Ve snaze rychle doručit pizzu a sendviče s masovou náplní šavarma k netrpělivě čekajícím zákazníkům se musí dvaadvacetiletý Chudjár potýkat v irácké metropoli s nesčetnými kontrolami. Riskuje při tom, že bude v nesprávnou dobu na nesprávném místě, ve městě, kde jsou výbuchy aut naložených trhavinou a sebevražedné útoky téměř na denním pořádku.
„Na cestě k zákazníkovi čelíme tolika problémům,“ říká Chudjár. Musí se proplétat úzkými uličkami, aby se vyhnul ulici, kde právě vybuchla bomba. Na každém kontrolním stanovišti ho policisté nebo vojáci zastavují a prohledávají motorku i box na přepravu jídla. Často mu řeknou, aby se otočil, nebo ho rovnou zatknou.
ČTĚTE TAKÉ: |
Motorky, které atentátníci v minulosti mnohokrát použili ke spáchání útoku, mají zakázáno jezdit přes mosty a přibližovat se k vládním budovám. Nesmí vyjíždět ani o velkých svátcích. Úřady tak chtějí zabránit bombovým útokům na posvátná místa. Jak poznamenává agentura AP, bezpečnostní opatření jsou obzvlášť přísná v posledních měsících, respektive poté, co Islámský stát obsadil téměř třetinu země.
Chudjárův příběh je pro Irák typický. Pracovat je nutné, aby mohl finančně podporovat svou rodinu a to i tváří v tváří násilí, které se však už stalo určitou součástí jeho života.
Jeho pracovní dny nejsou nikdy lehké. Ráno opouští svůj dům v bagdádské čtvrti Aš-Šaab, taxíkem projíždí město až k restauraci Sádž ar-Ríf, kde pracuje. Pak usedá na motorku, aby rozvezl objednávky.
Donáška jídla až do domu se v Bagdádu stala dost populární, protože spousta lidí se obává vycházet a jíst venku v restauracích. Právě cukrárny, kavárny a restaurace jsou totiž častým terčem bombových útoků.
Dostatek zákazníků
Na nedostatek zákazníků si ale restaurace v sedmimilionovém Bagdádu stěžovat nemohou, a tak se roznášková služba dost rozšířila. Dlouho oblíbené tradiční arabské restaurace nyní soutěží o zákazníky s pobočkami zahraničních řetězců se jmény jako je Florida Fried Chicken, Mr. Potato, Pizza Boat nebo Burger Friends.
Práce poslíčka se stala pro mladé muže s malými vyhlídkami často jedinou možností. Chudjárovi rodiče zemřeli, když byl ještě mladý. Žije se svou jedinou sestrou, jejím manželem a dětmi. Do rodinného rozpočtu přispívá svým týdenním platem 125 000 dinárů, což je asi 2400 korun. Jeho sestra Núr se prý o jeho život bojí, kdykoli Hasan vyjde z domu. A dodává: „Modlíme se k Bohu všemohoucímu, aby ho ochránil.“
