Bipolární afektivní porucha (známá i jako maniodepresivní psychóza) je závažným duševním onemocněním, které se projevuje několik dnů či týdnů trvajícími obdobími nepřiměřeně zhoršené nebo naopak zlepšené nálady.
Trpěl jí Vincent van Gogh či Miloš Kopecký, trpí jí i Catherine Zeta-Jones. Patří mezi onemocnění s nejvyšším podílem dědičných faktorů, takže potomci rodičů, kteří ji mají, jsou touto nemocí ohroženi až desetkrát více než běžná populace.
Bipolární porucha je možná cenou za inteligenci, ukázala studie |
„První projevy bipolární afektivní poruchy mohou být u dětí a dospívajících poměrně neurčité,“ uvádí Michal Goetz, vedoucí lékař diagnostického oddělení Dětské psychiatrické kliniky pražské Fakultní nemocnice Motol.
„Nejčastěji má dítě úzkosti a v mladším školním věku poruchy spánku,“ doplňuje. „U některých dětí se může objevovat velká podrážděnost či příznaky podobné poruše pozornosti s hyperaktivitou. U většiny dětí, které se takto projevují, se duševní vývoj směrem k bipolární poruše pochopitelně nevydá. Jen si musíme uvědomit, že dítě posouvají do pásma s větším rizikem, zejména má-li rodiče, který touto poruchou sám trpí.“
Později se podle lékaře může objevit stadium, kdy dítě reaguje na zátěžové situace dlouhodobějším a hlubším poklesem nálady než jeho vrstevníci. Ani zde však stále ještě není řeč o „velkých depresích“, jež bipolární poruchu typicky provázejí.
Ony „velké deprese“ se začínají typicky vyskytovat až ve věku 11 až 15 let. „Tehdy hrozí, že dospívající jedinec trpící těmito obtížemi sáhne v touze ulevit si po nějaké návykové látce,“ pokračuje psychiatr. „Je to však zrádná strategie. Úleva bývá krátkodobá, následovaná jak zhoršením jeho aktuálního stavu, tak i zhoršením průběhu nemoci.“
Dodává, že teprve ve věku 13 až 18 let přicházejí první tzv. mánie, na základě kterých lze bipolární poruchu s jistotou rozpoznat. Pokud nemoc začne nenápadně, nemusí rodič nebo učitel na tuto diagnózu vůbec pomyslet.
Spousta kroužků a tlak na dobré výsledky. Každý desátý školák má depresi |
„Některé mírnější projevy mohou být považovány jen za bouřlivější pubertu či dětskou rozjívenost,“ pokračuje doktor Goetz. „Zpočátku může být depresivní chování dítěte považováno za pubertální manýru, náladovost, libování si v izolaci, trucování, strhávání pozornosti.“
Rodiče, pedagogové a dětští lékaři by se proto při podobných projevech dítěte měli naučit pomýšlet i na eventualitu duševní poruchy. V podobných případech je správné položit si otázku: a co když je to mánie, deprese, úzkostná porucha, psychóza nebo porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou?
Ve středeční příloze LN Medicína a věda se dále dočtete:
- Kdy léčit dětské úzkosti a strachy?
- Dítě potřebuje dobrý spánkový režim
- Kde se vzala slepice
