Myšlenka, že mimozemské těleso zahubilo velká zvířata v Severní Americe, a mělo navíc za následek i ústup lidské kultury, se zrodila již před delší dobou. V loňském roce vydala skupina téměř třiceti odborníků v časopise PNAS studii, která teorii popisovala a pokusila se ji podložit i geologickými důkazy. Tzv. cloviská událost se měla odehrát před 12 900 lety.
Kromě hmotných důkazů autoři poukazovali na velmi podezřelé souvislosti: ve stejné době totiž ze severoamerických plání zmizela řada zvířecích a rostlinných druhů včetně mamutů, koní či velbloudů. Došlo také k úpadku severoamerické tzv. cloviské kultury.
Zároveň nastoupilo překvapivě chladné klimatické období, nazývané mladší dryas, které na tisíc let narušilo trend k oteplování.
Hypotéza však byla přijata jen vlažně. I proto se v posledním čísle časopisu Science objevila nová práce podepsaná částí původních navrhovatelů hypotézy. Pokusili se přesvědčit skeptiky novým podrobnějším pohledem na jeden z důkazů své teorie, na drobounké diamanty ve vrstvě spojené s nárazem.
Pachatel zmizelý beze stopy
Vraťme se však k (hypotetickým) počátkům konce amerických mamutů. Hypotéza cloviské události sice předpokládá, že zemřeli při nebeském ohňostroji, kdo by ale čekal objev nového obřího kráteru podobného tomu pod Yukatánem, bude zklamán. Místo pozemského odpočinku původce cloviské události se zatím najít nepodařilo.
Vědci se neshodují, zda ho vůbec najít lze. Mohlo by jít o těleso, které se rozpadlo ještě v atmosféře. A pokud skutečně dopadlo, o místě se jenom divoce spekuluje: hypotetický kráter poskakuje z jedné části Spojených států do druhé. Možná jsou jeho pozůstatkem prohlubně na dně Velkých jezer, nebo oblast států Severní a Jižní Karolína na jihovýchodě USA, či možná podivná anomálie na dně Hudsonova zálivu (byť to je podle jiných odborníků velmi nepravděpodobné).
Své následky byl měl jistě i výbuch v atmosféře, který měl způsobit rozsáhlé požáry po celém kontinentu a spustit tak katastrofu. Jaké jsou ale podklady hypotézy?
Když chybí dopadový kráter, propagátoři myšlenky se musí opřít o drobnější důkazy: především o malinké kuličky z taveniny vzniklé při nárazu ve vrstvě usazenin z doby před 12 900 lety. Jde o tzv. sferule, které roztály žárem a rychle zchladly ve vzduchu. Obsahují také drobné stopy diamantů (buď přicestovalých z nebe nebo vzniklých v důsledku nárazu) a prvků netypických pro zemské horniny: iridia a izotopu helium 3.
Kritici ale upozorňovali, že důkazy o přítomnosti těchto drobných drahocenných svědků nárazu jsou nespolehlivé. Původně použitou metodu (magnetickou rezonanční spektroskopii), odborníci pro danou oblast zavrhli.
Elektrony nad magnetismus
Vědci se na drobné diamanty podívali jinou metodou: (transmisním) elektronovým mikroskopem. Výsledky nepřesvědčily všechny oponenty, ale podle geologů představují krok správným směrem.
„Nyní se zdá, že k nějaké události podobné kosmické srážce došlo,“ řekl LN Roman Skála z Geologického ústavu AV ČR v Praze. „Pravděpodobně podle povahy důkazů šlo o nějaké nepříliš kompaktní těleso nebo tělesa, která vybuchla v nižších vrstvách atmosféry.“ Cloviská událost by se tak patrně dala přirovnat k výbuchu nad Tunguzkou roku 1908.
Český geolog se však domnívá, že autoři hypotézy její význam nadsazují: „Existují stopy mnohem významnějších srážek, se kterými přitom nejsou spojována tak velká vymírání jako před 13 tisíci lety.“
Podobné pochybnosti zazněly i z úst zahraničních odborníků, takže věrozvěsti katastrofické cloviské události před sebou mají ještě hodně práce. A její výsledek je zatím velmi nejistý.
Kromě hmotných důkazů autoři poukazovali na velmi podezřelé souvislosti: ve stejné době totiž ze severoamerických plání zmizela řada zvířecích a rostlinných druhů včetně mamutů, koní či velbloudů. Došlo také k úpadku severoamerické tzv. cloviské kultury.
Zároveň nastoupilo překvapivě chladné klimatické období, nazývané mladší dryas, které na tisíc let narušilo trend k oteplování.
Hypotéza však byla přijata jen vlažně. I proto se v posledním čísle časopisu Science objevila nová práce podepsaná částí původních navrhovatelů hypotézy. Pokusili se přesvědčit skeptiky novým podrobnějším pohledem na jeden z důkazů své teorie, na drobounké diamanty ve vrstvě spojené s nárazem.
Pachatel zmizelý beze stopy
Vraťme se však k (hypotetickým) počátkům konce amerických mamutů. Hypotéza cloviské události sice předpokládá, že zemřeli při nebeském ohňostroji, kdo by ale čekal objev nového obřího kráteru podobného tomu pod Yukatánem, bude zklamán. Místo pozemského odpočinku původce cloviské události se zatím najít nepodařilo.
Vědci se neshodují, zda ho vůbec najít lze. Mohlo by jít o těleso, které se rozpadlo ještě v atmosféře. A pokud skutečně dopadlo, o místě se jenom divoce spekuluje: hypotetický kráter poskakuje z jedné části Spojených států do druhé. Možná jsou jeho pozůstatkem prohlubně na dně Velkých jezer, nebo oblast států Severní a Jižní Karolína na jihovýchodě USA, či možná podivná anomálie na dně Hudsonova zálivu (byť to je podle jiných odborníků velmi nepravděpodobné).
Své následky byl měl jistě i výbuch v atmosféře, který měl způsobit rozsáhlé požáry po celém kontinentu a spustit tak katastrofu. Jaké jsou ale podklady hypotézy?
Když chybí dopadový kráter, propagátoři myšlenky se musí opřít o drobnější důkazy: především o malinké kuličky z taveniny vzniklé při nárazu ve vrstvě usazenin z doby před 12 900 lety. Jde o tzv. sferule, které roztály žárem a rychle zchladly ve vzduchu. Obsahují také drobné stopy diamantů (buď přicestovalých z nebe nebo vzniklých v důsledku nárazu) a prvků netypických pro zemské horniny: iridia a izotopu helium 3.
Kritici ale upozorňovali, že důkazy o přítomnosti těchto drobných drahocenných svědků nárazu jsou nespolehlivé. Původně použitou metodu (magnetickou rezonanční spektroskopii), odborníci pro danou oblast zavrhli.
Elektrony nad magnetismus
Vědci se na drobné diamanty podívali jinou metodou: (transmisním) elektronovým mikroskopem. Výsledky nepřesvědčily všechny oponenty, ale podle geologů představují krok správným směrem.
„Nyní se zdá, že k nějaké události podobné kosmické srážce došlo,“ řekl LN Roman Skála z Geologického ústavu AV ČR v Praze. „Pravděpodobně podle povahy důkazů šlo o nějaké nepříliš kompaktní těleso nebo tělesa, která vybuchla v nižších vrstvách atmosféry.“ Cloviská událost by se tak patrně dala přirovnat k výbuchu nad Tunguzkou roku 1908.
Český geolog se však domnívá, že autoři hypotézy její význam nadsazují: „Existují stopy mnohem významnějších srážek, se kterými přitom nejsou spojována tak velká vymírání jako před 13 tisíci lety.“
Podobné pochybnosti zazněly i z úst zahraničních odborníků, takže věrozvěsti katastrofické cloviské události před sebou mají ještě hodně práce. A její výsledek je zatím velmi nejistý.
