Vzpomněl jsem si na to, když minulý měsíc Venezuela k uctění památky zesnulého prezidenta Huga Cháveze, zavedla hned čtyři svátky spojené se školním volnem. A znovu na mě vykoukla fotka Cháveze s jeho mentorem Fidelem Castrem, jak společně rozmlouvají oděni v pestrobarevných, leč značkových sportovních soupravách.
Právě kubánský vůdce Fidel je jakýmsi průkopníkem v nošení tepláků na veřejnosti. V soupravách Adidas, ale později i jiných značek, se začal zjevovat zhruba od roku 2006. Do té doby tradiční uniformu za ně vyměnil po různých lékařských procedurách, aby nebyl v rámci zotavování viděn v nemocničním mundúru. A jako správní následovníci svého vzoru to od něj pochytili další levicoví vůdci především jihoamerických národů. Ona se přece jen sociální rovnost asi slibuje lépe v teplákovce nebo svetru (ten je nepostradatelný pro bolivijského prezidenta Eva Moralese) než v obleku od Armaniho.
Renčova módní sebevražda a projev buranství. Na premiéru si vzal košili, která je noční můrou |
To ovšem neznamená, že by snad demokratičtí politici ve sbírce teplákových fotek chyběli. Ukazovat se jako aktivně sportující jedinec totiž patří na Západě, zejména pak v Americe, k dobrému tónu. Barack Obama není žádným inovátorem, když veřejně hraje v teplácích basketbal či baseball. Existuje třeba fotka Geralda Forda z roku 1974, jak v rudé mariňácké soupravě hraje tenis.
Trend, který rozděluje
Ikonickým módním faux-pas je pak dokumentární fotka z roku 1984, na níž při letu v Air Force One promlouvá ke svým spolupracovníkům Ronald Reagan v košili, kravatě, polobotkách a... ano, teplákách – vytažených ke všemu proklatě vysoko.
To ostatně zapadá do současné módní debaty o tom, kam v teplákách ano a kam ne.
Obhájci současného trendu, kterému se ve světě říká „athleisure“ – tedy jakási pohodlná volnočasová móda inspirovaná tělocvičnami, by pustili tepláky na řadu míst. Nejen na dlouhé lety, protože je to pohodlné, ale třeba na nákupy nebo na přeběhnutí mezi posilovnou a kanceláří, kde se manažer převlékne, až když dojde na obchodní jednání. Odpůrci původ rozrůstajícího se trendu připisují zejména lenosti mládeže, která čím dál víc ignoruje i nejzákladnější společenská pravidla. Podle nich tepláčky patří tak maximálně na gauč k televizi. A hlavně varují, kam až to zajde. Že už se v ulicích objevují lidé ve flanelových kalhotách od pyžam, která jsou jistě ještě pohodlnější než sportovní soupravy. Co na tom, že to není zrovna hygienické, běhat po ulicích v něčem, v čem si vlezete i do postele.
Toho se snad politici vážně vyvarují, aby mezi lidi lezli v pyžamu. Prozatím snad stačí, že v rámci „polidšťování se“ na sociálních sítích víme, jaký župan má ministr spravedlnosti Robert Pelikán.