Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Proč vědci hledají Higgsův boson?

Věda

  7:00
Gigantické hledání Higgsova bosonu bylo při prezentaci mezivýsledků v Ženevě 13. prosince odměněno potleskem. Přitom dosavadním závěrem pátrání je to, že částice „asi existuje“, jen se jí zatím nepodařilo objevit.

Vědci si připíjejí šampaňským poté, co došlo k prvnímu střetu v urychlovači foto: Reuters

Zachyceny byly „náznaky existence“, což zní skoro jako výsledek nikoliv empirické vědy, ale spiritismu (pravda, jsou to výroky médií). Střízlivě vzato se ovšem fakt, že Higgsův boson „asi existuje“, jistě předpokládal už předtím, jinak by se nikdo neobtěžoval po částici pátrat.

Tím vůbec nemá být řečeno, že se nezjistilo nic, nebo že by projekt jako takový byl k ničemu. Jistěže lze peníze využít hůř. Třeba je sypat do bezedných chřtánů sociálních systémů a státních dluhů, úřadů či bank - doplňte si po libosti něco, co je vám nesympatické. V případě urychlovače existuje alespoň naděje, že to k něčemu bude.

ČTĚTE TAKÉ:

Na přírodní vědě je úžasné to, že obrovské a prakticky využitelné objevy se často rodí mimochodem. Samotné hledání Higgsova bosonu třeba skončí neúspěchem, ale přitom se přijde na něco, co změní náš každodenní život. Teorie relativity umožňuje fungování GPS, výsledkem kosmických programů je řada zcela „pozemských“ technologií (i když u nejčastěji v této souvislosti zmiňovaného teflonu je to složitější). Hledání Higgsova bosonu může v konečném důsledku znamenat stejně dobře levnější energii, lepší tablety nebo pokrok v léčbě rakoviny.

Zákon klesajících výnosů

Urychlovač v CERN však přece jen ukazuje na určité potíže současné vědy. Nemám tím na mysli výstřední teorie o vytváření černých děr ani ezoterické mudrování ve stylu „věda nám říká jak, ale neříká proč“. Problémem je spíše tzv. zákon klesajících výnosů. Tuto původně ekonomickou představu zobecnil archeolog a antropolog Joseph A. Tainter ve své knize Kolapsy složitých společností (česky Dokořán 2009).  Podle něj jde o to, že jak se postupně zakutáváte v jakémkoliv úsilí hlouběji a hlouběji, stává se každý další krok stále nákladnější.

Ženevský urychlovač LHC představuje zatím asi nejdražší vědecký experiment - uvádí se, že projekt vyšel na 8 miliard dolarů. Tainter ukazuje, že by nás to nemělo překvapovat. Vše, co lze objevit snadno (tedy levně, bez složitého přístrojového vybavení apod.), již totiž bylo pravděpodobně během dějin vědy objeveno. Mendel při svých hrachových hrátkách nebo Newton se skleněným hranolem toho daňové poplatníky asi mnoho nestáli. Současná věda tak sice dosahuje úžasných výsledků, jenže také za cenu enormních nákladů. 

Hoggsův boson

Stačí si vzít podíl vědců na celkové populaci. Jak opět dokládá Tainter, tento podíl, ale i relativní výdaje na vědu stále stoupají. Věda bobtná rychleji než obyvatelstvo či ekonomika jako celek. Vůbec nejde jen o fyziku, vždyť kolik dnes stojí vývoj nového léku v porovnání třeba s penicilinem? Nebo jinak, kdy jste slyšeli o nějakém fantastickém archeologickém objevu typu Troje či Uru? Současní archeologové nejsou neschopní, ale prostě „co se dalo snadno vykopat, se už vesměs vykopalo“.

I když občas dojde k objevům, které další vývoj vědy akcelerují, připomíná pokrok spíše kutání tunelu, kde hornina klade stále větší odpor. Jinou metaforou by mohlo být přehrabování na již mnohokrát prozkoumané skládce.

Další skutečností je, že výsledky bývají často naprosto odlehlé nejen od našeho každodenního života, ale i od způsobu vnímání. Copak přistání na Měsíci, to je jistě zajímavé a dobře představitelné, ale Higgsův boson? Popisován je jako částice, která má udělovat hmotnost (a to ještě jen některým částicím typu elektronu - hmotnost protonu a neutronu vzniká jinak). Vnucuje se pak pocit, že čímsi strašně složitým, co i v gigantickém superstroji zachytíme pouze náznakem, vysvětlujeme něco, co naopak všichni dobře známe: to, že věci mají hmotnost. 

ČTĚTE TAKÉ:

Říci, že „vědátoři za drahé peníze bádají o nesmrtelnosti chrousta“, je sice křupanské, ale asi každého občas u podobných projektů napadne, zda ve skutečnosti neplatíme někomu spíše jeho soukromého koníčka. V tom je další potíž - čím dále se určitý obor prokutá, tím menší má nad jeho výsledky laik kontrolu. Laikem přitom nemusí být jen pivní mudrlant, ale i sám vědec a třeba i fyzik, jen z trochu jiného oboru. Skepticky si přiznejme, že nikdo z nás nemá nejmenší představu, zda pátrání po Higgsově bosonu neskončilo náhodou fiaskem a teď se to jen neokecává. 

Co je horší, nemáme ani moc naději, že bychom to kdy zjistili. Musíme se jen spoléhat, že si badatelé konkurují i mezi sebou a někdo by na blamáž/podvod upozornil.
Máme tomu ale bezvýhradně věřit třeba po zkušenostech s „klimatologií“, která se (jistěže vlivem politickoekonomických zájmů a médií) proměnila z vědy spíše v apokalyptické prorokování? V CERN naštěstí netvrdí, že bez dalších investic do hledání Higgsova bosonu nás zaplaví zlobně stoupající oceány, to jim budiž připočteno ke cti. 

Hledání boha urychlovačem

Jistý z toho všeho plynoucí pesimismus lze korigovat tím, že ani zákon klesajících výnosů nemusí být všemocný. Existují pochopitelně i jiné koncepce, které se snaží popsat vývoj moderní vědy. Navíc zde asi ani není rozumná alternativa, pomiňme tedy ty, kdo by namísto urychlovače radši financovali věštění z kávové sedliny.

A ještě s jednou věcí nezbývá než se asi smířit. Na jedné straně máme nesrozumitelný technický jazyk, na druhé straně pak býváme obdařeni tvrzeními ve stylu, že Higgsův boson je „božská částice“. Spíše náboženské metafory se nevyhýbají ani populárně-vědeckým textům. Ostatně nositel Nobelovy cenu za fyziku Steven Weinberg vzpomíná, že už kdysi při slyšení v americkém Kongresu mu byla položena otázka, zda urychlovače částic mohou pomoci „nalézt Boha“.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!