Dočkají se tak mříží v oknech i na dveřích, nekonečně dlouhé chodby a také společného příslušenství: dvacet „pokojů“ hotelu a mládežnické ubytovny Celica (slovinsky cela) v Lublani si tak zachovalo nezapomenutelné kouzlo věznice, napsala agentura AFP. ̈
Vojenská věznice
Budova, která se nachází poblíž centra města, sloužila více než 100 let jako vojenská věznice. Přesněji od roku 1882, kdy byla ještě za Rakousko-Uherska postavena, až do roku 1991, kdy se Slovinsko stalo samostatnou zemí. Před zbouráním věznici zachránila skupina squatterů a umělců, kteří ji přeměnili podle svých představ a v roce 2003 nakonec otevřeli pro veřejnost.
„Naším cílem bylo pomocí výtvarného umění a architektury dodat prostoru novou energii a přeměnit jej v pravý opak původního určení, v místo svobody a setkávání lidí,“ říká Tanja Lipovecová, jedna z těch, kdo budovu spravují.
Některé symboly vězení byly ponechány, ale všechny cely vyzdobili místní i zahraniční umělci a každá je jinak zařízena. Na rozdíl od skutečného žaláře dostanou hosté od svých cel klíče. Nemohou si ale vybrat celu podle svých představ, stejně jako to kdysi nemohli ani vězni.
Celica je téměř vždy zcela naplněna. V malé slovinské metropoli se stala nepřehlédnutelným zařízením, kde se dá pobývat nebo kde si hosté mohou dát sklenku v kosmopolitním a pestrém prostředí. Ceny tam jsou mírné, za jednu noc se platí od 18 do 33 eur (486 až 892 Kč).
Autorka burkin: Plavky pomáhají začleňovat muslimky do společnosti |
„Mezi našimi hosty nejsou jen mladí turisté. Za málo peněz nabízíme služby i těm, kteří hledají něco nezvyklého,“ říká Lipovecová. Hotel, který stále řídí organizace studentů, se může pyšnit i tím, že byl oceněn za nízkou energetickou náročnost a za recyklaci materiálů. Osmadvacetiletý Russel Pineda z Kalifornie je z hotelu nadšen: „Je úžasné, jak bylo toto bývalé vězení přeměněno v mládežnickou ubytovnu. Strávit tu noc je geniální!“ říká nadšeně.
Pro ty, kdo vyhledávají vzrušení, si hotel ponechal v podzemí v původním stavu dvě maličké izolace, které byly dříve určeny pro vzpurné vězně. Žádný návštěvník ovšem nesní o tom, aby trávil dovolenou v malém prostoru bez světla, bez oken a bez topení.
„Před třemi lety nás navštívil jeden bývalý vězeň, aby se podíval, jak žalář po deseti letech naší aktivity vypadá. Ta návštěva v něm zanechala plno rozporuplných emocí,“ říká Lipovecová.
