Ale není komunikace psounů ještě složitější? Proč by se měl vývoj jejich „řeči“ zastavit jen u několika varovných signálů? Otázku si položil Con Slobodchikoff z Northern Arizona University ve Flagstaffu s kolegy. A vypustil na psouny své figurantky.
Tři stejně velké ženy (psouni rozlišují různě velké lidi) v různě barevném oblečení, modrém, zeleném a žlutém, provedly 99 defilé podél zvířat. Ata podívanou nenechala bez odezvy. Psouni sice mají jen velmi špatné barevné vidění, ale některé barvy odlišit dokážou - modrou od žluté ano, žlutou od zelené ne. A tak při příchodu ženy v modrém pískali jinak, než když se blížily její kolegyně. Je to důkaz rafinovaného komunikačního systému. A to jsou psouni „jen“ hlodavci.
