Plakátovací plochy jsou něco jako divoký grafický koncert: křiklavé barvy a řev písmen jako vrata, upřené pohledy známých obličejů, vegetace tvarů a obrazů, které se navzájem požírají a jejichž předkové se jim derou z roztrhaných útrob.
Ovšem nejzábavnější koncert bývá u plakátů na vsích a malých městech. Tady by nějaká kompoziční pravidla typografie nepřežila ani minutu.
Více o kouzlu venkovských návsí si přečtěte v magazínu Lidových novin Pátek.
