Člověk průměrného vzrůstu potřebuje denně zhruba 5kg látek udržujících ho při životě. Z toho tvoří jídlo jen šest set gramů a kyslík necelý kilogram. Zbylých asi 3,5 kg připadá na vodu. Z toho plyne, že nezbytnou podmínkou jakéhokoliv meziplanetárního letu (podniknutého s využitím dnešních chemických motorů) je recyklace co největšího množství vody a vzduchu.
Se vzduchem není zásadní problém, ale upravit do poživatelného stavu kapalinu, kterou tělo již jednou vyloučilo, je docela oříšek. Aby recyklace přinesla efekt – tím je co největší redukce zásob a tedy váhy, kterou je třeba do vesmíru vyslat, musí být sám přístroj co nejmenší a nejskladnější.
Aby jich mohlo být šest
Americká NASA proto investovala do nemalou částku na vývoj přístroje ECLSS (Environmental Control and Life Support systém), jehož zásadní součástí je recyklátor moči. Zařízení vyšlo na 250 milionů dolarů (přes 4,5 miliardy korun). Na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) vynesl ECLSS raketoplán Endeavour v listopadu 2008. Šlo o servisní misi, během níž byla na stanici instalováno několik nových zařízení a byly provedeny poměrně zásadní opravy.
Zařízení na úpravu vody představovalo velmi důležitý přínos. Doplnilo ruský přístroj, který vrací do oběhu vzdušnou vlhkost. Funkčnost ECLSS představovala jednu z podmínek pro rozšíření počtu stálých obyvatel stanice ze tří na šest.
Chutná skvěle
Po jistých potížích při instalaci recyklátoru přístroj podával očekávané výkony. Spotřeba vody neklesla ihned, nejprve musely pozemské laboratoře ověřit zdravotní nezávadnost. V květnu 2009 se pak na stanici odehrál netradiční přípitek. V láhvích, kterými si tři obyvatelé ISS symbolicky přiťukli, byla životodárná tekutina získaná ze sta procent z moči. "Chutná skvěle," nechal se tehdy slyšet Američan Michael Barratt.
Osm měsíců po nadějném začátku systém vypověděl poslušnost. Jednoduše řečeno, některé části přístroje se zanesly a ucpaly.
Jak je to možné? NASA věnovala zkouškám značnou pozornost. Přístroj byl ještě na zemi důkladně otestován a jeho komponenty se zkoušely i za simulovaného stavu beztíže navozeného v letadle. Problém podle odborníků velmi pravděpodobně způsobilo to, že se změnila látka, kterou má recyklátor zpracovávat. Tedy moč.
Vše, co jste nechtěli o moči vědět
Z těl astronautů totiž odchází podstatně víc vápníku, než kolik vymočí lidé na pevné zemi. Přístroj se proto zanesl podobně jako příslovečná pračka v reklamě na změkčovač vody.
Odvápňování kostí, k němuž dochází při pobytu ve stavu beztíže, je nejpravděpodobnějším spouštěčem potíží, ovšem experti ověřují i jiné varianty.
"Máme dobré znalosti o tom, co moč obsahuje. Ovšem ne všem chemickým změnám, k nimž v recyklátoru dochází, rozumíme dokonale," říká expertka Julie Robinson a dodává "Sledujeme spoustu parametrů, včetně obsahu vápníku a hodnoty pH."
Hledání příčiny poruchy je boj s časem. Technici věří, že problém vyřeší včas a už raketoplán Endeavour, jehož start je naplánován na 7. února, přiveze na ISS díly potřebné k opravě a vylepšení recyklátoru.
"O moči jsme se toho naučili mnohem víc, než jsme kdy potřebovali nebo chtěli vědět – rozhodně někteří z nás," komentoval dosavadní anabázi s recyklátorem David Korth, muž, který z pozemního řídícího střediska této misi velí.
