„Napsala jsem 11 knížek, ale pokaždé si myslím: ‚Uch, teď už na to přijdou‘,“ svěřila se jednou spisovatelka Maya Angelouová. „Všichni odhalí, že jsem je jenom obalamutila, že jsem to na ně hrála.“ Angelouová byla nominována na Pulitzerovu cenu a získala pět cen Grammy za své mluvené nahrávky, plus nespočetně dalších cen.
Syndrom podvodníka
Ale přesto ji pevně svíral syndrom podvodnice. Veřejné ocenění nijak nenahlodalo onen pocit v hloubi duše, že je jenom podvodnice, která nemá tušení, co vlastně dělá.
I vy už jste nejspíš cítili totéž - většina z nás se s tím totiž někdy setká. Ovšem klíčovým prvkem syndromu hochštaplera je pocit, že jste jediní, kdo jím trpí. A ani zjištění, že stejný pocit trápil i spisovatelku slavného jména, vás nemusí uklidnit. „Jistě,“ říkáte si teď. „Ona si myslela, že je podvodnice. Ale já jsem doopravdy podvodník! A kdykoli se na to může přijít.“ Pravdou ovšem je, že zdaleka nejste jediní, kdo tímto fenoménem trpí. Číhá v myslích spisovatelů, umělců, hudebníků, podnikatelů... a dokonce i mozkového chirurga.
Deprese souvisí se záněty. Vědci zkoumají nové možnosti léčby |
„Část ve vás ví, že nejste tak dobří, jak předstíráte, že jste,“ řekl Henry Marsh, neurochirurg a autor pamětí Do No Harm (Neuškodit). „Ale musíte působit dojmem, že jste relativně kompetentní a věříte si.“ Spisovatelka Frances Hardingeová získala v roce 2015 cenu roku Costa Book za román The Lie Tree (Strom lží), ale pořád, jak sama připouští, s každým dalším projektem nemůže z hlavy vypudit nutkavou myšlenku, že „tohle bude ta kniha, kterou všechny zklamu. A lidi zjistí, co jsem za podvodnici“.
„V hloubi duše číhá strach, že jednou někdo přijde a zaklepe vám na dveře,“ říká umělkyně a muzikantka Amanda Palmerová. „Říkám těm fiktivním lidem Podvodnická policie. Přijdou a řeknou vám: ‚Odhalili jsme tě a všechno ti vezmem‘.
Už dávno bylo zjištěno, že ženy, jak se zdá, zažívají tento syndrom častěji a silněji než muži. Na tom se možná podepisují existující stereotypy, které zpochybňují jejich profesionální schopnosti. Podle odbornice na problém syndromu podvodníka, doktorky Valerie Youngové, také ženy častěji vysvětlují vlastní dílčí nezdary a selhání jako důsledek nedostatku vlastních schopností, zatímco muži jsou náchylnější je připisovat vnějším faktorům.
Ale imunní není nikdo. A přestože byl tento syndrom poprvé identifikován už v 70. letech minulého století, psychologové varují, že v současném hyper-soutěživém, ekonomicky nejistém světě, nabral ještě více na významu.
Proklouznutí systémem
„Navzdory často naprosto přesvědčivým důkazům o jejich schopnostech, je lidé trpící syndromem podvodníka dokážou smést coby souhru náhod, štěstí, načasování, vnější pomocí, kouzla - a dokonce i počítačové chyby,“ napsala Youngová v knize The Secret Thoughts of Successful Women (Tajné myšlenky úspěšných žen). „Mají pocit, že se jim nějakým způsobem povedlo bez povšimnutí proklouznout systémem, takže v jejich mysli je jenom otázkou času, kdy na ‚to‘ někdo přijde.“ Je možné se těchto pocitů zbavit? Podle Youngové je prvním krokem začít o svých pochybnostech mluvit. A pomalu a postupně měnit svoje myšlenky, a pouštět se do rizik navzdory vnitřnímu hlasu, který se vám snaží namluvit, že „na to nemáte a musíte nutně selhat“.
„Udělejte něco, co vás k smrti děsí - a zjistíte, že jste buď přežili, anebo padli na ústa. Ale aspoň jste to zkusili,“ dodává Youngová. Nemusíte se snažit zbavit pocitů hochštaplera, ale nemusíte jim ani podléhat.
Ostatně větší obavy by asi měl vzbuzovat člověk, který tvrdí, že pocity podvodníka nikdy neměl. Protože tito ultra-sebevědomí lidé mohou být jednoduše příliš neschopní si uvědomit, jak neschopní ve skutečnosti jsou.
