Postavičky, které se poprvé objevily před padesáti lety, 23. října roku 1958, ve slavném komiksovém časopise Le Journal de Spirou, ale brzy začaly žít svým vlastním životem.
Po půl století existence jsou Šmoulové úplným zábavním impériem, které funguje i téměř šestnáct let po smrti tvůrce Peya. Šmouly je dnes možné nalézt v kindervajíčkách, na školních aktovkách, penálech či hrnečcích, po světě mají i vlastní zábavní parky. Podle agentury Reuters dosahují roční příjmy ze „šmoulího byznysu“ až dvanácti milionů dolarů (téměř sto devadesát milionů korun).
Modré postavičky v bílých kalhotách a s bílými čapkami se ale zapojily i do kampaně UNICEF, která pomáhá bývalým dětským vojákům zapojit se zpátky do normálního života. Šmoulové letos pomáhali s finanční sbírkou v rámci Mezinárodního komiksového festivalu (Festival International de la Bande Dessinée), který byl letos v lednu tradičně zahájen ve francouzském Angouleme a proběhl doposud ve čtrnácti evropských městech.
Celosvětové popularity by Šmoulové nejspíše nikdy nedosáhli, kdyby se neobjevili ve filmu a na obrazovkách. První animovaný a tehdy ještě černobílý snímek sice přišel do kin už v roce 1965, skutečná trefa do černého ale přišla až začátkem osmdesátých let. Tehdy se šmoulích příběhů u j a l i tvůrci v americkém studiu HannaBarbera a dali vzniknout novému animovanému seriálu.
První díl seriálu,se na obrazovkách ve Spojených státech objevil v září roku 1981. Vzniklo pře dvě stě padesát částí, ve kterých se šmoulí oblíbenci nejčastěji potýkají se zlým čarodějem Gargamelem a jeho kocourem Azraelem. Na československé obrazovky se modří skřítkové dostali už koncem osmdesátých let. Verze v češtině je neodmyslitelně spjata s hlasy známých herců – kupříkladu taťku Šmoulu namluvil Vlastimil Brodský, Šmoulinku zase Jitka Molavcová.
„Lepší je hrát si, hrát“ Generace dětí vyrůstajících na sklonku osmdesátých let nejspíše nikdy nezapomene na titulní píseň v podání Hany Zagorové, kde se zpívá „Lepší je hrát si, hrát, se Šmouly šmoulovat...“ Samostatná deska se šmoulími písničkami se objevila ještě před listopadem 1989 a v obchodech se po ní jen zaprášilo. Popularita šmoulích písniček ale není české specifikum, podobnou mánii zažili už koncem sedmdesátých let například v Belgii, Nizozemsku nebo tehdejším západním Německu.
Po půl století existence jsou Šmoulové úplným zábavním impériem, které funguje i téměř šestnáct let po smrti tvůrce Peya. Šmouly je dnes možné nalézt v kindervajíčkách, na školních aktovkách, penálech či hrnečcích, po světě mají i vlastní zábavní parky. Podle agentury Reuters dosahují roční příjmy ze „šmoulího byznysu“ až dvanácti milionů dolarů (téměř sto devadesát milionů korun). Modré postavičky v bílých kalhotách a s bílými čapkami se ale zapojily i do kampaně UNICEF, která pomáhá bývalým dětským vojákům zapojit se zpátky do normálního života. Šmoulové letos pomáhali s finanční sbírkou v rámci Mezinárodního komiksového festivalu (Festival International de la Bande Dessinée), který byl letos v lednu tradičně zahájen ve francouzském Angouleme a proběhl doposud ve čtrnácti evropských městech.
Celosvětové popularity by Šmoulové nejspíše nikdy nedosáhli, kdyby se neobjevili ve filmu a na obrazovkách. První animovaný a tehdy ještě černobílý snímek sice přišel do kin už v roce 1965, skutečná trefa do černého ale přišla až začátkem osmdesátých let. Tehdy se šmoulích příběhů u j a l i tvůrci v americkém studiu HannaBarbera a dali vzniknout novému animovanému seriálu.
První díl seriálu,se na obrazovkách ve Spojených státech objevil v září roku 1981. Vzniklo pře dvě stě padesát částí, ve kterých se šmoulí oblíbenci nejčastěji potýkají se zlým čarodějem Gargamelem a jeho kocourem Azraelem. Na československé obrazovky se modří skřítkové dostali už koncem osmdesátých let. Verze v češtině je neodmyslitelně spjata s hlasy známých herců – kupříkladu taťku Šmoulu namluvil Vlastimil Brodský, Šmoulinku zase Jitka Molavcová.
„Lepší je hrát si, hrát“ Generace dětí vyrůstajících na sklonku osmdesátých let nejspíše nikdy nezapomene na titulní píseň v podání Hany Zagorové, kde se zpívá „Lepší je hrát si, hrát, se Šmouly šmoulovat...“ Samostatná deska se šmoulími písničkami se objevila ještě před listopadem 1989 a v obchodech se po ní jen zaprášilo. Popularita šmoulích písniček ale není české specifikum, podobnou mánii zažili už koncem sedmdesátých let například v Belgii, Nizozemsku nebo tehdejším západním Německu.
