Trojice vědců vedená Peterem K. Jonasonem tvrdí, že nejsme evolučně vybaveni k rozpoznávání vztahů s opravdovými lidmi od vztahů s televizními postavami. Jejich práce vyšla v časopise Evolutionary psychology.
Jsme společenští tvorové. Potřebujeme se potkávat s příslušníky svého druhu. Jsme-li osamělí, posloucháme lidské hlasy a díváme se na lidské obrázky, abychom oklamali svou potřebu společenských kontaktů. Jedinci, kteří postrádají kontakty, často trpí depresemi. Míra, s jakou přisuzujeme osobnost svým zvířecím mazlíčkům, je závislá na naší osamělosti. Když jsme sami, hledáme připomínky svého společenského života.
Jonason s kolegy takové chování označuje jako sociální náhražky. Z evolučního pohledu funguje, protože vyvolává v našem mozku programy, které mají za úkol rozeznávat v okolí smysluplné vzorce.
Zaslechneme-li potmě v parku uprostřed města zapraskání větve, lekneme se. V naší mysli se spustil program útěku před predátorem, ačkoliv je nepravděpodobné, že na nás z křoví vybafne medvěd.
Podobně když jsme sami a povídáme si pro sebe nebo se díváme na televizi, cítíme se lépe. Samomluva nebo sledování televize může vyvolat v naší mysli mechanismy provázející lidské styky. Sdílí s nimi společné znaky: tváře a řeč. Mozek se nechá oklamat, protože když se programy uvnitř naší mysli formovaly, televize nebyla.
Někteří lidé považují postavy z televizních seriálů nebo moderátory zpravodajství za přátele. Vypadá to, že selháváme ve schopnosti rozlišovat mezi skutečnými a neskutečnými přáteli. Naše mysl lovce a sběrače zahrnuje obě skupiny do své sociální sítě.
Práce týmu Petera Jonasona se skládá ze dvou oddělených studií. V první zkoumal souvislost samomluvy a sledování televize s mírou osamělosti na 244 vysokoškolácích. Účastníci hodnotili, jak často jsou sami, pomocí pětibodové stupnice. Následně také zapisovali, jak často mluví sami k sobě a jak často zapínají televizi. Vyšlo, že čím jsou lidé osamělejší, tím víc se dívají na televizi a mluví sami k sobě.
Ženy izolace trápí víc
Druhé studie se účastnilo jen 66 studentů, zato měření bylo důkladnější. Pro každého účastníka zaznamenávali vědci celkem osm psychologických charakteristik a zkoumali jejich statistické souvislosti. Osamělí lidé si opět víc mluvili sami pro sebe, víc si zpívali a častěji si pouštěli televizi jako společníka.
Ženy si povídaly samy se sebou tím víc, čím víc osamělé se cítily. Muži naopak mluvili sami k sobě pořád zhruba stejně. Muži sice mluví sami k sobě o trochu víc než ženy, u žen je však samomluva odpovědí na izolaci. Zdá se tedy, že ženy mají větší potřebu důvěrných vztahů.
Lidé jsou přirozeně závislí na společenských vztazích. Pokud je nenachází, spokojují se s náhražkami. Jako náhražky mohou působit domácí mazlíčci, televize, samomluva a zpívání si. Potkáte-li někoho, kdo si mluví sám pro sebe, neměli byste ho považovat za blázna. Vězte, že je osamělý a potřebuje přátele.
Samomluva chrání před samotou
Proč lidé považují postavy ze seriálů za své přátele? Důvod je stejný jako v případě samomluvy. Mozek se tak vypořádává s nedostatkem sociálních kontaktů.
Čím jsou lidé osamělejší, tím víc se dívají na televizi a mluví sami k sobě. foto: Lidové noviny
Bílé město ve Slezsku. Nenápadná Opava nabízí skvosty moderní architektury, které rozhodně stojí za vidění
O Peteru Higgsovi a jeho bosonu. Kde se vzal tento přelomový objev a proč mu říkáme zrovna božská částice?
Pravdu řekneme, až zvítězíme. Variace na Sofoklova Filoktéta je zoufalou obžalobu našeho světa
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!