Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Sušená vrbová kůra snižovala horečku. Pak vědci přišli s aspirinem

Magazín

  6:00
Dnes pro něj máme exaktní chemický název i vzorec: kyselina acetylsalicylová čili C9H8O4. Ale to, že pomáhá léčit horečky, bolesti a záněty i bez vzorečků a popisu struktury věděli nejspíš už dávní Sumeřané. I když to nebyl ještě úplně acylpyrin.

Aspirin (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Na kamenné tabulce datované zhruba do roku 2000 před naším letopočtem byl zaznamenán výčet rostlinných a živočišných léčiv, mezi nimiž figurovala i vrba. A právě vývar, případně prášek z její kůry a listů dlouhé stovky let sloužil jako primitivní medicína. Ještě antičtí Řekové jako Hippokratés v pátém století před naším letopočtem kůru z vrby doporučovali pro snížení bolesti během porodu nebo na sražení vysokých teplot. Jenže postupně se na vrbu a její blahodárné účinky zapomnělo.

Sušená vrbová kůra

Až v roce 1763 anglický duchovní Edward Stone podal sušenou vrbovou kůru padesáti farníkům, kteří trpěli revmatickou horečkou, a zjistil, že jejich potíže ustupují. Bylo to zrovna v době, kdy se v Evropě pomalu začal rozvíjet mladičký obor organické chemie a badatelé se snažili získat z přírodních zdrojů, včetně vrby, aktivní složky celé řady léčiv. V první polovině 19. století se o získání léčivé látky z vrby pokoušeli italští chemikové Brugnatelli a Fontana, po nich německý farmakolog Joseph Buchner, Henri Leroux z Francie a Johann Pagenstecher ze Švýcarska, jenž místo vrby sáhl po tužebníku jilmovém.

Lékaři tak měli díky nim po ruce nejrůznější aktivní látky: salycin, kyselinu salycilovou nebo salycilan sodný. Všechny pomáhaly snižovat bolest, horečku a záněty, ale všechny měly ještě jedno společné – nepříjemné vedlejší účinky, nejčastěji podrážděný žaludek a pálení v hrdle.

Vrby (ilustrační foto)

S tím se v roce 1897 rozhodl vypořádat německý chemik Felix Hoffmann a pustil se do vývoje méně dráždivé alternativy dostupných přípravků. O dva roky později dokončil klinické zkoušky a jeho lék dostal obchodní jméno Aspirin. A brzy zaplavil celý svět.

Tím by mohl příběh skončit, jenže to byl teprve začátek! Vědci sice věděli, že po podání acylpyrinu horečka klesá, ale netušili proč vlastně. A tak další desítky let bádali dál. Teprve v roce 1982 získali anglický profesor John Vane a jeho švédští kolegové Sune Bergström a Bengt Samuelsson Nobelovu cenu za zjištění, že acylpyrin tlumí tvorbu hormonů, jež mimo jiné ovlivňují teplotu savců a účastní se zánětlivých procesů. A přišlo se také na to, že nejen snižuje horečku a bolesti, ale také pomáhá při prevenci infarktů, oddaluje nástup stařecké demence a chrání před rakovinou střev.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...