Brčálově zelené vodní plochy pokryté tzv. vodní květem vznikají v důsledku přemnožení vodních mikroorganismů, např. sinic a jednobuněčných řas. Jejich růst brání prosvětlení vody, snižuje množství kyslíku v ní a omezuje tak množství jiného života v nich. Za hlavní faktor jejich výskytu se považuje především velké množství některých živin ve vodě. A to hlavně v důsledku splachování těchto živin z pohnojených polí.
Ale holandští biologové z univerzity v Groningenu si všimli jiné nápadné souvislosti. U pobřeží Baltského moře vodní květ častěji pokryje ty plochy, ze kterých v důsledku rybolovu zmizely velké dravé ryby.
Stopu sledovali společně se švédskými kolegy. Sestavili databázi vodních ploch zaměřenou na údaje o množství štik velkých a okounů říčních, populace menších ryb a výskyt vodního květu. Srovnání pak ukázalo, že vody s množstvím okounů a štik mají pětkrát menší pravděpodobnost výskytu velkého množství vodního květu (asi 10 procent proti 50).
Vzhůru na pokus
Statistický poznatek se pak rozhodli experimentálně prověřit. Kontrolovali míru růstu řas a sinic po několik let ve neznečištěných vodních plochách, ve kterých mírně změnily výchozí podmínky. Do některých uměle přidaly živiny, z jiných odstranili velké dravé ryby.
K rozkvětu "zeleného moru" podle předpokladů vedlo přehnojení vody. Ale kupodivu také prostý nedostatek velkých dravců bez přidání hnojiv. Je to vůbec poprvé, co vědci zaznamenali, že by tento jev měl v některých případech ryze ekologické příčiny.
Příčinou je patrně narušení potravinové pyramidy. Když zmizí velké ryby, menší ryby rychle zatočí s populací bezobratlých, které se obvykle vodním květem živí. A jakmile tito drobní živočichové zmizí, stačí jen, aby vodní květ dostaly trochu příhodnější podmínky k růstu.
