LN: Pane profesore, v kterých oborech medicíny může mít pacient dobrý pocit z toho, že došlo v poslední době k největšímu pokroku?
Tohle je dost těžké říct, protože vlastně všechny obory zaznamenávají obrovský rozvoj. Zčásti je to dáno rozmachem farmaceutického průmyslu, který efektivně vyvíjí nové léky. I když hlavně proti nemocem, které se vyskytují často a v bohatých zemích, takže se vývoj nových léků proti nim vyplatí. Výzkum léků proti málo rozšířeným nemocem postupuje mnohem pomaleji. Ale snad nejvíc medicínu za posledních asi 30 let změnily zobrazovací metody.
NOVÝ SERIÁL LN |
LN: Což jsou...
Tak označujeme technické postupy, které nám umožňují zvenčí nahlížet do lidského těla, zobrazit si vnitřní orgány vyšetřovaného pacienta v počítači a také zaznamenat jejich činnost. Tedy počítačová tomografie, magnetická rezonance a pozitronová emisní tomografie. Tuhle mi třeba oční lékaři promítali obrázky vrstviček oční sítnice, na nichž rozpoznáte neuvěřitelné detaily. Díky zobrazovacím metodám získala spousta oborů medicíny nové možnosti diagnostiky, a tedy i včasného a přesně cíleného léčení. Kdybych pak měl mluvit vysloveně o oboru, v němž došlo k nejviditelnějšímu a možná i nejoptimističtějšímu pokroku, tak to bude onkologie.
LN: Co se povedlo právě v onkologii?
V minulosti nádorové onemocnění často automaticky znamenalo úmrtí pacienta. Dnes už je hodně onkologických diagnóz, které mají dobrou prognózu. Bohužel ne všechny. Jedním z největších problémů je nádor slinivky břišní. Na tuto nemoc se skoro nedá přijít včas a ani nejlepší léčebné postupy, které máme, nepomáhají dostatečně. Tady by lékaři potřebovali nějaký nový objev.
LN: A kde ještě je vývoj léčebných postupů pomalý a je zapotřebí nových objevů, aby se léčba mohla zlepšit?
Zase můžu říct, že všude. Medicína se pořád vyvíjí a dá se zlepšovat. Myslím, že každý její obor má nějaký svůj problém. Když budu mluvit za své obory, tak třeba diabetologie čili léčba cukrovky má sice nové a nové léky, ale jejich účinnost pořád není optimální. Tato nemoc by měla být léčena už v rané fázi, ale pacienti s ní pořád přicházejí relativně pozdě. Pořád čekáme na objev nějaké nové terapie. U metabolických onemocnění typu cukrovky či obezity se pořád nedaří takzvaná biologická léčba – podávání injekcí s protilátkami, jak je to běžné v onkologii či revmatologii. Prvním úspěchem medicíny je v tomto směru již letos dostupná biologická injekční léčba zaměřená na vysoký cholesterol.
Anebo vysoký krevní tlak. To je dneska úplně běžná nemoc a my ji umíme docela dobře léčit. Ale navzdory rozsáhlým výzkumům v celém světě pořád nevíme, co je vlastně základem této nemoci, proč přesně vzniká. Dokážeme léčit její projevy, ale ne umíme odstranit příčinu. Obdobně jsou nejasné příčiny i u dalších nemocí, přestože na ně máme docela účinnou léčbu.
LN: Člověk by si řekl, že takhle je to lepší než naopak – znát dobře příčiny nemoci, ale ne umět ji léčit.
To ano. Jenže pokud neznáte dobře příčiny, ani hledání léčby nemůže být dobře cílené a efektivní. O tom právě je medicína založená na vědeckém poznání.
