V roce 525 před naším letopočtem si perský král Kambýsés II. podmanil nilskou deltu, jádro Egypta. Perským dobyvatelům vzdorovaly jen okrajové části říše faraonů. Řecký historik Herodotos, nazývaný také Otec historie, ve svém díle uvádí, že Kambýsés vyslal padesátitisícovou armádu s úkolem zničit chrám boha Amona v oáze Siwa. Tamní kněží totiž odmítli potvrdit Kambýsův nárok na vládu nad Egyptem.
Vojsko po sedmidenním pochodu dorazilo do oázy dnes známé jako El-Kharga a zde jeho stopa mizí. Podle sugestivního Herodotova vyprávění armádu pohltila písečná bouře. Protože se v poušti nikdy nenašly žádné doklady svědčící o zániku mnohatisícové armády, považovali mnozí moderní historikové Herodotem popsaný příběh za báchorku.
Nález učiněný italskou expedicí může vnímání této epizody egyptských dějin změnit.
"Vše začalo v roce 1996 během expedice, jejímž cílem bylo zmapovat výskyt železných meteoritů v okolí Bahrinu, malé oázy nedaleko od Siwy," cituje Alfreda Castiglioniho server Discovery News.
Archeologové poblíž velkého skalního převisu, jediného místa přirozeného útočiště široko daleko, narazili na nádobu a několik lidských kostí. S pomocí detektoru kovů výzkumníci objevili ještě bronzovou dýku a několik hrotů šípů. Všechny předměty pocházejí z doby, kdy byl Egypt pod vládou perské dynastie Achaimenovců.
Jižní cestou do zkázy
Další nálezy utvrdily Alfreda a Angela Castiglioni v přesvědčení, že perské vojsko vyslané k Siwě nešlo tradiční karavanní cestou, ale vydalo se jižněji. To by vysvětlovalo, proč generace archeologů při pátrání po ztracené armádě neuspěly. Jižnější trasa je delší, ale umožňuje obejít některá pohoří a hlavně – vojsko by obešlo některé Egypťany bráněné oázy a vpadlo by nepřítelům do zad.
Italští archeologové se rozhodli prověřit vyprávění beduínů o tisících bílých kostech ležících v poušti. Asi sto kilometrů jižně od Siwy narazili na místo, které označují jako masový hrob.
"Zjistili jsme, že lidské pozůstatky již prozkoumali vykradači hrobů. Některé nálezy už stihli prodat turistům, říká Castiglioni. Kromě kostí se našly i šperky, hroty šípů a část udidla, které vzhedem odpovídají těm zobrazeným na dobových perských reliérech.
"Našli jsme první archeologický doklad svědčící o pravdivosti příběhu vyprávěného Herodotem," říká člen expedice Dario Del Bufalo z university v Lecce.
Jestli však opravdu pod vrstvou písku leží tisíce perských válečníků, to odhalí až další vykopávky. Italští archeologové jsou však optimističtí.
"Jsem si jistý, že ztracená armáda je pohřbena někde poblíž místa, které jsme zkoumali. Možná leží pod pětimetrovou vrstvou písku," říká Dario Del Bufalo.
Historický fakt
"Je to velmi zajímavé zjištění. Nyní se dá přijmout jako historický fakt, že Kambýsova armáda skutečně zmizela v písečném moři, jak uvádí Herodotos," komentoval výzkum pro Lidové noviny docent Břetislav Vachala z Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze.
"Otázka existence zmíněné perské armády vzrušuje egyptology, archeology a antropology řadu let," poznamenává docent Vachala. Připomíná také, že v roce 1983 americko-egyptská expedice informovala o nálezu několika stovek úlomků kostí, které vypadaly jako perské. Nikdo se však k tomuto objevu nevrátil.
"Nynější nálezy vypadají seriózně a slibně. Podrobnější informace ale přinesou až další výzkumy. Antropologové by měli určit stáří nalezených kostí, k dataci napomohou i nalezené zbraně a ozdoby," říká Břetislav Vachala. Protože šlo o armádu, měly by kosti patřit výhradně mužům.
