Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Pozitivní trénink. Co to vlastně znamená?

Magazín

  14:43
Takzvané pozitivní metody tréninku psů jsou hitem poslední doby. A je to moc dobře. Tyto metody, vzniklé původně hlavně pro práci s lachtany, delfíny a jinými exoty, jsou nejen velmi humánní, ale dovolují nám nacvičit v krátkém čase věci, o kterých jsme si při tradičním výcviku mohli nechat jen zdát. A protože hlavním prostředkem pozitivního tréninku není tlak ani boj se zvířetem, nýbrž odměna, vzniká tu obvykle mezi člověkem a psem dobrý vztah.

Hlídání psů (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Aby ale pozitivní trénink fungoval právě takhle, je potřeba chápat jeho podstatu a správně ho používat.

Je obecně vžitou představou, že „pozitivní“ znamená v tréninku „veselý, dobře naladěný, rozjásaný...“. Z takového pohledu by pak vyznavač pozitivního tréninku byl jakýmsi naivkou v růžových brýlích, který jen stále dokola jásá nad psem „supéér, pašáák, šikulkááá.“ Leckterý pozitivní trenér tak na první pohled opravdu i působí...jenže tahle „pozitivní nálada“ není tím, na čem tenhle způsob tréninku opravdu stojí. Slovo „pozitivní“ ve skutečnosti značí jen že „něco bylo přidáno.“

Žárlí a jsou empatičtí. Psi jsou nám podobní více, než jsme si mysleli

Přemýšlejme: proč se vlastně živí tvorové učí novým věcem? Aby z toho něco měli. Tedy aby buďto získali něco příjemného (čemuž říkáme pozitivní posílení), nebo aby se zbavili něčeho nepříjemného (což je negativní posílení). Ať už živočich něco příjemného získal, nebo se něčeho nepříjemného zbavil, tak jako tak byl úspěšný a tím pádem své chování příště zopakuje. A tímto opakováním se mu učí. Pokud tedy živočicha trénujeme pozitivním posilováním, znamená to, že ho za správné chování necháváme něco příjemného získat – tedy odměňujeme ho.

Naopak trestům, tedy situacím, kdy živočich získal něco nepříjemného nebo o něco příjemného přišel, se v pozitivním tréninku pokud možno vyhýbáme. Takže náš pes se pak v tréninku nemusí bát trestů a může jen získat odměnu, následkem čehož maká jako dobře motivovaný sportovec. Člověk tu vystupuje jen jako jeho trenér, který sportovci nastavuje cestičku k úspěchu. Nikoliv jako autorita, která práci psa řídí silou a jde s ním do boje (třeba jako dráb za starých časů ovládal nevolníka). A právě to je hlavní podstatou pozitivního tréninku – celý proces pohání kupředu snaha zvířete a ne člověka.

Pojďme si teď představit tři situace a poznejme, kdy šlo o pozitivní posilování:
Situace první: Pes uslyšel povel „sedni“ a krátce na to mu byl zadek stlačen k zemi. Jakmile dosedl, dostal odměnu. Byl tohle pozitivní trénink? Bohužel ne, protože síla, která tlačila psí zadek k zemi, nebyla síla psích svalů, ale člověka. Člověk vytvořil na psa tlak a pes se mu jen podvolil. Ten pes možná ani neví, že sedí – zkrátka se jen nebránil manipulaci. A odměna, která přišla, možná není ze psího pohledu za sezení, ale za to, že při tom páníčka nekousnul.

Druhá situace: Pes při vycházce chvilku nepostojí a neustále prchá. Majitelka ho proto, kdykoliv se trochu vzdálí, přivolá. Pes to ihned splní a jakmile je u paničky, je bohatě odměněn. Jakmile sní odměnu, zase prchá a tak je krátce na to znovu přivolán a tak pořád dokola. Je tohle pozitivní trénink? Ano, je, ale bohužel učí psa odbíhání, což pančka určitě nechtěla. Pes je totiž sice odměněn pamlskem za přivolání (a to umí bezvadně a nikdy nešel moc daleko), ale povel k tomuto přivolání je mu odměnou za úprk. Pes si svým odbíháním vynutil na paničce jednoduchý úkol, po jehož splnění se vždy bohatě nají. Panička totiž zapomíná jednu věc – odměňovat psa, když udělá, co ona po něm doopravdy chce. A ona přeci chce „aby byl u ní.“ Tehdy je čas dát mu odměnu a ne až když si vynutil povel k přivolání.

Pes

Třetí situace: Malý psík na vodítku útočí na psy, kteří jdou po chodníku proti němu. Majitel to řeší tak, že psíka schválně bere do blízkosti psů a tam mu doslova „ucpává tlamu pamlsky“, popř. odvádí pamlsky jeho pozornost od psů. Rovnou říkám, že tohle rozhodně není dobrý pozitivní trénink. Ten totiž není o tom, že zvíře musí vyměnit bezpečí za potravu.

Dokonce není ani o vyhladovění zvířat, aby se jim pak za potravu chtělo pracovat i v kritických situacích. Odměna není vždy jen o žrádle, ale o tom, co zvíře v danou chvíli potřebuje – a tohohle psa právě v tenhle okamžik asi nejvíc zajímá bezpečí a pocit kontroly nad situací. A proto ho potřebujeme naučit, jak se psům, kterých se bojí, bez konfliktu vyhnout nebo si jinak bez boje zajistit bezpečí. Jakmile bude tuhle jistotu mít, změní se i jeho vztah ke psům a nakonec se dost možná budou i přátelit.

Jak vidíte, pozitivní trénink není jen o dávání pamlsků a už vůbec ne o lidské rozjásanosti. Je hlavně o zaměření pozornosti na to, co udělalo zvíře správně. O vztahu mezi člověkem a zvířetem, který se podobá vztahu trenéra a sportovce, nikoliv drába a nevolníka. A hlavně o vnímání zvířecích potřeb a jejich naplnění skrze trénink.

Kočka není pes
Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...