Příroda se umí teplu přizpůsobit, zjistili čeští vědci

Když si člověk po dlouhé zimě hned s prvním jarním sluníčkem lehne u řeky na deku a začne se opalovat, s největší pravděpodobností to odnese bolestivě spálenou kůží. Pokud se ale opaluje postupně, kůže si na sluneční paprsky zvykne a pobyt na slunci po nějaké době spálení nevyvolá.

Tuto formu adaptace člověka na změnu teploty a intenzity slunečního záření vědci s trochou nadsázky přirovnávají ke schopnosti některých živočichů i rostlin vyrovnat se se současnými klimatickými změnami.

Některé výzkumy z posledních let totiž dokazují, že prokazatelný nárůst průměrných teplot v Česku i celé střední Evropě nemusí nutně znamenat stejně radikální změnu v současném složení fauny a flóry, vyhynutí mnoha místních živočišných druhů, případně jejich stěhování směremna sever. Celá řada živočichů je totiž dokonce už během jedné či několika generací schopna nejen přizpůsobit se změně teploty, ale zároveň změnit i své potravní návyky. A právě schopnost adaptace by měla rozhodnout o tom, jak oteplování ovlivní podobu české krajiny a složení jejích zvířecích obyvatel.

„V důsledku rychlých klimatických změn zřejmě začnou převažovat druhy se schopností rychle se přizpůsobovat změně podmínek,“ řekl LN David Boukal z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Tým doktora Boukala společně s kolegy z univerzit v německém Göttingenu a švédském Linköpingu pracuje na výzkumu, který se zabývá právě schopností takové adaptace.

Efekt spálené kůže

Vědci se pomocí experimentů a simulačních modelů snaží ověřit, jak změna teploty ovlivňuje chování některých živočichů a jakým způsobem dochází i ke změnám v potravním řetězci od bakterií až po ryby. A už některé první výsledky prokazují, že takzvaný „efekt spálené kůže“, tedy schopnost přizpůsobení se, může zachránit před klimatickými změnami jak samotné živočichy, tak celé ekosystémy.

„Zjistili jsme, že vyšší teploty zvyšují apetit dravců, například larev vážek, a tímkrátkodobě zvyšují jejich tlak na kořist, tedy například zooplankton,“ uvedl Boukal. Zároveň ale dravci kvůli vyšším metabolickým nárokům rostou pomaleji. „To v delším časovém horizontu vede ke zlepšení stability celého společenstva a snížení rizika kolapsu jednotlivých populací,“ říká David Boukal.

Fakt, že jsou dravci „hladovější“ a aktivnější, tak nemusí automaticky vyvolat radikální úbytek populace jejich kořisti, a v konečném důsledku tedy i populace predátora. Společenstvo se může udržet i při zvýšené teplotě, jen za trochu jiných životních podmínek. Podobně se přitommohou přizpůsobit i další ekosystémy. Pokud by tedy, čistě teoreticky, v Česku v budoucnu průměrná teplota dosáhla teplot ve Středomoří, nelze z toho vyvozovat, že se do Česka postupně nastěhuje středomořská fauna a flóra, zatímco ta současná vyhyne nebo se přestěhuje jinam.

„Někteří predátoři se navíc dokážou adaptovat na vliv zvýšené teploty i během jedné generace,“ konstatujeDavid Boukal. Právě takové živočišné druhy, které dokážou reagovat na změny teplotních podmínek a s tím spojený případný nedostatek své dosavadní potravy co nejrychleji, mohou oteplování přežít bez větších potíží.

Nejen lišky mění jídelníček

Otázkou jen zůstává, o jaké živočichy se bude v českých podmínkách jednat. Odhadnout schopnost adaptace na změnu teploty u naprosto všech živočichů a organismů žijících na území Česka je totiž dnes prakticky nemožné. Jak velká je míra této schopnosti u konkrétních živočišných druhů, se s jistotou prokáže až v budoucnosti. Příkladů „rychlé adaptace“ ale už dnes existuje mnoho, a to po celém světě. „Například populace mořské ryby kahavaje skvrnitého, žijícího u pobřeží Austrálie a Nového Zélandu, se poměrně rychle dokázala přizpůsobit úbytku tradiční potravy v podobě krilu (drobných korýšů), kterého ubylo v důsledku klimatických změn, a začala se živit zejména malými rybami,“ vysvětluje David Boukal.

Vnašich podmínkách lze podle něj někdy až nečekanou schopnost přizpůsobení pozorovat i u některých všežravců. Například lišky, které v zimním a jarním období loví hlavně myšice a hraboše, se během léta a podzimu mohou živit do značné míry plody rostlin, hmyzem a dalšími bezobratlými.

Vědci našli v Ohři zkamenělé ulity vyhynulých hlavonožců

Podobně mohou „změnou“ jídelníčku reagovat někteří savci a další živočichové i na klimatické změny. Vyšší teplota a s ní spojený úbytek tradiční potravy tedy nemusí znamenat i úbytek konkrétního živočišného druhu nebo jeho stěhování. „Příkladem mohou být i některé populace přímořských racků, které se při nedostatku ryb naučily živit odpadky,“ uvedl Boukal.

Vědci přitom řeší otázku adaptace na změněné teplotní podmínky nejen u živočichů, ale také u rostlin a stromů. Velkou záhadou je například budoucnost smrku jako tradiční hospodářské dřeviny v Česku.