Na svých internetových stránkách o tom informuje Federální polytechnická škola v Lausanne. Satelity, které jsou konstruovány pro odklízení trosek, se musejí vypořádat se třemi problémy.
Prvním je přizpůsobení dráhy letu cílovému objektu. Švýcarské vesmírné středisko vyvíjí speciální motor, který to dokáže. Satelit pak musí být schopen trosku ve vysoké rychlosti zachytit a stabilizovat ji. A konečně CleanSpace by měl umět trosku nebo nechtěný satelit doprovodit do zemské atmosféry, kde by předmět shořel. Zpočátku mají být "na jedno použití" i uklízecí satelity. Vědci však počítají s tím, že se brzy podaří vyvinout takový satelit, který bude schopen odklízet trosky opakovaně.
Přes půl milionu kusů odpadu
Prototyp satelitu stojí deset milionů švýcarských franků (téměř 209 milionů Kč). Škola věří, že první uklízecí satelit do vesmíru pošle během tří až pěti let. Jeho prvním úkolem má být odklizení jedné ze dvou švýcarských družic, které byly na oběžnou dráhu vyneseny v letech 2009 (první švýcarský satelit Swisscube) a 2010 (TIsat).
NASA tvrdí, že kolem Země se pohybuje více než 500.000 kusů použitých stupňů raket, vyřazených satelitů a dalšího smetí. Objektů, které mají průměr přesahující deset centimetrů, je podle NASA nejméně 16.000.
CleanSpace, satelit na úklid kosmického smetí
Trosky se pohybují ve výšce 630 až 750 kilometrů nad zemským povrchem rychlostí blížící se 28.000 kilometrů za hodinu, což je dost na to, aby způsobily závažné a trvalé škody na družicích a vesmírných plavidlech. Při takových kolizích zase vznikají další úlomky. Stalo se to například 10. února 2009, kdy americký satelit Iridium-33 explodoval při srážce s vysloužilou ruskou družicí Cosmos-2251.
Ředitel Švýcarského vesmírného střediska Volker Gass vyjádřil naději, že v budoucnu bude vyrobena celá rodina satelitů, které budou schopny odstraňovat z oběžné dráhy různé druhy družic. "Chceme být v této oblasti průkopníky," dodal Gass.
