Dražba začíná dražšími, avšak mezi Palestinci velmi žádanými koženými bundami.
"Nemám peníze, abych oblékal rodinu do nových šatů. Chodím sem každý týden," přiznává pětapadesátník Džamál Malka. Tentokrát se mu podařilo za pouhé čtyři šekely (19 korun) ukořistit několik kousků pro děti. "Je to vždycky jen otázka štěstí. Někdy jsou tu skoro nové věci, jindy naprosto obnošené. Ať je to cokoli, je to lepší než nic," přiznává muž.
Dotaz, zda mu nevadí, že kupuje šaty, které předtím nosili Izraelci, odbývá slovy: "Tady lidi kupují i nové šaty dovezené z Izraele, a stejně tak izraelskou čokoládu nebo brambůrky, protože je mají prostě radši." Dokud Izrael nezpřísnil v roce 2000 pracovní podmínky pro Palestince, jezdíval Malka pracovat do Izraele, teď je bez práce.
Mladá žena Fidaa se příští týden vdává a přišla si nakoupit svou výbavu.
Rodině svého budoucího manžela to nehodlá říkat. "Za to se stydím," říká tiše, avšak odchází se dvěma taškami naplněnými šatstvem, které ji nestálo víc než 100 šekelů (480 korun). Její snoubenec nemá práci, takže mladá Palestinka nemá na vybranou. "Nikdy bych si za tak málo peněz nemohla koupit nové izraelské šaty," říká.
Mezi zákazníky je i paní Džamálová, matka 12 dětí. Její dvanáctiletá dcera Táma by sice raději chodila v nových šatech jako její kamarádky, ale rodina na ně nemá. "Měla bys děkovat Bohu a až to bude možné, koupím ti nové šaty," uklidňuje matka dceru.
Než Izrael před pěti lety zavedl blokádu pásma Gazy, nabízel vetešník Muhammad výprodej značkových oděvů těm, kdo na ně měli. "Teď mám nohem víc zákazníků, protože lidi jsou bez práce a nemají peníze," říká a přiznává, že každý týden z Izraele do pásma přiváží 30 tun obnošeného šatstva.
Izrael blokádu uvolnil po námořním incidentu, při němž Izraelci při vojenském zásahu proti turecké lodi s humanitárními potřebami pro Gazu zabili devět Turků. Udržuje stále námořní blokádu a neumožňuje palestinský vývoz z Gazy. V platnosti jsou také přísná cestovní omezení pro Palestince.
