Zoologové zkoumali stavy srnek v místech, kde se tato zvířata už dvacet let nesmí střílet, a porovnávali je se stavy v těch šumavských lesích, které sousedí s parkem a myslivecky se v nich hospodaří.
Závěr byl jednoznačný.
Srnčí zvěř se v mnohem hojnějším počtu drží poblíž mysliveckých posedů než tam, kde jí žádné nebezpečí od člověka nehrozí, zato ale v lese nenajde žádný krmelec.
Myslivci-lovci mají v revíru více zvěře
"Pokud myslivci přikrmují a přitom zároveň loví, celkový stav srnčí zvěře je v těchto lesích až o desítky procent vyšší než na území bez mysliveckých zásahů," řekl LN Pavel Šustr z oddělení ochrany přírody a výzkumu Národního parku Šumava.
Monitoring srnek a srnců na Šumavě přitom může snadno přihrát argumenty těm vlastníkům lesů, kteří kritizují myslivce za to, že si spíše "pěstují trofeje" na odstřel, než aby chránili les před srnčí zvěří.
MYSLIVECKÁ TRAGÉDIE |
V lese bez myslivců se totiž o regulaci srnčí zvěře, okusující mladé stromky, postará sama příroda. "Jenže otázkou zůstává, zda opravdu chceme dosáhnout stavu, kdy neuvidíte v lese prakticky žádnou srnčí zvěř," řekl LN mluvčí Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Šilha.
Srnky okusují majitelům lesů stromy
Mnozí vlastníci lesů by podle něj nejraději v lese srnky a laně úplně vyhubili, aby jim nevznikaly žádné škody, přitom ale zvířatům sami nešetrným hospodařením berou přirozenou potravu.
"Kdyby lesníci různou chemií nezbavovali lesy trávy a plevele, srnky by určitě v takové míře nemusely okusovat stromky," uvedl Šilha. Srnčí zvěř podle něj v Česku do lesa patří a člověk se o ni v kulturní krajině prostě musí starat, i když k této starosti patří i lov.
"Do krmelců se v zimě například přidávají i antiparazitika proti střečkům, kteří dokážou srnkám způsobit neuvěřitelné utrpení," tvrdí Šilha.
