LN Znají pacienti pojem angiologie?
Setkávám se s tím, že lidé nevědí, kdo to je angiolog. Ale pojem cévní ambulance je jim srozumitelnější. V cévních ambulancích se o pacienty starají buď cévní chirurgové, nebo cévní internisté, tedy angiologové. Zatímco cévní chirurg je zaměřen spíše na konkrétní operační terapii, angiolog diagnostikuje. Tento obor má u nás svou atestaci. Lékař, který sedí v cévní ambulanci, je tedy atestovaným specialistou.
LN Jak moc takovou specializaci potřebujeme?
Onemocnění periferního cévního systému postihuje přes 60 procent populace ve věku nad 60 let. Tedy ne že by mladší ročníky netrpěly onemocněním cév, právě naopak. Najdeme je již u dětí a s postupujícímvěkem jich plynule přibývá. Spektrum těchto nemocí se s věkem ovšem mění. Třeba žilní onemocnění jsou výrazně zastoupena ve všech věkových kategoriích. Onemocnění tepen je ale častější ve věku nad 40 až 50 let.
Životní styl lidí s nemocemi srdce a cév je špatný, ukázal výzkum |
LN Kolik máme v České republice specialistů na cévní onemocnění?
Od roku 2005 je tu registrováno 195 atestovaných angiologů. Ti pracují ve více než 50 ambulancích nebo angiologicky zaměřených odděleních nemocnic. Vsoučasnosti byměla jedna angiologická ambulance pokrývat oblast obydlenou zhruba 100 tisíci obyvateli. V některých okresech se to daří, jinde ne zcela optimálně. V takové situaci většinou částečně supluje péči místní nemocnice. Důležité ale je, že lékařů s atestací z angiologie každoročně přibývá. Můžeme tedy předpokládat, že v průběhu několika let bude adekvátně zajištěn tento typ zdravotní péče v celé republice.
LN S jakými potížemi lidé k angiologům přicházejí?
Angiolog řeší nemoci všech cév mimo srdce. Patří sem tedy onemocnění tepen, žil a lymfatických cév. Pacienti se do cévní ambulance dostanou na doporučení praktického lékaře či specialisty. Povětšinou s žádankou k vyšetření znějící dost obecně. Třeba jen s požadavkem na cévní vyšetření, bez dalšího upřesnění. Nebo častěji s žádostí o vyšetření pro otoky nebo bolesti nohou. Role lékaře angiologa pak spočívá v kompletním vyšetření nemocného, nejprve běžném neboli fyzikálním, na něj navazuje vyšetření přístrojové. Někdy pak angiolog léčí sám, jindy spolupracuje s kolegy z jiných odborností.
LN Máte k dispozici hodně přístrojů?
Právě přístroje jsou význačnou doménou angiologů. Pro proudění krve v lidském těle platí zajímavé zákonitosti. Když na ně naroubujeme výsledky vývoje medicínské techniky za posledních sto let, dostaneme celou baterii přístrojů, které mohou cévy dokonale zobrazit nebo stanovit jejich funkci.
LN Když se řekne onemocnění cév, napadnou člověka asi jako první žíly.
Určitě, vybaví si bolesti a otoky končetin, k tomu třeba křečové žíly. Úkolem angiologa je vyšetřit funkci cévního systému a podrobně jej zobrazit. Cílem je určit, zda je některý úsek žilního systému postižen, rozhodnout čím, např. trombózou, a zjistit, jak toto postižení souvisí s ostatními problémy nemocného. Pak začne angiolog léčit. S nemocnými žilami přicházejí lidé k lékaři naštěstí obvykle včas.
LN S tepnami ne?
S postižením tepen se značná část nemocných do angiologické praxe dostává poněkud později, než by bylo třeba. Ateroskleróza na úvod moc nebolí. Většina z nás si ji navíc spojuje jen s onemocněním srdce, tedy s infarkty myokardu. Realita je ovšemdaleko pestřejší. Ateroskleróza je systémovou nemocí, postihuje tedy tepny celého lidského těla. Stejně jako se mohou ucpávat věnčité cévy na srdci nebo přívodné cévy k mozku, mohou se postupně nebo i náhle uzavírat tepny končetin nebo může onemocnět třeba hlavní tepna v těle – aorta. S trochou štěstí se dostanete k angiologovi ještě ve fázi, kdy je proces zužování průsvitu cévy pozvolný až pomalý. Včasná diagnostika a nasazení komplexní léčby tento proces dokážou zastavit. Bohužel docela často pacienti přicházejí, až když je k tomu donutí akutní potíže vzniklé náhlým zúžením či uzávěrem tepny.
LN Zmínil jste, že léčíte i lymfatické cévy. Vědí lidé, že k angiologovi mohou při takovýchto potížích přijít?
Nemoci lymfatických cév jsou odstrčenou medicínskou oblastí. Není to vinou lékařů, ale bývalého i současného systému regulace a financování zdravotní péče. Lymfologií jako medicínskou disciplínou se zabývají lékaři mnoha specializací, nejen my, ale i dermatologové, internisti, chirurgové nebo i rehabilitační lékaři. Bohužel panuje obecná představa, že lymfatické nemoci jsou vzácné a výjimečné. Od toho se také někdy odvíjí přístup plátců zdravotní péče. Jinými slovy – praxí, kde se lékaři systematicky věnují léčbě lymfatických otoků, je relativně málo a jsou výrazně zavaleny nemocnými. Mnohým se pak nedostane včasné pomoci, což je veliká škoda. Mé doporučení pro tyto pacienty je, aby zkusili včas vyhledat ve svém okolí ambulanci angiologa.
