Na internetové stránce Avatar Forums s komentáři fanoušků je pod tématem nazvaným Způsoby, jak se vyrovnat s depresí z toho, že svět na Pandoře je nedotknutelný, je přes tisíc poznámek od lidí, kteří mají depresi, i těch, kteří se jim snaží pomoci.
Téma bylo minulý měsíc tak oblíbené, že administrátor fóra Philippe Baghdassarian musel vytvořit druhou větev, aby se lidé se svými zmatenými pocity z filmu měli kam svěřovat.
"Já jsem nebyl smutný...," řekl Baghdassarian. "Ale rozumím, proč lidé jsou kvůli němu v depresi. Film byl překrásný a ukázal něco, co tady na Zemi není. Myslím, že lidé viděli, že bychom mohli žít v úplně jiném světě, a kvůli tomu byli sklíčení." Čtenář Elequin na webu uvádí, že má k filmu takřka obsesivní vztah.
"Je to tak těžké, nemůžu se přinutit k tomu, abych si myslel, že je to jen film." Uživatel pod jménem Mike na internetové stránce Naviblue napsal, že po filmu uvažoval o sebevraždě.
"Když se dívám na zázračný svět na Pandoře a všechny (obyvatele lidu) Na´vi, chci být jedním z nich. Na to, co se stalo ve filmu, nemůžu přestat myslet a všechen ten pláč a třesavka je z toho," napsal.
"Dokonce jsem uvažoval, že když spáchám sebevraždu, tak se znovu narodím do světa, který je Pandoře podobný, a kde všechno bude stejné jako v Avataru." Jiní fanoušci vyjadřují pocity znechucení lidskou rasou a odpoutání od reality.
Přečtěte si recenzi |
Prostřednictvím emailu se ze Švédska ozval sedmnáctiletý Hill, student designu, který vysvětlil, že kvůli pocitům beznaděje chce utéct realitě.
"Člověk by řekl, že moje deprese je dvojnásobná: Byl jsem v depresi, protože jsem doopravdy chtěl žít na Pandoře, která vypadala jako fakt dokonalé místo, ale byl jsem také v depresi a znechucený pohledem na náš svět, co jsme Zemi provedli. Chtěl jsem tak moc uniknout realitě," řekl Hill.
"Virtuální život není skutečným životem a nikdy nebude, ale toto je vrcholem toho, co dokážeme ve virtuálním zobrazování zatím vytvořit," říká psychiatr Stephan Quentzel, vedoucí oddělení zabývajícím se hudbou a lékařstvím ve Zdravotnickém středisku Beth Israel v New Yorku.
"Na vytvoření takto dokonalého světa byly použito to nejlepší ze současných technologií a skutečný život nebude nikdy tak utopický jako na plátně. Vede to k tomu, že reálný život vypadá jako více nedokonalý." Fanoušci asi těžko mohou pociťovat sympatie k herci Stephenu Langovi, který ve filmu ztvárnil zákeřného plukovníka Milese Quaritche, nepřítele lidu Na´vi a jejich posvátného území.
Pohled Ondřeje ŠtindlaSnad od počátku kinematografie lidé chodí do kina také proto, aby zapomněli na svět, z nějž tam přišli, a nechali se přenést někam jinam. Nejsem sice zrovna největší fanoušek filmu Jamese Camerona Avatar, není však pochyb o tom, že možnosti přenášení snímek značně rozšiřuje. Ve třech dimenzích zachycený měsíc Pandora působí plasticky, plátno v Avatarovi slouží jako okno někam jinam. ... Z obrovského množství diváků Avatara jich tímhle způsobem jistě reaguje jen nepatrný zlomek. Dá se ale čekat, že tužby podobně uvažujících lidí jednou budou o hodně snáze a dlouhodoběji naplnitelné než teď. Cameronův film se odehrává ve vzdálené budoucnosti, obraz té bližší ale možná skýtá hlediště kin po celém světě. Po novinářské projekci, kde jsem Avatara viděl, jsem potřeboval rychle prchnout. Vymrštil jsem se, jakmile začaly titulky. Rozhlédl jsem se a viděl sál plný lidí s 3D brýlemi, nehybně zírajících dopředu, kvůli zakrytým očím jejich tváře ztratily kus individuality. Asi to byl pozdrav z krásného nového světa. Jistě je možné vyjmenovat důvody, proč se na něj těšit. Ve mně ale v tu chvíli trochu hrklo. |
Rady fanoušků, jak se vyrovnat s depresivními pocity, zahrnují hraní videoher jako Avatar, stahování soundtracku a také doporučení, aby vyhledávali kontakty s lidmi mimo virtuální říši a věnovali se jasným, konstruktivním činnostem.
