, o jak senzační objev jde. Vědci dostali jedinečnou možnost zjistit podrobnosti o životě pravěkých Evropanů. Mohli zkoumat, do jakých kůží se tehdejší lidé oblékali, jak vypadala jejich obuv, jaké zbraně používali, z čeho se skládal jejich jídelníček, jakými chorobami trpěli. Na své si přišli i genetici. V mnoha ohledech museli vědci své představy poopravit. Například Ötziho měděná sekyra svědčí o tom, že technologie zpracování kovů byla již nečekaně pokročilá.
O Ötzim bylo publikováno bezpočet studií i popularizačních článků. Je však pozoruhodné, jak dlouho některé zásadní okolnosti unikaly pozornosti vědců. Až v roce 2001 si členové týmu italského antropologa Egartera Vigla všimli pazourkového hrotu šípu v Ötziho lopatce. Šíp zasáhl velké cévy a musel způsobit prudké krvácení. Rána byla bolestivá a podle všeho i smrtelná. Tak padla hypotéza, podle které měla Ötziho v horách překvapit náhlá bouře, ve které umrzl. Z přirozené smrti se stala vražda.
Vynořily se další indicie svědčící o násilném konci. Pečlivé ohledání těla odhalilo podlitiny a několik hlubokých řezných ran na dlaních, zápěstí a hrudi. To by svědčilo o boji na život a na smrt do poslední chvíle. Egarter Vigl byl přesvědčen, že muž nejspíše pravou rukou odvracel útok, přičemž hrot nepřátelské dýky pronikl až na kost. Svůj život Ötzi neprodal levně. I na jeho dýce se našla krev, která bezpochyby patřila útočníkovi.
Nové detaily vynáší na světlo nejnovější práce vědců z mnichovské univerzity Ludwiga Maximiliana a z Ústavu patologie v Bolzanu. Jejich studie publikovaná v časopisu Intensive Care Medicine identifikuje další zranění. Důležitá je především barevná skvrna u páteře svědčící o prudkém úderu tupým předmětem.
Nejmodernější vyšetřovací metody potvrdily, že rána po šípu krvácela jen krátce. Ötzi zemřel nedlouho poté, co ho šíp zasáhl. Padla tak možnost, že zraněný muž pronásledovatelům unikl a zemřel až později v úkrytu.
Důležité je i přesnější určení stáří dalších zranění. K pořezání zápěstí a dlaně došlo už několik dní před závěrečným bojem. „Poprvé jsme schopní průkazně stanovit časové pořadí, v jakém ke zraněním došlo,“ říká vedoucí výzkumu Andreas Nerlich.
K nálezu těla pravěkého muže, zřejmě pastevce, došlo na italskorakouských hranicích poblíž údolí Ötz v roce 1991. Brzy bylo jasné, o jak senzační objev jde. Vědci dostali jedinečnou možnost zjistit podrobnosti o životě pravěkých Evropanů. Mohli zkoumat, do jakých kůží se tehdejší lidé oblékali, jak vypadala jejich obuv, jaké zbraně používali, z čeho se skládal jejich jídelníček, jakými chorobami trpěli. Na své si přišli i genetici. V mnoha ohledech museli vědci své představy poopravit. Například Ötziho měděná sekyra svědčí o tom, že technologie zpracování kovů byla již nečekaně pokročilá.
O Ötzim bylo publikováno bezpočet studií i popularizačních článků. Je však pozoruhodné, jak dlouho některé zásadní okolnosti unikaly pozornosti vědců. Až v roce 2001 si členové týmu italského antropologa Egartera Vigla všimli pazourkového hrotu šípu v Ötziho lopatce. Šíp zasáhl velké cévy a musel způsobit prudké krvácení. Rána byla bolestivá a podle všeho i smrtelná. Tak padla hypotéza, podle které měla Ötziho v horách překvapit náhlá bouře, ve které umrzl. Z přirozené smrti se stala vražda.
Vynořily se další indicie svědčící o násilném konci. Pečlivé ohledání těla odhalilo podlitiny a několik hlubokých řezných ran na dlaních, zápěstí a hrudi. To by svědčilo o boji na život a na smrt do poslední chvíle. Egarter Vigl byl přesvědčen, že muž nejspíše pravou rukou odvracel útok, přičemž hrot nepřátelské dýky pronikl až na kost. Svůj život Ötzi neprodal levně. I na jeho dýce se našla krev, která bezpochyby patřila útočníkovi.
Nové detaily vynáší na světlo nejnovější práce vědců z mnichovské univerzity Ludwiga Maximiliana a z Ústavu patologie v Bolzanu. Jejich studie publikovaná v časopisu Intensive Care Medicine identifikuje další zranění. Důležitá je především barevná skvrna u páteře svědčící o prudkém úderu tupým předmětem.
Nejmodernější vyšetřovací metody potvrdily, že rána po šípu krvácela jen krátce. Ötzi zemřel nedlouho poté, co ho šíp zasáhl. Padla tak možnost, že zraněný muž pronásledovatelům unikl a zemřel až později v úkrytu.
Důležité je i přesnější určení stáří dalších zranění. K pořezání zápěstí a dlaně došlo už několik dní před závěrečným bojem. „Poprvé jsme schopní průkazně stanovit časové pořadí, v jakém ke zraněním došlo,“ říká vedoucí výzkumu Andreas Nerlich.
