Autoři studie místo toho doporučují vytipovávat možné problematické děti a motivovat rodiče k tomu, aby je posílali do mateřské školy. Změnit by se měl 1. ročník základní školy, který by měl být více adaptační.
V rámci projektu Kudy vede cesta vznikly během dvou let čtyři případové studie včetně plošného zavedení povinného předškolního vzdělávání, s nímž počítá návrh novely školského zákona. V dotazníkovém šetření bylo osloveno 785 matek s dětmi školkového věku a 175 romských matek s dětmi. Vycházelo se také z hloubkových rozhovorů s ředitelkami MŠ, zřizovateli i obcemi, které nezřizují vlastní školky. Do výzkumu byly zapojeny také desítky expertů z relevantních oblastí.
Současná situace
Aktuálně mateřské školy navštěvuje 92 procent pětiletých dětí, kterých je celkem v populaci 110 000. Mimo MŠ tak zůstává zhruba 9000 pětiletých, z nichž je podle analýz a kvalifikovaných odhadů 1500 až 2000 sociálně znevýhodněných. „Počet znevýhodněných dětí v této věkové kategorii je velmi malý ve srovnání s tím, jak velký dopad by mělo zavedení povinného předškolního vzdělávání na celou skupinu pětiletých,“ uvedl Daniel Hůle z Demografického informačního centra.
Docházka do školky bude zřejmě povinná |
Návrh ministerstva školství, který byl připraven ještě v době exministra Marcela Chládka (ČSSD), vyčíslil náklady na zavedení povinného předškolního vzdělávání na zhruba půl miliardy korun ročně. Štěpán Moravec ze společnosti Tady a Teď upozornil, že při přepočítání na opravdu potřebné děti, to představuje náklady kolem 300 000 korun na dítě ročně. „To je částka, za kterou byste tomu dítěti mohli najmout soukromého učitele,“ poznamenal.
Zadlužení nezaměstnaných rodičů
Z rozhovorů s romskými matkami podle Moravce vyplynulo, že pro nezaměstnané rodiče více dětí nemá smysl dávat jedno z nich do školky. Mimo jiné proto, že to představuje náklady na stravování ve výši kolem 600 korun měsíčně, zatímco při pobytu dítěte doma o tolik výdaje nestoupnou. Ministerský návrh nepočítá s tím, že by sociálně znevýhodněné rodiny nemusely stravné platit. Moravec upozornil, že se tím mohou z rodičů stát dlužníci.
Pokud by předškolní vzdělávání bylo povinné, musely by mateřské školy podobně jako ty základní sledovat absenci. „Sociálně znevýhodnění nemají motivaci dítě do školky vodit. Ani základní školy, které mají mnohem více personálu, se s tím nedokážou popasovat,“ upozornil Hůle. Mateřské školy by na řešení nedůvodných absencí měly jen jeden školní rok.
Autoři studie upozorňují také na skutečnost, že se první ročník základní školy příliš zaměřuje na výkon. O potlačení adaptačního aspektu svědčí podle Moravce to, že se první třída opakuje dvakrát častěji než druhá. Nižší procento propadlíků je pak na celém prvním stupni, další výrazný skok přichází v šesté třídě. Na každém stupni mohou žáci propadnout jen jednou.
